Kdo chce, může se na penzi zajistit celkem jednoduše. V podstatě mu k tomu stačí využít novinky v podobě dlouhodobého investičního produktu a investovat svobodně s daňovou výhodou po vlastní ose. Finanční poradkyně Michala Janatová vnímá zavedení nového produktu jako krok správným směrem, zároveň se ale obává, že lidé často nechápou, že se svobodou přichází i odpovědnost, a budou od státu očekávat záruky. „A když zjistí, že záruky nemají, obrátí se to proti produktu samotnému,“ říká Janatová. V rozhovoru pro Ekonom mluví také o tom, co dělat, když má člověk peníze ve starém penzijku, zda dává nové penzijko v podobě doplňkového penzijního spoření smysl a proč mělo už dávno zmizet investiční životní pojištění.

Proč bych se měl vůbec připravovat na penzi nějak jinak než platbou důchodového pojištění, a tedy spoléháním se na penzi placenou státem?

Kdo sleduje zprávy nebo čte noviny, ví, že současný důchodový systém je neudržitelný a že lidé, kteří jsou nyní v produktivním věku, nemohou spoléhat na to, že si se státem placenou penzí v důchodu vystačí. Náhradový poměr mezi současnými příjmy a očekávaným důchodem je již nyní pod 50 procenty a bude dále klesat. Důvodem je nepříznivý demografický vývoj a fakt, že jakékoli snahy o funkční reformu stávajícího důchodového systému jsou vždy smeteny pod stůl. Důležité je ale říct, že náhradový poměr rozhodně není u všech stejný a nejvíc se jeho pokles dotkne těch, kteří mají nyní alespoň průměrný příjem a více.

Od ledna začal stát podporovat investování v podobě dlouhodobého investičního produktu (DIP), myslíte si, že je to krok správným směrem?

Rozhodně je to pozitivní krok. Hlavní výhoda DIP je, že dává naprostou svobodu v tom, jak s penězi naložit. Na druhou stranu se trochu obávám, že hlavní výhoda může zároveň způsobit hodně problémů. Při úrovni investiční gramotnosti u nás si totiž nejsem jistá, jak lidé s touto svobodou naloží. Se svobodou totiž přichází i odpovědnost a já mám pocit, že toto si lidé moc neuvědomují a i nadále budou u DIP určité záruky, co se týče výnosů či rizik, požadovat od státu. A když zjistí, že záruky nemají, obrátí se to proti produktu samotnému.

Pro některé lidi může vytvářet pocit bezpečí, že poskytovatelé DIP jsou vedeni na seznamu České národní banky. Jak velká je to záruka?

Je to záruka maximálně toho, že mezi poskytovateli nejsou žádní skuteční podvodníci. Nicméně není to záruka ochrany před nekalými marketingovými praktikami různých prodejců. Je třeba k výběru produktů v DIP přistupovat stejně opatrně jako k výběru investičních produktů při běžném investování. Ač má DIP slovo produkt v názvu, ve skutečnosti produktem není. Je to pouze speciální typ investičního účtu, který je daňově výhodný, ale co si do něj dáme nebo necháme dát, je čistě na nás a nikdo za to neručí.

Jak vnímáte DIP ve srovnání s doplňkovým penzijním spořením? Máte nějaké pravidlo, podle kterého se rozhodujete, co danému klientovi spíše doporučit?

Osobně vnímám doplňkové spoření jako podmnožinu DIP. Je to srovnatelné s tím, když se rozhodnu, že si do DIP dám smíšený podílový fond. Co klientovi doporučím, velmi záleží na konkrétním případě, především na tom, jaký je celkový objem majetku a kde všude má aktiva. DIP nicméně vnímám jako širší a flexibilnější nástroj, předpokládám, že ve většině případů ho vyhodnotím jako vhodnější. Určitě ale nelze říct, že by DIP byl vždy lepší než penzijní spoření.

Pokud by měl být DIP jediný váš majetek, pak je potřeba dobře zvážit, jak budete snášet kolísavost akciových trhů.

Když mám investiční horizont 35 let, co bych si měl do DIP poskládat za aktiva, respektive jaký fond si vybrat u doplňkového spoření?

Vždy záleží na konkrétním klientovi, ale obecně platí, že nejdříve potřebujete mít vždy finanční plán a následně si nastavit investiční strategii. Pokud máte majetek i mimo DIP, pak dává smysl v takto dlouhém horizontu naplnit DIP akciovou složkou, a to u většiny lidí v podobě pasivních ETF nebo podílových fondů. Zároveň by měl klient diverzifikovat, investovat globálně a nespekulovat na jednotlivé regiony. Pokud by měl být DIP jediný váš majetek, pak je potřeba dobře zvážit, jak budete snášet kolísavost akciových trhů. Podobně byste měl přemýšlet při výběru účastnického fondu v doplňkovém penzijním spoření.

Související

Poskytovatelé si za samotný DIP poplatek neberou, ale účtují si jej pak za to, co do něj dáme. Na co si u poplatků dávat pozor?

Obchodníci s cennými papíry mají dnes sice povinnost informovat o tom, jaký vliv mají jejich poplatky na výnosy, nicméně pro většinu klientů je to španělská vesnice a příslušné dokumenty vůbec nečtou. Určitě je důležité si všímat vnitřní nákladovosti produktů a pak také výše správcovských poplatků, nákladů na měnové konverze, poplatků za vedení účtu, spreadů atd. Samostatnou kapitolou jsou pak předplacené poplatky, které opravdu důrazně nedoporučuji. Znamená to, že zaplatíte poplatky dopředu a sázíte tak na to, že vám nejčastěji provizní poradce poskládal portfolio z dobrých nástrojů a nebudete ho rušit nebo měnit. Předem zaplacený poplatek vám už nikdo nevrátí.

Michala Janatová

Většinu zkušeností ze světa financí nasbírala ve skupině ČSOB, kde se 14 let věnovala oblasti investic a investičních produktů. V roce 2018 se rozhodla jít na volnou nohu a stát se nezávislým finančním poradcem. Jako členka Asociace finančních poradců se snaží propagovat klientem placenou službu investičního poradenství.

Jak u penzijního spoření, tak u DIP nelze peníze vybrat dříve než v 60 letech a po uplynutí nejméně 10 let, je to dobrý obchod obětovat dostupnost peněz za státní podporu?

Pokud máte v penzijním spoření třeba 100 tisíc korun, pak vám státní příspěvky zvyšují výnos poměrně významně. U vyšších částek třeba v podobě milionu už je potřeba věc zvažovat více. Nicméně platí, že hlavní motivace k založení jsou příspěvky zaměstnavatele. Pokud váš zaměstnavatel na důchodové investování přispívá, bylo by trestuhodné toho nevyužít. Jde vlastně o peníze navíc, ke kterým se jinak nemáte šanci dostat. Když toho nevyužijete, vyhazujete ročně až 50 tisíc korun z okna.

Podle čeho bych měl hodnotit, jestli jsou účastnické fondy v rámci penzijního spoření co do výkonnosti obstojné?

Z praxe vím, že jsou to účastnické fondy, jež spravují nejzkušenější portfolio manažeři. Nicméně jsou pod velkou kontrolou, což dost omezuje jejich možnosti přinášet lepší výnosy. Při hodnocení je potřeba se vždy podívat, jaká je strategie fondu, jak velkou má akciovou nebo dluhopisovou složku, a pak je mohu porovnávat se srovnatelnými indexy. Účastnické fondy jsou například v akciové složce globálně zaměřené, proto jejich výkonnost porovnávám s celosvětovým akciovým indexem.

Jaký je optimální způsob čerpání prostředků z doplňkového penzijního spoření?

Pokud se chci vyhnout všem daním a využít veškeré podpory naplno, musím čerpat rentu minimálně 10 let, a přesně to svým klientům doporučuji. Ale vzhledem k tomu, že většina z nás bude v důchodu déle než těch 10 let, je třeba dále s těmito penězi pracovat. Obzvláště pokud je to jediný náš majetek, který nám přináší příspěvek k důchodu. Nesmíte tedy utratit všechno hned, ale část ukládat do flexibilnějších produktů na další roky. Takzvanou možnost výplaty doživotní renty, která by výše uvedené problémy vyřešila, však nedoporučuji především z důvodu, že pokud si zvolíte tuto možnost a zemřete třeba pět nebo deset let poté, vaši potomci zbytek majetku ve fondu nezdědí. Ještě bych dodala, že v případě DIP je to zase hodně o osobní odpovědnosti, protože na konci žádné režimy výběru nejsou a s penězi si můžete nakládat, jak chcete.

Investiční životní pojištění rádi využívali manželé pro zabezpečení svých milenek či nemanželských dětí.

V minulosti bylo možné si založit penzijní připojištění, které garantovalo nezáporný výnos. Dnes má peníze v těchto transformovaných fondech 2,4 milionu klientů. Je dobrý nápad v nich peníze nechávat i nadále?

Bohužel jde o trestuhodné selhání odborné veřejnosti, která nedokázala klientům v transformovaných fondech vysvětlit, že zůstávat v nich není dobrý nápad. Garance nezáporného zůstatku na roční bázi u dlouhodobého produktu na penzi je naprostý nesmysl, takže je dobré, že bylo připojištění nahrazené penzijním spořením. Nicméně klientům a často ani pracovníkům poboček bank se toto nepodařilo vysvětlit a výsledek je ten, že lidé, kteří mají peníze v těchto fondech, za posledních několik let přišli minimálně o 30 procent hodnoty svého majetku kvůli inflaci. Kolik lidí by asi tak vložilo své peníze do nástroje, kde je téměř jistota, že za 20 let budou ve ztrátě? Asi nikdo že? Na horizontu 10 let je totiž kvůli inflaci rizikovost tohoto produktu vyšší než mít peníze plně v akciích.

Nejčastější argument u lidí majících peníze v transformovaných fondech je lákadlo výsluhové penze. Je to zásadní argument pro setrvání?

Jde o možnost po 15 letech vybrat až polovinu naspořené částky bez větších sankcí. Lákadlo je to někdy z toho důvodu, že jde o způsob, jak vytáhnout příspěvky zaměstnavatele, které ale musíte dodanit. Pro mě to zásadní argument ale není. Peníze v důchodu tak jako tak potřebovat budu, to, co potřebuji dříve, si dávám do standardních produktů, a když mám tyto peníze ve fondu, kde se mi zhodnocují minimálně o inflaci, nevidím důvod, proč bych výsluhovou penzi potřebovala.

Investovat si na stáří s daňovou výhodou jde také prostřednictvím investičního životního pojištění, může dávat taková cesta smysl?

Je to něco, co už dávno mělo zmizet z trhu. Když jsme mluvili o poplatcích, tak právě toto je produkt, do kterého se dá schovat nejvíc netransparentních poplatků. Jediný případ, kdy investiční životní pojištění objektivně dává smysl, je, že můžu využít institut obmyšlené osoby a někomu odkázat část svých peněz, aniž by o tom právoplatní dědici věděli. Typicky tento produkt rádi využívali manželé pro zabezpečení svých milenek, nemanželských dětí a podobně.

Když se budeme bavit jen o pojištění rizik běžným rizikovým pojištěním, jsou nějaké základní rady, jaká rizika by si měl člověk vždy pojistit?

Pojistka je obecně ztrátový produkt, je to hra s nulovým součtem, ve které je pojišťovna vždy ten, kdo vyhrává. Nekritizuji tím pojišťovny, protože kdyby v této hře nebyly vítězi, tak by neexistovaly. Jejich role je důležitá. Je ale potřeba se nepojišťovat na rizika, u kterých případné naplnění můžeme zajistit z majetku, který máme. Je tedy výhodnější se snažit co nejdříve vybudovat takový majetek, ze kterého jsem schopna pokrýt většinu běžných životních rizik, tedy nemoc, úraz či hospitalizaci. Obecně bych se neměla pojišťovat na rizika, kde výše případného pojistného plnění nepřesahuje šestiměsíční výdaje domácnosti. Smrt je třeba pojišťovat pouze v případě, že existují lidé, kteří jsou na mně finančně závislí. Mnohem důležitější a často opomíjené je pak pojištění invalidity. Ta je pro většinu lidí mnohem větším finančním rizikem než smrt. Jakmile však máte takový majetek, který vám pokryje vaše životní výdaje až do konce života, potom životní pojištění nepotřebujete vůbec. V tom případě je ale o to důležitější pojištění majetku, tedy třeba nemovitostí.

Lze říci, že státem podporovaných produktů je dostatek, abych byl schopen připravit se na penzi?

Produktů je dost, obzvláště DIP je sám o sobě dostačující. Já bych ale uvítala větší limit pro daňové odpočty, což by motivovalo vysokopříjmové lidi k vyšším investicím. Ti jsou nejvíce ohrožení propadem životní úrovně s nástupem do penze. Když začnete ve 30 investovat čtyři tisíce korun do dynamického portfolia s konzervativním odhadem čistého výnosu sedm procent při inflaci dvě procenta, budete si moct vyplácet po dobu 30 let od 65 let rentu ve výši 17 tisíc měsíčně. Každý si sám může posoudit, jestli to je pro něj dostačující. V případě, že k tomu připočteme maximální možné příspěvky zaměstnavatele, bude renta 35 tisíc korun, což už je zajímavější. Ale pro člověka s aktuálním čistým příjmem 100 tisíc korun je to zřejmě pořád málo. Tohle cvičení by si měl udělal každý a podle toho se sám rozhodnout, jaký náhradový poměr v penzi si chce pro sebe přichystat.

Když si to cvičení dělat nechci nebo se bojím, že udělám chybu, podle jakých kritérií bych si měl vybrat finančního poradce?

Říkám svým klientům, že objektivně posoudit, jestli si vybrali správně, budou schopni tak po deseti letech vzájemné spolupráce. Dívala bych se na životopis, na vzdělání, na zkušenosti a hlavně bych se hodně ptala. Především na to, jak je daný poradce odměňován, jak tvoří portfolio a jak probíhá následná spolupráce.

Související