Více než polovina lidí na naší planetě žije v zemích, kde se v letošním roce budou konat celostátní volby. Ve více než 70 demokraciích se tak k volebním urnám vydají téměř dvě miliardy lidí. Hlasovat se bude od Velké Británie po Bangladéš, od Indie až po Indonésii. Na první pohled to vyznívá jako triumf tohoto společenského uspořádání, výsledkem ale může být úplný opak.

Nikdo asi nepochybuje o tom, jak dopadnou volby v Rusku, a tak bude pro Vladimira Putina daleko důležitější, jak rozhodnou v listopadových prezidentských volbách voliči ve Spojených státech. Případné vítězství Donalda Trumpa by znamenalo omezení americké pomoci Ukrajině a obecně by v americké zahraniční politice posílily izolacionistické tendence. To by nadmíru vyhovovalo ruskému vládci, ale určitě ne Evropě, a zvláště pak ne zemím (patří k nim i ta naše), které se mohou oprávněně cítit přímo ohroženy ruským imperialismem.

Ani další vyhlídky nejsou příliš optimistické. Můžeme jen doufat, že se izraelsko‑palestinský konflikt nepřeleje do širšího území a že se do něj nezapojí vícero aktérů na Středním východě.

Příliš růžově nevypadá ani ekonomický výhled. Podle OECD poroste světové HDP letos jen o 2,7 procenta (tedy pomaleji než loni), protože vysoké úrokové sazby utlumí přetrvávající inflaci, a tím i hospodářskou aktivitu.

Letošním rokem se první čtvrtina 21. století přiblíží svému konci a upřímně, těžko očekávat, že by se na poslední léta vzpomínalo jako na zlatou éru. Tedy, doufejme, že se na ně takto jednou vzpomínat nebude…

Přeji pěkné čtení.

Související