Aktuální číslo časopisu Ekonom
Josef PravecZlatou érou antických konstruktérů a vědců bylo helénistické období ve třetím století před Kristem. Další díl seriálu týdeníku Ekonom o proslulých vynálezcích připomene životní dráhu a dílo tehdejšího vojenského inženýra a architekta Sóstrata. Ten vybudoval jeden ze sedmi divů světa, více než stometrový maják, který lodím ukazoval cestu do Alexandrie na březích Egypta. Na jeho vrcholu byl vytesán nápis: „Sóstratos syn Dexifana z Knidu bohům, kteří chrání ty na moři“.
Symbol bohatství a moci
Padesát kilometrů před Alexandrií – obchodním centrem celého východního Středomoří – námořníci plující nocí najednou mohli spatřit světlo, které ukazovalo cestu do městského přístavu. Na ostrůvku vedle čtyřsettisícového velkoměsta totiž zářil obrovský maják, který na příkaz ptolemaiovských králů Sóstratos vybudoval.
Narodil se ve městě Knidos v Malé Asii kolem poloviny 4. století před Kristem a jeho otec, zmíněný Dexifanos, byl rovněž stavitelem. Stejně jako jeho známější syn pomáhal budovat právě založenou Alexandrii.
Podle německého badatele Alexandera Meeuse vstoupil mladý Sóstratos do služeb Ptolemaia a v roce 323 před Kristem mu pomáhal s ovládnutím Egypta, který si tento generál urval z říše předčasně zemřelého Alexandra Makedonského. Antický autor Lucianos zapsal, že Sóstratos pomohl Ptolemaiově armádě zmocnit se Memfidy, starobylého centra Egypta, bez boje. Změnil tok řeky Nil a město dočasně zatopil.
Vojenský inženýr a architekt se za své zásluhy stal jedním z dvořanů krále a ten jej pověřil stavbou majáku. Nešlo jen o usnadnění námořní dopravy, ale hlavně o demonstraci bohatství a moci. Připomenutí, že Egypt je námořní velmocí se zájmy v Egeidě, Malé Asii či Sýrii.
Se stavbou majáku Sóstratos začal podle Meeuse v roce 297 před Kristem. Trvala nejméně dvanáct let a jednalo se o týmovou práci: na jedné straně mu obecné pokyny dával sám král, na druhé se stavitel opíral o pomoc dalších architektů, techniků a vědců, kteří se do bohaté Alexandrie sjížděli z celého řeckého světa.
Sóstratos jako vojenský inženýr pomáhal s dobýváním měst. Egyptskou Memfidu zaplavil vodou z Nilu.
Maják podobné velikosti nikde jinde nestál a jeho vybudování podle dobových svědectví přišlo na ohromnou částku 800 talentů, tedy asi 21 tun stříbra. Což byla suma tehdy potřebná například na vybudování silné vojenské flotily.
Sóstratos byl velice majetným mužem, a protože u Řeků bylo zvykem, aby se boháči podíleli na veřejných výdajích, část stavby platil ze svého. „Jeho sponzorování majáku jasně zapadá do královské politiky rozvoje města,“ připomíná toto spolufinancování známé i ze starých Athén historik Meeus.
Králův šéfstavitel nestavěl jen v Egyptě, ale také v rodném Knidu, pro nějž vybudoval rozsáhlé veřejné sloupořadí. Toto město přitom patřilo do ptolemaiovské zájmové sféry. Na jejím vytvoření se architekt aktivně podíleli i jako politik. Dochované zprávy vypovídají o jeho diplomatických misích v Makedonii, Delfách či na Kykladských ostrovech.
Hlavním jeho dílem ovšem zůstal maják. Stál na ostrově Faros u vjezdu do přístavu a tyčil se uprostřed rozsáhlého chrámu. Základna měřila 340 krát 340 metrů a na třech stranách směřujících k moři byly mohutné vlnolamy.
Skládal se ze čtyř podlaží nad zvýšeným základem. První z nich bylo čtvercové, s okny osvětlujícími místnosti pro stráže a inženýry, zatímco střed zabíral hydraulický kladkostroj k vynášení paliva, potravin a dalších zásob vzhůru. Nad prvním stupněm se vypínalo osmiboké patro s točitými schodišti. Třetí podlaží je doloženo v literatuře jako kruhové a ozdobené sloupy. Ve čtvrtém konečně planul oheň a světlo z něj zesiloval důmyslný systém zrcadel. Ta ve dne odrážela do dálky i sluneční paprsky. Maják sloužil také k předávání světelných signálů a ke komunikaci s vnitrozemím. Celou věž pak korunovala obrovská socha boha moře Poseidona s trojzubcem v ruce.
Antičtí autoři navíc připomínají další, ale blíže nespecifikované optické zařízení, snad také zrcadla, které pomáhalo vidět a především rozeznat lodě daleko na moři. To umožňovalo spustit poplach, když se k městu blížilo nepřátelské loďstvo.
O výšce majáku se nedochovaly zprávy, odhaduje se jen podle údajů, jak daleko bylo světlo vidět. Nejnižší propočet vychází na 117 metrů, nejvyšší, na základě údajů antického kronikáře Flavia Josefa, že oheň je viditelný na 300 stadií, tedy na 53 či 56 kilometrů, na 180 metrů. Podle antického geografa Strabóna byl maják vystavěn z bílého kamene, podle římského učence Plinia dokonce ze světlého mramoru. Tuto zprávu nedávno potvrdili archeologové.
K prvnímu výraznějšímu poškození majáku došlo po čtvrt tisíciletí jeho existence při dobytí Alexandrie Římany v roce 48 nebo 47 před Kristem. Vzápětí však byl opraven. Ve 4. století ho poničilo zemětřesení a přestal na něm být udržován oheň. Stál však dál a sloužil námořníkům jako orientační bod viditelný alespoň za dne z velké dálky. Význam ztratil až ve 13. století, kdy původní alexandrijský přístav zanesl písek. Pak ho lidé začali rozebírat na stavební materiál. Zbytky zbořilo zemětřesení v roce 1326.
Chcete číst dál?
Ještě na vás čeká 60 % článku.
S předplatným získáte
- Web Ekonom.cz bez reklam
- Možnost sdílet prémiový obsah zdarma (5 článků měsíčně)
- Možnost ukládat si články na později
Připravujeme platbu, vyčkejte prosím.
Platbu nelze provést. Opakujte prosím akci později.
Newsletter týdeníku Ekonom.
Odhlásit se můžete kdykoliv.
Přihlášením k newsletteru beru na vědomí, že dochází ke sbírání a zpracování osobních údajů. Více informací o zásadách ochrany osobních údajů naleznete ZDE.
