Už jen pár týdnů zbývá uchazečům o stavbu nových jaderných bloků, aby podali své finální, aktualizované a vylepšené nabídky. Společnost ČEZ v pondělí 2. října soutěž uzavře. Vedení firmy poté došlé dokumenty vyhodnotí, stanoví pořadí uchazečů a nejpozději v prosinci to vše s doporučením předloží vládě. Ministři pak mají podle plánu zkraje příštího roku rozhodnout o vítězi. Ve hře o největší byznysovou a průmyslovou zakázku v moderních dějinách Česka jsou tři zájemci. Francouzská státní společnost EDF, jihokorejská polostátní KHNP a americký Westinghouse, vlastněný kanadskými fondy.

Aktuální tendr je vypsán na stavbu pátého reaktoru v elektrárně Dukovany s opcí na další tři bloky někdy v budoucnu. V posledních týdnech se však ve veřejném prostoru i v politickém zákulisí rozběhla debata, zda by nebylo lepší postavit všechny čtyři nové bloky souběžně – dva v Dukovanech a dva v Temelíně. Harmonogram prací takového scénáře nastiňuje interní materiál ministerstva průmyslu a obchodu, o němž informoval server Seznam Zprávy. První dva bloky by podle dokumentu měly být uvedeny do provozu v letech 2036 a 2037 a další dva pak v letech 2040 a 2041. Všechny pod taktovkou jediné firmy, vítěze aktuálního tendru.

Zda se Česko touto cestou vydá, by mělo být jasné ještě letos. „Počítáme s tím, že finální rozhodnutí vlády o výstavbě dalších bloků bude mimo jiné zarámováno do aktualizace Státní energetické koncepce, kterou má vláda projednat do konce roku,“ říká mluvčí ministerstva průmyslu Marek Vošahlík. Rozhodnutí o výstavbě dalších bloků podle něj zohlední i technické možnosti a optimální postup na obou jaderných lokalitách. „Výstavba dvou bloků najednou poskytuje i možné synergie a úspory, jak ostatně ukazují i zahraniční projekty výstavby nových jaderných zdrojů,“ říká Vošahlík.

Další bloky levněji

ČEZ nyní počítá s tím, že dodavatelé předloží závaznou nabídku na pátý blok Dukovan a nezávazné nabídky na další tři bloky. „Opce na další bloky bude významným vstupem pro rozhodování vlády, která má finální slovo,“ říká mluvčí ČEZ Ladislav Kříž. Všechny nabídky se podle něj budou posuzovat jak z ekonomického, tak i obchodního a technického hlediska. „Model hodnocení je nastaven na základě doporučení Mezinárodní agentury pro atomovou energii,“ říká Kříž.

Pro samotné uchazeče by nový plán neměl představovat problém. Podle Vošahlíka s nimi stát i ČEZ o záměru využít opce na další bloky dlouhodobě komunikuje. Zástupci EDF i KHNP týdeníku Ekonom potvrdili, že firmy jsou připraveny dodat v Česku až čtyři bloky. Westinghouse odmítl na zaslané dotazy odpovědět.

Šéf české pobočky EDF Roman Zdebor říká, že další bloky by byly levnější, mohly by být postaveny rychleji a s větším zapojením českých firem. „V Hinkley Point C ve Velké Británii, kde stavíme dva bloky, vidíme u druhého bloku zvýšení produktivity o 30 procent. Očekává se, že další optimalizace se dosáhne při opakování stejného modelu výstavby v britské lokalitě Sizewell C, kde budeme rovněž stavět dvojici bloků,“ říká Zdebor.

Výstavba více jaderných bloků souběžně může přinést synergie a úspory. Dodavatelé s touto variantou počítají a jsou připraveni ji nabídnout.

Podobně zareagoval i šéf pražské kanceláře KHNP Min Hwan Chang. Očekává větší synergii, a to i z hlediska ceny. „V Koreji i ve Spojených arabských emirátech jsme dokázali současně vybudovat až osm bloků. Díky našemu rozsáhlému dodavatelskému řetězci nemáme problémy s dodávkami nezbytných zařízení a zajišťováním pracovních sil. Kromě toho plánujeme získávat dostatek pracovních sil i vybavení prostřednictvím zapojení místních firem,“ říká Min Hwan Chang.

Výmysl ruské lobby

Stavět bloky při nejmenším v tandemu bývá v jaderných projektech po celém světě pravidlem, a to právě kvůli zlevnění jednotkové ceny. Odborník na jadernou energetiku a profesor Radek Škoda říká, že plán na výstavbu jediného menšího bloku v Dukovanech byl výmyslem ruské lobby. „Ovšem zůstal s námi jako pohrobek i po vyloučení Rusů z tendru. Ještě více by proces zlevnilo, kdybychom se zbavili nesmyslného, opět ruského, omezení výkonu na 1200 megawattů, který cílí na nové a dražší designy u konkurence,“ říká Škoda.

Jaderná energetika

Zvětšit přes celé okno

Naráží na to, že Francouzi museli kvůli požadavkům dukovanského tendru předělat svůj standardně dodávaný reaktor s výkonem 1650 megawattů. Ubrali jednu primární chladicí smyčku, místo čtyř zůstávají v menším reaktoru pouze tři. Většina dalších prvků ovšem zůstává stejná, všechny získaly licenci a certifikáty. I nabízený korejský reaktor je „zmenšenina“ jaderných bloků s výkonem 1400 megawattů, které firma už postavila ve své domovské zemi a na Arabském poloostrově. Reaktory, které obě firmy nabízejí v Česku, ovšem zatím nikde nestojí.

Proto by podle Škody bylo ideální postavit čtyři bloky s výkonem do 1600 megawattů. S tím, že by se začalo stavět v Temelíně, jak se plánovalo v tendru v letech 2009 až 2014. Ten byl ale kvůli nepředvídatelné situaci na energetickém trhu a neochotě vlády výstavbu v Temelíně finančně podpořit nakonec zrušen.

Související

Čtvrt bilionu za blok. Nebo méně?

Kolik bude výstavba nových jaderných bloků stát, zatím není jasné. Politici i ČEZ před spuštěním tendru mluvili o 160 miliardách (v cenách roku 2019). Později už cenu příliš nezmiňovali. Odůvodňovali to tím, že nechtějí před uchazeči odkrývat karty. S přihlédnutím k cenám jinde ve světě to však může být dvojnásobek. „Původní temelínský tendr z let 2009 až 2014 vycházel na 250 miliard korun za dva reaktory o celkovém výkonu 2400 megawattů. Dnes budeme velmi rádi, pokud to bude stejná cena za poloviční výkon,“ říká Škoda.

Podobné číslo zmínil v červnu před poslanci hospodářského výboru i Petr Závodský, který projektu nových Dukovan v ČEZ šéfuje. Čtyři velké jaderné bloky by podle něj v dnešních cenách vyšly na 700 až 800 miliard korun, což na jeden blok vychází až 200 miliard. Pokud by se však Česko pustilo pouze do výstavby jediného bloku, vyšlo by to o 20 procent dráž.

Orientovat se podle cen v jiných zemích jde jen částečně. Firmy totiž běžně nabízejí jaderné bloky v různých zemích za různé ceny. Záleží na mnoha faktorech – na finančních podmínkách, počtu účastníků v tendru a nezřídka i na politickém rozměru zakázky. Velkou roli hraje i lokalita. Logistika bude zřejmě ve vnitrozemském Česku nákladnější než v Emirátech či v Polsku. Tam loni na podzim vybrala vláda jako dodavatele pro první jadernou elektrárnu americký Westinghouse. Jde o reaktory AP1000 – stejný typ, který firma nabízí i v Dukovanech. Polský premiér Mateusz Morawiecki uvedl, že elektrárna se třemi reaktory bude stát kolem 20 miliard dolarů, tedy v přepočtu 455 miliard korun.

Evropské jaderné plány

Bude na vládě, aby řekla, kolik nových reaktorů a v jakém časovém horizontu má v Česku vzniknout. Zastánci jádra tvrdí, že výstavba většího počtu nových bloků je nejlepší cestou, jak se v energetice a teplárenství zbavit závislosti na fosilních palivech a zároveň si zachovat energetickou soběstačnost. Aktuálně platná energetická koncepce počítala s podílem jádra v rozmezí 46 až 58 procent na českém energetickém mixu v roce 2040. Dokument z roku 2015 je sice kvůli změnám ve směřování evropské energetiky už považován za zastaralý, je však pravděpodobné, že podobný cíl bude obsahovat i nově vznikající strategie.

S obnovitelnými zdroji se může doplňovat. „Pro Česko je jádro klíčové. I s ohledem na všechny scénáře, především ty dekarbonizační. Modelovat si, jak pokrýt celou spotřebu jen z obnovitelných zdrojů, by nebylo šťastné. Pak bychom skutečně asi byli odkázáni především na celo­evropský trh,“ řekl na jaře týdeníku Ekonom náměstek ministra průmyslu a obchodu Petr Třešňák, který koncepci připravuje.

A přestože Německo letos na jaře odstavilo poslední jaderné elektrárny, v některých jiných evropských zemích chtějí na štěpnou reakci sázet i do budoucna. Ambi­ciózní plány má zmiňované Polsko. Země bez zkušeností s jadernou energetikou hodlá do roku 2040 postavit šest reaktorů s celkovým výkonem šest až devět megawattů. Vedle Westinghousu počítá v jiné lokalitě i s korejskými reaktory KHNP.

Tyto plány ovšem mohou zkomplikovat právní spory mezi Američany a Korejci. Westinghouse tvrdí, že korejské reaktory jsou založené na jeho designu, a že by tedy jejich veškerý export měl schvalovat, případně že mu z nich plynou i licenční poplatky. Pokud by se obě strany nedohodly, mohlo by to výstavbu zpozdit.

Francie, která patří v Evropě mezi největší příznivce jaderné energetiky, získává ze štěpné reakce kolem dvou třetin své elektřiny. V únoru loňského roku vedení země ohlásilo plány na výstavbu šesti nových reaktorů a zvážení výstavby dalších osmi. Příští rok má EDF spustit třetí blok v elektrárně Flamanville. Výstavbu dalších jaderných bloků zvažuje také třeba Švédsko, Nizozemsko, Slovinsko či Finsko. Řada zemí vedle velkých konvenčních bloků uvažuje rovněž o malých modulárních reaktorech.

Analytik energetické a jaderné politiky Mycle Schneider, který více než dvacet let radí poslancům Evropského parlamentu v otázkách energetiky, ovšem říká, že atomová energie se na globálním trhu stala irelevantní. „Zatímco jaderné elektrárny přidaly v roce 2022 do sítí zhruba čtyři gigawatty nového výkonu, samotná solární energie připojila novou kapacitou 240 gigawattů. Výstavby jaderných elektráren se potýkají se zpožděním a bezprecedentním zadlužením,“ říká Schneider.

Expert upozorňuje i na to, že celosvětově je podle analýzy Bloomberg New Energy Finance nyní výroba elektřiny z obnovitelných zdrojů výrazně levnější než jádra nebo zemního plynu.

Jádro je podle něj už za zenitem. Průměrné stáří jaderných reaktorů ve světě se postupně zvyšuje a aktuálně dosahuje 31 let. Průměrný věk velkých národních flotil, jako například v USA, je 42 let. Spojené státy mají jeden jaderný reaktor v konečné fázi výstavby, ale nic dalšího se neplánuje. „Z biologického hlediska potřebuje každý druh nějaké minimální tempo reprodukce, aby přežil. Jenže rychlost obnovy jaderných reaktorů v USA je prakticky nulová, takže vymře,“ říká Schneider.

Související
Zobrazit