Ruští partneři překvapivě splácí. Od začátku války snížili svůj dluh na třetinu

Současná geopolitická situace je vyhrocená. Probíhá konflikt na Ukrajině a v Izraeli, rostou ochranářské praktiky některých států, máme tu dozvuky covidové pandemie, která narušila dodavatelsko‑odběratelské řetězce. „Je tedy zřejmé, že se svět hodně mění,“ říká David Havlíček, v březnu jmenovaný nový šéf státní exportní pojišťovny EGAP. „Ten nárůst geopolitických rizik jasně vidíme na zvýšené poptávce po našich službách. Za letošní rok už máme pojištěno kolem 50 miliard korun, což je největší objem za posledních minimálně deset let,“ dodává Havlíček, který je mimo jiné i poradcem premiéra Petra Fialy.

Co se po útocích Hamásu ze 7. října změnilo z pohledu českých exportérů do Izraele?

Izrael dále pojišťujeme ve standardním režimu. Současný konflikt samozřejmě eskaloval do většího rozměru než v minulosti, ale celkově probíhá už desítky let. Není to něco, co by bylo v tomto regionu úplně mimořádné. Dokonce jsme po 7. říjnu v zemi uzavřeli nějaké nové obchodní případy. Dalo by se říct, že český export ani rakety nezastaví. Teritoriální a politická rizika ovšem vždy pečlivě vyhodnocujeme. Právě politická rizika, jako je toto, jsou jedním z důvodů, proč EGAP existuje. Čeští exportéři se nemusí obávat, že bychom nějak omezovali naši činnost.

Mimochodem, pojišťovali jste někdy v minulosti nějaký obchod v Gaze nebo třeba na Západním břehu Jordánu?

Neuvědomuji si, že bychom někdy v Palestině měli nějaké obchodní případy.

Proměnil konflikt oblasti, které jste v Izraeli ochotni pojistit?

Ne. Z hlediska odvětví tam máme poměrně široký rozsah případů, od turbín přes farmaceutika až po pivo. To vše bychom byli ochotni pojistit stejně.

Takže když k vám dnes přijde firma, že má do Izraele domluvený vývoz za miliardu korun, tak to nebude problém?

U každého obchodního případu vyhodnocujeme, jaké je jak teritoriální riziko, tak i teritoriální limit, a samozřejmě i obchodní protistranu. To znamená, že bychom přirozeně zkoumali, jak ekonomicky kvalitní ta protistrana je. Přičemž u případu za miliardu by to znamenalo, že izraelský partner musí být silnou společností, abychom byli schopni upsat tak velké riziko na jednoho dlužníka. Nejde tedy říct, že s čímkoliv za námi někdo přijde, tak to pojistíme.

Český export ani rakety nezastaví. I po útocích Hamásu do Izraele normálně vyvážíme a uzavíráme tam nové případy.

Jak to vypadá s vývozem do okolních států, jako jsou Libanon, Egypt, Jordánsko…

Co se týče toho regionu, je pro nás nejsilnějším státem Egypt, kde máme celou řadu případů. Například teď aktuálně tam probíhají dodávky společnosti Sigma Group, která se účastní velkého závlahového projektu New Delta, pro který dodává komponenty do čerpacích stanic. To je jednoznačně vývoz s vysokou přidanou hodnotou a jsme rádi, že český exportér umí takto vysoce sofistikované zařízení dodat. V tomto případě se bavíme o vývozu takřka za miliardu korun. Dopad tohoto projektu není jen byznysový, ale také společenský, protože pomáhá zúrodnit širší oblast kolem Nilu.

Česko je jedním z mála států, které se jednoznačně postavily za Izrael. Jak to ovlivňuje vztahy s islámskými zeměmi?

Celá situace je samozřejmě vysoce složitá z mezinárodněpolitického hlediska. Do hry vstupují nejen státy, které jsou bezprostředně do aktuálního konfliktu zapojeny, ale i světové mocnosti. My reagujeme ale hlavně na poptávku našich vývozců. Pokud by došlo k širší eskalaci a komplikacím, tak je pravděpodobné, že asi nebudou mít v regionu tolik zakázek a za námi ani nepřijdou. Zatím je předčasné vyhodnocovat dalekosáhlé důsledky.

Co by se muselo stát, aby obchod na Blízkém východě zamrzl? Širší válka mezi několika státy?

Jak jsem říkal, ani stávající konflikt český obchod neovlivnil. Pro nás je pro hodnocení rizik nejdůležitější, jak danou zemi hodnotí OECD, kdy nejhorší známka je 7 a země je v této kategorii někdy i zcela nepojistitelná. To se většinou stane kvůli nějakým vnitrostátním problémům, například v podobě občanské války nebo dlouhodobě neudržitelného stavu státních financí. Nebo jsme to viděli v případě Ukrajiny, kde celý svět do této země po určitou dobu přestal financovat export. I přesto, že konflikt stále probíhá, třetina exportních pojišťoven podporu alespoň částečně obnovila. Takže i za války dokážeme pracovat.

Jak důležitý je region Blízkého východu z hlediska českého exportu?

Nelze říct, že by to byl stěžejní region z hlediska našeho portfolia. Každý rok pojistíme export více než do 30 zemí světa, takže jsme poměrně široce rozkročeni. Což je podstatný rozdíl proti době před patnácti lety, kdy jsme byli hodně orientovaní na Rusko a bývalé sovětské státy, jež tvořily polovinu našeho portfolia. Tehdy byla naše expozice na Rusko kolem 50 miliard korun. Před deseti lety jsme ji v souvislosti se zhoršující se mezinárodněpolitickou situací začali omezovat. Z oněch 50 miliard jsme to snížili na 11 miliard korun, které jsme měli na začátku loňského roku.

Od začátku války se nám podařilo snížit ruský dluh z 11 miliard na méně než čtyři mi­liardy korun. To jsme nečekali.

Vývoz na Ukrajinu jen s podporou vlády

Jak to teď vypadá s dluhy ruských firem?

Od začátku války se nám podařilo těch 11 miliard ještě snížit a ruské firmy nám dluží aktuálně méně než čtyři miliardy korun. Náš původní plán byl přitom dostat se letos na pět miliard. Dokonce se nám podařilo rozplatit některé dosavadní dlužníky a také odprodat část pohledávek. Na začátku války v podstatě nikdo nečekal, že k něčemu takovému může dojít. Spíše jsme počítali s horšími scénáři.

Čím si to vysvětlujete?

V prvopočátku války určitě hrál roli silnější rubl, kdy se tamním firmám vlastně snížil dluh v podobě eurových půjček, takže měli motivaci splácet, což už dneska neplatí. Hlavní vysvětlení současné ochoty splácet vidím v tom, že i ruské firmy se na to dívají z dlouhodobého hlediska. Konflikt probíhá a ještě nějakou dobu probíhat bude. Nikdo ale neví, jaká situace bude v Rusku za pět, deset let, kdo tam bude vládnout, jak bude vypadat ekonomická situace, jak budou zapojení do mezinárodního obchodu.

Co by se muselo stát, abyste byli ochotni znovu pojistit zakázky v Rusku?

Má to dvě roviny. Musí se změnit mezinárodněpolitická situace. Rusko a Česká republika jsou momentálně nepřátelské země. Pak by se musela ještě zrušit celá řada sankcí, které jsou na Rusko a vývoz do něj uvaleny. Vývozní případy by samozřejmě musely být pozitivně vyhodnoceny z hlediska rizik návratnosti poskytnutého financování.

Data ukazují, že výrazně vzrostl vývoz do zemí kolem Ruské federace, jako je třeba Kazachstán či Uzbekistán. Často se řeší, jestli nejde jen o reexportní země a zboží neputuje dále do Ruska. Nehrozí tak, že ve skutečnosti máte přes tyto státy v Rusku expozici vyšší?

Ne, v našem případě to určitě nehrozí. Naše obchodní případy jsou skutečně náhrady trhů. Jinak řečeno, řada českých vývozců vyvážela do Ruska, Běloruska a nyní našla nová odbytiště. Vidíme to i na aktivní snaze české vlády najít alternativní trhy, protože řada teritorií je závislá na tom, že dveře otevře politik. Dobrým příkladem je Uzbekistán, který na jaře navštívil premiér Petr Fiala. Na něj navázali i ministr průmyslu a obchodu Josef Síkela či ministr zemědělství Marek Výborný. Známý je případ Škody Transportation a plánovaný vývoz 30 vlaků do této země. To je přesně naše úloha, kdy máme doprovázet politiky a být financující rukou, která českým exportérům na tato teritoria pomáhá. A skutečně jsou to velké obchody. V případě Uzbekistánu se bavíme o transakcích za téměř deset miliard, které by se bez politické podpory nerealizovaly.

Takže jste se nesetkali se snahou obejít embargo a dostat zboží do Ruska prostřednictvím vývozu do některého z jeho sousedů?

Ne. A žádné takové obchodní případy samozřejmě nemůžeme ani nechceme podpořit. Dodržujeme veškeré sankce, které jsou na financování vývozu do Ruska uvaleny. Každý obchodní případ musí procházet, a nejenom u nás, ale primárně u financujících bank, hodnocením, zda neobchází sankce.

Jak je to teď s pojištěním vývozu na Ukrajinu? Ještě před rokem to nešlo.

Když jsem letos v březnu nastoupil do funkce, tak jsem si jako prioritu určil právě otevření pojišťování Ukrajiny. Nebylo to jen moje vnímání, ale i vlády. Ta se postavila jednoznačně za Ukrajinu. Před konfliktem jsme tam měli každoročně obchodní případy v řádu stovek milionů korun.

Firmy jako Bednar FMT, Farmet a další si stěžovaly, že jim stát s vývozem nepomůže. Znamená to, že jejich tlak zabral?

Já bych neřekl, že by to bylo pod nějakým extrémním tlakem. My sami jsme chtěli Ukrajinu otevřít. Firmy chápaly složitost situace a některé z nich s námi i na přípravě programu „Fond Ukrajina“ spolupracovaly. Nutno říct, že cesta k tomu nebyla jednoduchá. Jde o válečnou zónu, my jsme pojišťovna pod dohledem České národní banky, takže není úplně triviální začít do takového teritoria pojišťovat. Musela se najít cesta. Hodně jsme se inspirovali u jiných státních pojišťoven v Evropě. Společným znakem bylo, že se všude export na Ukrajinu podporoval na základě rozhodnutí vlády. U takové pomoci to musí být politické rozhodnutí. Stát také vyčlenil konkrétní částku, která bude krýt tato obchodní rizika, aby to ne­ohrozilo náš vlastní kapitál.

David Havlíček (38)

Absolvoval Fakultu financí a účetnictví na VŠE. Pracoval mimo jiné na Úřadu vlády ČR jako vedoucí ekonomických analýz. V EGAP působí na různých pozicích přes 10 let. Od března 2023 stojí v jeho čele. Je koordinátorem Národní ekonomické rady vlády. Je spoluautorem knihy Investor 21. století.

Foto: Václav Vašků

Jsou tyto obchody nějak omezeny?

Je to omezeno maximální délkou splatnosti úvěru a ta může být maximálně rok. Navíc u jednoho ukrajinského zákazníka pojistíme maximálně tři miliony eur.

Kolik obchodů jste od začátku program pojistili?

Máme přes 30 žádostí, což znamená více než 300 mi­lionů korun. Aktuálně máme uzavřených sedm nových pojistných smluv v rozsahu vyšších desítek milionů. Když započteme i rozpracované případy, jsme z hlediska vyčerpání fondu někde na polovině. Jsme domluveni s ministrem financí a ministrem průmyslu, že v lednu provedeme vyhodnocení. Pokud se ukáže, že ukrajinští partneři platí a hodnocení bude pozitivní, tak určitě chceme otevřít otázku na navýšení prostředků fondu z aktuálních 340 milionů korun na vyšší částku. Kolik to bude, bude záležet na politicích.

Myslíte si, že jednoznačná vládní podpora Česka jak Ukrajině, tak Izraeli může českým firmám v těchto zemích reálně pomoci?

Určitě to může pomoci, je třeba říct, že politické vazby na Ukrajinu jsou nyní skutečně nadstandardní. A ty byznysové často na ty politické navazují. Fond Ukrajina neexistuje sám o sobě. Je to důležitý nástroj pro to, aby čeští vývozci, jakmile konflikt skončí, všichni věříme, že ve prospěch Ukrajiny, byli na startovní čáře mezi prvními při její obnově, protože jsme nepřerušili vzájemné vztahy. Teď se bavíme o stovkách milionů korun, ale rekonstrukce Ukrajiny bude znamenat pro český byznys miliardy.

Čína na delší straně provazu

EGAP loni oslavil třicáté narozeniny, jak hodnotíte jeho současný stav ve vztahu k situaci ve světě?

Když to dám do nějakého širšího rámce, tak platí, že současná geopolitická situace je skutečně hodně vyhrocená. Máme konflikt na Ukrajině a v Izraeli, existují ochranářské politiky u některých států, máme tu dozvuky covidové pandemie, která narušila dodavatelsko‑odběratelské řetězce. Zároveň se množství výrobních kapacit vrací do vyspělého světa. Je tedy zřejmé, že se svět hodně mění. Nárůst geopolitických rizik jasně vidíme na zvýšené poptávce po našich službách. Za letošní rok už máme pojištěno kolem 50 miliard korun, což je největší objem za posledních minimálně deset let. Mimořádná situace posledních let se promítla i do toho, že jsme poskytovali produkt EGAP Plus, což byly garance, které jednak umožňovaly firmám vypořádat se s výpadkem trhů, jako je Rusko, Bělorusko nebo Ukrajina, jednak jim pomáhaly s dopady energetické krize. Tento program byl extrémně úspěšný. Měli jsme v něm alokováno šest miliard korun, které se vyčerpaly během pouhých devíti měsíců. Co je navíc pozitivní, portfolio firem, které se programu účastnily, je velmi diverzifikované.

Jaké jsou další výrazné trendy, které ovlivňují váš byznys?

Je vidět velký vzestup Číny, čeští vývozci na mnoha trzích komplikovaně soutěží s čínskými dodavateli, a to z jednoduchého důvodu. Čína není součástí takzvaného konsenzu OECD, tedy gentlemanské dohody vyspělého světa, jak si nastavit financování exportu. Ten je přitom například v EU závazně ukotven i v legislativě. Čínští vývozci díky tomu mají z hlediska financování komfortní podmínky a až nepřiměřenou podporu vůči exportérům z ostatních zemí. Z toho důvodu se také v červenci letošního roku tento konsenzus OECD aktualizoval a upravily se některé parametry. Od července jsme například schopni poskytovat pojištění na období delší než 20 let, konkrétně až na 22 roků. Dříve bylo naprosto nemyslitelné, že by vyspělý svět byl schopen na takto dlouhou dobu poskytovat pojištění. Už máme rozjednány obchodní případy, které mají takhle dlouhou splatnost. Celé je to motivováno snahou vyrovnat se čínskému tlaku, který je naprosto zřejmý třeba v Africe. Vezměte si, že Mezinárodní měnový fond zasedá a řeší pomoc Ghaně, která se ocitla ve finančních potížích, přičemž ale největší část pohledávek vůči této zemi drží Čína. Už to není takzvaný pařížský klub, jakožto sdružení nejbohatších zemí, který tahá za delší konec provazu. Už je to Čína, se kterou se vyspělý svět musí domluvit, jakým způsobem restrukturalizovat dluh Ghany.

Za letošní rok už máme pojištěno kolem 50 miliard korun, což je největší objem za posledních minimálně deset let.

S tím souvisí i skutečnost, že budete moci více podporovat exportní podniky?

Ano, souvisí to obecně s globálními změnami, třeba se zmíněným rozpadem globálních odběratelsko‑dodavatelských řetězců. Od loňského roku máme novelu zákona o naší činnosti, kdy můžeme pojišťovat exportně orientované podniky, není to tedy pojištění vázané na konkrétní kontrakt. Jedinou podmínkou je, že tyto firmy musí alespoň čtvrtinu své produkce vyvážet do zahraničí. Letos už máme první pilotní projekt, kdy jsme pojistili společnost Semperflex Optimit, která buduje nedaleko Ostravy novou výrobní kapacitu na hydraulické hadice. Nebude to ojedinělý případ, poptávek po tomto našem produktu jsou již desítky. Půjde o silnou větev naší obchodní činnosti.

Jak to vypadá s programem Covid Plus, který vznikl v reakci na pandemii?

Covid Plus vznikl, protože se celá Evropa domluvila na vytvoření mimořádných nástrojů, které pomohou ekonomice zamrzlé v důsledku pandemie. Podpořili jsme celkem 110 případů v celkovém objemu 22 miliard korun a řadě firem skutečně pomohli zachránit jejich existenci. Dvě třetiny záruk v tomto programu je k dnešku již splaceno a jsou zatím jen dva případy, kdy jsme museli záruku vyplatit my. Nedávno jsme museli zaplatit za huť Liberty Ostrava pohledávku ve výši 60,8 milionu eur, tedy asi 1,5 miliardy korun, a byl tam ještě jeden další případ zhruba za 200 milionů korun. Děláme samozřejmě všechny kroky pro to, abychom tuto případnou ztrátu minimalizovali. Vezměte si ale, že stát do tohoto programu alokoval čtyři miliardy korun, za které jsme vystavili záruky okolo 20 miliard korun. Z tohoto hlediska není číslo 1,7 miliardy korun, jež jsme museli zatím vyplatit, tak hrozivé. Když program vznikal, tak očekávání byla mnohem horší.

Chyb je si třeba být vědom

Jaká je budoucnost podpory českého exportu? Šéf Národní rozvojové banky Tomáš Nidetzký třeba mluvil o tom, že by se tato banka mohla spojit s Českou exportní bankou a později možná i s EGAP.

V tomto případě je asi vhodné se podívat, jak podpora exportu funguje v zahraničí. Integrací Národní rozvojové banky a ČEB bychom se přiblížili německému modelu, kde má rozvojová instituce svou financující část zaměřenou na export a vedle toho existuje silná exportní pojišťovna. Skoro nikde na světě ale není instituce, která by v sobě zastřešovala rozvojovou banku i pojišťovací fázi exportu. Myslím, že role EGAP je v tomto ohledu nezastupitelná. Ale je to samozřejmě politické rozhodnutí.

Co vás na letošním roku z pohledu šéfa EGAP překvapilo?

Jak z pohledu obchodního výkonu, tak z hlediska pojistných událostí to je zatím neobyčejně úspěšný rok. Máme vymoženo okolo jedné miliardy korun, což je oproti minulosti nadprůměrný výsledek, kterého jsme navíc dosáhli v době, kdy je situace ve světě stále složitější. Tady patří velké poděkování všem mým kolegům, kteří vymáhají. Je to strašně složitá a mravenčí práce, která často není vidět, ale o to je významnější.

Před deseti lety jste napsal i knihu o behaviorálních financích. Myslíte, že vám tyto poznatky nějak pomáhají v práci?

Knížka popisuje chyby, které dělají lidé při investování. Základní ponaučení z knihy, kterou jsem napsal s Michalem Stupavským (investiční stratég z Conseq Investment Management – pozn. red.), by mělo být, že chyb je si třeba být vědom a umět se z nich poučit.

Umíte to?

Nikdo není neomylný, chyby dělá každý. Důležité je, aby je bral jako příležitost a nejrychlejší cestu, jak se posunout dál.