Mám to štěstí, že bydlím blízko místa svého zaměstnání, tramvají mi cesta trvá pouhých sedm minut. Každý den si ale cestu do práce i z ní záměrně prodloužím a několik zastávek jdu raději pěšky. Nejde jen o hezkou procházku parkem a pěknými karlínskými ulicemi. Především mi těch několik minut navíc umožní utřídit si myšlenky, zamyslet se nad tím, co mě v práci čeká, nebo naopak zhodnotit, jak pracovní den proběhl, a mentálně se přeorientovat na domov.
Podle vědců je tenhle přechod mezi prací a domovem právě z výše jmenovaných důvodů dost podstatný. Doktorand na Columbia Business School Jon Jachimowicz ve svém pár let starém výzkumu například doložil, že když lidé při dojíždění do zaměstnání přemýšlejí o své práci a plánují si dopředu, co budou následující dny dělat, zvyšuje to jejich spokojenost v práci.
Hlavně jsou ale tyhle „přechodové“ chvíle podstatné pro to, abychom alespoň částečně oddělili svůj osobní a pracovní život. Jak nepříjemné je, když se tahle hranice rozmaže, zažili mnozí z nás během covidové pandemie. Bez mentálního odpojení od práce jsme byli pod větším stresem, což po nějaké době může snadno vést k vyhoření.
Jak to tak vypadá, i po pandemii zůstane značná část lidí pracovat alespoň část týdne z domova. Uvidíme, jak se to časem osvědčí, varováním může být předloňská studie Microsoftu, která zjistila, že bez času stráveného dojížděním do práce se produktivita zaměstnanců paradoxně snižuje.
Přeji pěkné čtení.
Zaujal vás článek? Pošlete odkaz svým přátelům!
Tento článek je odemčený. Na tomto místě můžete odemykat zamčené články přátelům, když si pořídíte předplatné.
Aktuální číslo časopisu Ekonom
Petr Kain




