Aktuální číslo časopisu Ekonom
Josef PravecRozvoj českého průmyslu v 19. století si nelze představit bez cukrovarů a bez podnikatele Čeňka Daňka, který patřil k jejich nejaktivnějším budovatelům. Strojírenská firma, kterou postavil, se později stala jedním ze základů koncernu ČKD. Jeho oslnivá podnikatelská praxe spojená se zdokonalením cukrovarnické techniky je tématem dalšího dílu seriálu týdeníku Ekonom o předních postavách domácího byznysu.
Strojař, který vsadil na cukr
Čeněk se narodil se v rodině sládka Josefa Daňka, který měl v Cholticích u Pardubic v nájmu místní panský pivovar. Od mládí ho přitahovala mechanika a na přání otce v 15 letech nastoupil k ženijnímu sboru. Vojenskou službu ale rychle opustil a raději na vídeňské polytechnice v letech 1843 a 1844 studoval matematiku a strojnictví, později si odborné vzdělání doplnil ještě v Praze.
Tam také nastoupil jako konstruktér do firmy Breitfeld & Evans, kde se seznámil s konstrukcí strojního zařízení pro doly, mlýny a zejména cukrovary. Když se v pražském Karlíně naskytla k prodeji textilka s mechanickou dílnou, neváhal a se svým společníkem, pozdějším karlínským starostou Josefem Götzlem, ji v roce 1854 převzal.
Objekt okamžitě přebudoval na výrobu zařízení právě pro cukrovary a také pivovary, lihovary, mlýny, pily či hutě a doly. Prodával rovněž textilní a tiskařské stroje. Do nového podniku Daněk, jenž měl na starosti technické vedení, vložil nezanedbatelných 30 tisíc zlatých (třicetinásobek ročního platu tehdejší ředitele menšího podniku), zatímco Götzl – ve firmě vykonával hospodářskou správu – dal 10 tisíc zlatých.
Zprvu podnik s názvem Daněk & Co. zůstával malý se dvěma parními a 43 obráběcími stroji, později však začal rychle růst. Rozšiřovaly se tovární haly a přibývalo technického vybavení. K rozvoji pomáhaly vynálezy zdokonalující výrobu cukru, která se stávala motorem tehdejšího českého podnikání.
K vysoké ceně při prodeji firmy přispělo, že k němu došlo za konjunktury. Daněk si vyhodnotil, že zájem o cukrovary je už za zenitem.
V 60. letech 19. století totiž vrcholila cukerná horečka. Z nejistých začátků za napoleonských válek, kdy se po francouzském vzoru experimentovalo s výrobou řepného cukru, se vyklubal velký byznys. Původní varny na šlechtických velkostatcích, kde se cukr produkoval primitivním způsobem, podle historika Františka Dudka vystřídalo celé průmyslové odvětví.
Výroba cukru a samotné pěstování cukrovky se staly na venkově skutečným hitem. „Rolnictvo české sdružuje se k houfnému budování cukrovarů, rozorává do té doby ještě obvyklé úhory, zahrady a luka, zmenšuje pěstění pícnin a zařizuje se na vykořisťování půdy, kterou zušlechťuje různými hospodářskými stroji a zlepšuje umělými hnojivy,“ napsaly později o tomto nadšení pro novou věc Listy cukrovarnické. Navíc narostl zájem o lidskou práci.
100
Tolik cukrovarů v českých zemích vybavila Daňkova strojírna v letech 1854 až 1870 technikou. Nově zkonstruovaný kalolis firmu proslavil po celém světě a zajistil nové zakázky.
Cukrovarnictví přispělo k emancipaci domácího byznysu, který dosud stál v českých zemích ve stínu německého. Stále více se do něj zapojovali čeští podnikatelé, ať majetní sedláci, řepaři z úrodných nížin v Polabí a na Moravě, nebo odborníci cukrovarníci. Pěstování cukrovky s potřebou draselných hnojiv otevřely cestu domácímu chemickému průmyslu. V roce 1871 vznikla chemička v Kolíně (šlo o akciovou společnost, do níž peníze vložili rolníci), následovaly továrny v Pečkách, Kralupech nad Vltavou a Ústí nad Labem.
Řepný cukr dokázal být náhradou dražšího třtinového dováženého ze zámoří a postupně se stal nejdůležitější exportní položkou. České země se staly jeho dodavatelem po celé habsburské říši a začaly ho prodávat i do okolních zemí. Po cukru francouzském byl cukr z Čech v Evropě nejznámější. Export podporovaly úřady speciálními prémiemi, které spočívaly v odpuštění části daní.
Výroba cukru se koncentrovala do velkých a moderních podniků a jejich šéfové měli zájem o všemožné inovace. Miloš Hořejš z Národního technického muzea uvádí, že zrovna Daňkovi se podařilo zdokonalit odpařovací těleso takzvaného Robertova systému a tuto technologii použil při stavbě cukrovaru v Dolních Beřkovicích.
Především však zavedl nové kalolisy, které při výrobě cukru usnadnily odlouhování saturačního kalu. Nebyl sice jejich vynálezcem, ale autorem velmi podstatných úprav včetně celokovového provedení, umožňujícího úspěšné a efektivní použití v cukrovarnickém průmyslu. Vylepšený kalolis si dal Daněk v roce 1864 patentovat a nová technologie firmě vynesla celosvětovou pověst.
Související rozsáhlé zakázky doma i v zahraničí pak umožnily podstatné rozšíření podniku. Daněk si například pronajal a pak i koupil strojírnu v Ústí nad Labem.
Prodej v pravou chvíli
Úspěšný byznysmen se nespokojil s pasivním čekáním na zakázky a budování cukrovarů obratně podněcoval. Spojil se k tomu s podobně ambiciózním stavitelem Václavem Nekvasilem.
„Vyhlédli si nejprve vhodné místo, kde se pěstování řepy dalo racionálně zařídit, zpracovali agitačně okolí, svolali schůzi a na ní mladý Nekvasil – syn rolníka – pověděl česky všem zájemcům, hlavně rolníkům, o výhodách pěstování a zpracování cukrové řepy. Společníci měli připraveny různé plány pro určité typy, věděli, co to bude stát, nabídli i úvěr a poradili se vším, co k založení akciové společnosti bylo zapotřebí. Tak vznikaly první rolnické akciové cukrovary v Čechách a na Moravě. Obchodů bylo dost a byly dobré,“ uvedl Nekvasil v pamětech.
Daněk na první pohled stál trochu v pozadí. Neuměl dobře česky, což na vlasteneckém venkově – národní obrození běželo naplno – byl problém.
Chcete číst dál?
Ještě na vás čeká 60 % článku.
S předplatným získáte
- Web Ekonom.cz bez reklam
- Možnost sdílet prémiový obsah zdarma (5 článků měsíčně)
- Možnost ukládat si články na později
Připravujeme platbu, vyčkejte prosím.
Platbu nelze provést. Opakujte prosím akci později.
Newsletter týdeníku Ekonom.
Odhlásit se můžete kdykoliv.
Přihlášením k newsletteru beru na vědomí, že dochází ke sbírání a zpracování osobních údajů. Více informací o zásadách ochrany osobních údajů naleznete ZDE.
