Dešťových srážek sice nebude v budoucnu v Česku ubývat, přesto tu bude voda chybět stále citelněji. Může za to oteplování planety a další klimatické změny způsobené převážně lidskou činností, třeba spalováním fosilních paliv nebo kácením lesů. Proměna podnebí, kterou se minimálně v příštích desetiletích nepodaří zastavit, přinese planetě nejen velké potíže, ale v některých oblastech bude mít i pozitivní efekt, například v podobě zlepšení podmínek pro část zemědělců. Podle toho se bude měnit i byznys.
Vzali jsme proto období od současnosti do roku 2050 a podle předpovědí klimatologů nastínili, jak se v Česku bude vyvíjet podnebí, jak se tu bude žít, jak se připravit a jaké nové možnosti nadcházející změny přinesou podnikatelům. Jak uvedla konzultační firma Arthur D. Little, předvídání dopadů změn klimatu a adaptace na nové podmínky mohou jen do roku 2030 představovat nové obchodní příležitosti v hodnotě 26 bilionů dolarů.
Malé číslo, velké změny
Výraznější novodobý nárůst globálních emisí oxidu uhličitého a dalších skleníkových plynů, které zadržují sluneční teplo v zemské atmosféře a zapříčiňují klimatické změny, způsobila průmyslová revoluce konce 19. století. Mnohem dramatičtější rozjezd přišel po roce 1950. Oproti předindustriálnímu období se průměrná teplota na zeměkouli zvýšila asi o 1,1 stupně Celsia. Malé číslo, ale má na svědomí velké změny.
Podle vědeckého webu Nature čelila v minulém roce, který byl nejteplejším za poslední tisíce let, čtvrtina lidstva nebezpečně vysokým a zdraví ohrožujícím teplotám. Nejde jen o delší a úpornější horka, jež zvyšují množství požárů a erozi půdy, ale také třeba o vyšší výskyt přívalových srážek a povodní. To se týká i Česka.
„Naší výhodou je poloha v mírném pásu severní polokoule na rozhraní mezi jižní Evropou, kterou klimatická změna postihla více, a Arktidou, kde jsou projevy násobně větší. A nevýhodou je, že jsme uprostřed kontinentu, daleko od oceánů. Proto je růst průměrné regionální teploty v Česku vyšší než růst teploty globální,“ říká klimatolog Českého hydrometeorologického ústavu Radim Tolasz.
Klimatický systém má přitom velkou setrvačnost. „Dnes zažíváme podnebí, které jsme si změnili před 20 až 30 lety. A podobná změna nás čeká v dalších desetiletích, protože emise globálně neustále rostou,“ dodává Tolasz. I proto se vědci kloní k názoru, že se nepodaří naplnit Pařížskou dohodu z roku 2015. Jejím hlavním cílem je udržet nárůst globální průměrné teploty do dvou stupňů Celsia vůči preindustriálnímu období. Podle OSN se ale při splnění dosud přijatých opatření v jednotlivých zemích světa zvýší globální teplota do konce století téměř o tři stupně.
Podle vědců z vysoké školy ETH v Curychu bude v roce 2050 ve většině Evropy klima, jako by se posunula o stovky kilometrů jižněji. Bioklimatolog Miroslav Trnka z CzechGlobe – Ústavu výzkumu globální změny Akademie věd odhaduje, že v té době bude v Česku podnebí připomínat vnitrozemí balkánských zemí. Přibude horkých dní a především značně ubude dnů s teplotami pod bodem mrazu. „Zvýšení průměrné teploty přinese problémy v hospodaření s vodou nejen pro nás, ale i pro ekosystémy. Bude více vodní páry v atmosféře, méně vody v krajině,“ vysvětluje Tolasz.
Vývoj průměrné teploty v ČR
Zemědělství: nové plodiny a uhlík do země
Jedním z oborů, které proměny podnebí ovlivní nejvíc, je zemědělství. „Agroklimatické podmínky se mění rychleji než kdykoliv v minulosti,“ říká Trnka. Podle průzkumu firmy Vodafone v současnosti sucho ohrožuje životaschopnost 93 procent evropských zemědělců. „Zvyšující se teploty zkracují vegetační období, což může vést k nižším výnosům určitých plodin. Kombinace teplejšího počasí a nedostatku vody může také ovlivnit kvalitu půdy a dostupnost vody pro růst rostlin. Brzký nástup jara, respektive vysokých teplot, které náhle přeruší několik mrazivých dnů, zase poškozuje ovocnáře či vinaře,“ říká Martin Pýcha, předseda Zemědělského svazu ČR.
Podle něj se zemědělci snaží těmto změnám přizpůsobit například tím, že investují do zavlažovacích systémů zejména při pěstování zeleniny nebo zavádějí automatizaci a nové technologie v rámci takzvaného precizního zemědělství. To je zjednodušeně systém, kdy zemědělec s pomocí různých senzorů, měřičů, geografického informačního systému a další techniky či programů detailně prozkoumá pozemek. Na základě analýzy a s ohledem na vývoj počasí a klimatu pak přistupuje k pěstování a postupům na různých místech na svých pozemcích individuálně.
Roční globální emise CO₂
Takový přístup bude podle bioklimatologa Trnky i v českém prostředí stále důležitější. „Zemědělství bude šité na míru nejen konkrétnímu pozemku, ale určitému místu až s přesností na metry čtvereční. Bude respektovat, že jsou místa, která se vlastně nevyplatí obhospodařovat a mohou se použít jiným způsobem. Naopak v místech, jež dávají vysokou produkci, je možné potenciál využít na ještě vyšší míru,“ popisuje Trnka. Podle něj se v budoucnu zemědělství nebude zaměřovat jen na produkci, ale zčásti také na ukládání uhlíku do půdy prostřednictvím organické hmoty a za to budou zemědělci dostávat odměnu.
Kvůli klimatickým změnám se v regionu začínají šlechtit a pěstovat i jiné plodiny nebo odrůdy, odolnější a lépe snášející sucho či vysoké teploty. Tento posun bude dál nabírat tempo. „Někde se vrací proso, i pěstování čiroku je evidentně způsobeno suššími podmínkami. Naopak menší výnosovou jistotu máme u plodin, jako jsou třeba brambory,“ říká Trnka. „Významnou změnou je i to, že se u nás nyní mnohem víc pěstuje sója a na daleko větších výměrách je rovněž slunečnice. A není to tím, že by byla v módě, ale prostě proto, že se u nás její pěstování vyplatí klimaticky,“ dodává bioklimatolog, který se zaměřuje na zemědělství.
Výkyv globálních průměrných teplot
Postupně se tu bude dařit i dalším teplomilnějším druhům ovoce a zeleniny. Například na jižní Moravě se budou nejspíš víc pěstovat modré odrůdy vinné révy na červené víno než odrůdy bílé.
Oteplování a sucha naopak neprospívají chmelu. Podle výzkumu CzechGlobe lze předpokládat, že se regionální produkce do roku 2050 sníží až o 18 procent, přímo v Česku i o třetinu, a obsah hořkých látek poklesne zhruba o čtvrtinu. České pivo by kvůli tomu mohlo zdražit a změnit svou typickou chuť. Zemědělci ale mohou minimálně pokles produkce zastavit tím, že investují do závlah, zastínění a vegetačního pokryvu polí, aby udrželi vláhu. To platí i pro mnoho dalších plodin. Například na vinicích firmy Bohemia Sekt už se vysazují hlubokokořenící směsi složené z pohanky, ředkve, jetele a dalších plodin. Prokypří půdu a ta je pak schopná lépe zadržovat vláhu.
„Klimatické změny mohou přinést do zemědělství řadu nových činností, jako například rozvoj a nasazení pokročilých zavlažovacích systémů, které pomohou efektivněji využívat vodu v období sucha,“ říká Pýcha ze Zemědělského svazu.
Turismus: na hory bez lyží, k moři na sever
S nedostatkem vody v různém skupenství budou čím dál více zápolit i další odvětví, třeba lyžařské areály a okolní hotely. Česká horská střediska podle jejich asociace loni před začátkem sezony investovala přes miliardu korun do sjezdovek a vybavení, značnou část z toho přitom opět tvořila sněžná děla, nádrže na akumulaci vody pro zasněžování nebo technologie Snowsat, která pomocí satelitů měří s přesností na centimetry výšku sněhu v konkrétním místě. Díky ní areály dokážou efektivněji upravovat sjezdové tratě a lépe hospodařit s vodou při zasněžování.
Výhled počtu teplotně extrémních dnů v roce
Sněhu bude v Česku ubývat i nadále. „Kolem roku 2050 bude pod 1000 metrů nad mořem vzácností. Z klimatických modelů se dá dnes odhadovat, že období se sněhovou pokrývkou se budou rychle zkracovat,“ říká klimatolog Tolasz.
Marcel Soural, majitel developerské firmy Trigema, do hor přesto dál investuje. Nedávno koupil skiareál v krkonošské Rokytnici nad Jizerou a chce během 10 let do jeho modernizace vložit přes miliardu korun. Část půjde právě na vodu pro zasněžování, vznikne obrovská retenční nádrž.
Ve svém dalším areálu Monínec nedaleko Tábora používá technologie, které umožňují zasněžování i při teplotě nad nulou nebo zvládají recyklovat sníh i několik sezon za sebou. Díky tomu hodlá Soural zajistit stále stejně dlouhou lyžařskou sezonu také v Rokytnici. Nechce být ale závislý jen na ní. „Chceme z pouze zimních areálů tvořit celoroční. Potenciál tuzemských hor je hlavně v horské turistice, cyklistice či dalších outdoorových aktivitách,“ vysvětluje Soural. Ze stejných důvodů se proměňují i další česká skicentra, jež čím dál více lákají turisty nejen na letní sporty, ale také na zábavu, luxusní restaurace či wellness.
Zdejší hory mají perspektivu hostit stále více zahraničních cestovatelů. Podle analýzy agentury Reuters budou nejspíš Evropané v budoucnu čím dál častěji v létě jezdit do chladnějších oblastí. Loni byl patrný pokles zájmu o oblast Středozemního moře, kde se v turistické sezoně teploty blíží k 50 stupňům. Naopak země jako Česko, Irsko či Dánsko zaznamenaly v létě víc zahraničních cestovatelů.
„Trend směřování na sever začal již před covidem. Podle mého názoru to s počasím souvisí jen zčásti. Významnou roli hraje i generační výměna. Nastupující generace jsou mnohem aktivnější a víc vyhledávají možnosti zážitkové dovolené,“ říká Jan Papež, místopředseda Asociace cestovních kanceláří ČR.
Výhled roční teploty vzduchu v Česku do budoucna
Podle mluvčí cestovní kanceláře Čedok Kateřiny Pavlíkové se zatím hlavní destinace turistů, jako jsou Řecko, Turecko nebo Španělsko, příliš nemění. „Vyšší zájem je o dovolené v Polsku a očekáváme, že poptávka poroste i díky dobrým cenám. Zajímavé může být také Pobaltí, prozatím oblíbené mezi účastníky poznávacích zájezdů a eurovíkendů,“ říká Pavlíková. Lidé podle ní také jezdí častěji k moři mimo prázdninové měsíce. Vedle příjemnějších teplot to může být způsobeno i nižšími cenami a menším množstvím turistů než v létě.
Architektura: jih na novém severu a jezera do měst
Mezi obory, které zásadně promění posun podnebí, patří také architektura a stavitelství. I zde sehraje jednu ze zásadních rolí voda, zejména ve městech, kde je obvykle o pár stupňů tepleji než v okolí. „Na venkovních veřejných prostorách je potřeba víc vody, na náměstích by se měla vytvářet jezírka a vodní spreje, které ochlazují vzduch v okolí a zvyšují vlhkost. To tady pořád velmi chybí,“ myslí si architektka a spolumajitelka studia Bogle Design Group Viktorie Součková.
Promění se také domy a jejich orientace i rozmístění. „Při výběru bytů už není pro kupující zásadní orientace ke slunci, spíše naopak. Lidé se nebrání ani orientaci na sever, někteří to naopak berou jako výhodu. Vědí, že ušetří v létě dost peněz za chlazení,“ vysvětluje hlavní architektka studia Loxia Jana Mastíková. Domy se proto začínají stavět tak, že mají méně oken na jih a západ, odkud slunce víc pálí, a naopak víc na sever a východ.
Při výběru bytů už není pro kupující zásadní orientace ke slunci, spíše naopak. Vědí, že ušetří v létě dost peněz za chlazení.
Zároveň se víc řeší zastínění. „To bude velká příležitost pro výrobce všech stínicích prvků, markýz, rolet, ale i třeba představených nových lodžií a balkonů,“ dodává Mastíková. Podle ní se v architektuře také budeme místo severských zemí stále více inspirovat Itálií či Španělskem, například by se v budoucnu mohly domy stavět blíž k sobě, aby vytvářely více stínu.
Jak předpokládá hlavní konzultant stavebně poradenské firmy CEEC Petr Ondrášek, domy se také budou čím dál více zateplovat, aby se snížila jejich energetická náročnost. Tu zvyšuje topení a stále více i chlazení. Zároveň poroste tlak na využití obnovitelných zdrojů energie. Například instalace tepelných čerpadel bude častější a fotovoltaické panely budou díky teplejšímu a slunnějšímu podnebí efektivnější.
Kvůli tlaku na šetrnější zacházení se zdroji se také bude v budoucnu více využívat dešťová voda i splašky z domácností, například na splachování nebo zalévání zahrad. Voda bude čím dál vzácnější a důležitější zdroj, což ilustruje i fakt, že města a obce podle analýzy Hospodářských novin postupně od velkých koncernů zpět přebírají provoz vodovodní infrastruktury.