Mám to štěstí, že bydlím blízko místa svého zaměstnání, tramvají mi cesta trvá pouhých sedm minut. Každý den si ale cestu do práce i z ní záměrně prodloužím a několik zastávek jdu raději pěšky. Nejde jen o hezkou procházku parkem a pěknými karlínskými ulicemi. Především mi těch několik minut navíc umožní utřídit si myšlenky, zamyslet se nad tím, co mě v práci čeká, nebo naopak zhodnotit, jak pracovní den proběhl, a mentálně se přeorientovat na domov.

Podle vědců je tenhle přechod mezi prací a domovem právě z výše jmenovaných důvodů dost podstatný. Doktorand na Columbia Business School Jon Jachimowicz ve svém pár let starém výzkumu například doložil, že když lidé při dojíždění do zaměstnání přemýšlejí o své práci a plánují si dopředu, co budou následující dny dělat, zvyšuje to jejich spokojenost v práci.

Související

Hlavně jsou ale tyhle „přechodové“ chvíle podstatné pro to, abychom alespoň částečně oddělili svůj osobní a pracovní život. Jak nepříjemné je, když se tahle hranice rozmaže, zažili mnozí z nás během covidové pandemie. Bez mentálního odpojení od práce jsme byli pod větším stresem, což po nějaké době může snadno vést k vyhoření.

Jak to tak vypadá, i po pandemii zůstane značná část lidí pracovat alespoň část týdne z domova. Uvidíme, jak se to časem osvědčí, varováním může být předloňská studie Microsoftu, která zjistila, že bez času stráveného dojížděním do práce se produktivita zaměstnanců paradoxně snižuje.

Přeji pěkné čtení.

Související