Ačkoliv se Československo za druhé světové války vyhnulo devastaci známé z Polska a zejména západních oblastí Sovětského svazu, vyšlo z ní finančně vyčerpané a přeměněné na zbrojovku třetí říše. Jak ale ukáže další díl seriálu týdeníku Ekonom srovnávajícího vývoj v Československu a vyspělém světě, nastala po válce na pár let zvláštní situace. Na území protektorátu i v pohraničí se bojovalo méně než jinde a domácí podniky tak nebyly tolik rozbité jako regiony, přes které se fronta přehnala naplno. Proto se obnovená republika, jejíž rekonstrukci navíc lidé věnovali velké úsilí, dokázala v letech 1945 až 1948 ekonomicky přibližovat západním zemím jako Belgie a Francie a především k sousednímu Německu.
Problémem ovšem byla budoucnost, protože v jiném ohledu bylo hospodářské dědictví okupace na území Československa tíživé. Země byla vyrabovaná, do většiny podniků s výjimkou zbrojovek se léta neinvestovalo. Navíc s přebujelým zbrojním průmyslem Československo vykročilo směrem k přednostnímu rozvoji těžkého průmyslu, který ještě zesílil po převzetí moci komunisty. Výsledkem strukturálního posunu byla výroba pro výrobu, podceňování spotřebního průmyslu a služeb i ekologické škody.
Kolonie třetí říše
Protektorát znamenal ztrátu nejen české politické, ale i ekonomické autonomie. Zájem nacistů o zdejší ekonomiku byl obrovský. Vedle velkých a moderních zbrojovek jim šlo o hutní, strojírenské a chemické závody, které bylo snadné převést na válečnou výrobu. Průmyslová produkce podle výzkumu ekonoma Karla Půlpána v roce 1944 vystoupala ve stálých cenách v porovnání s rokem 1939 o 18 procent. Vzestup nicméně nepřišel hned, bezprostředně po vzniku protektorátu totiž průmysl poklesl, hlavně vinou pomnichovského narušení vazeb mezi podniky ve vnitrozemí a odtrženým pohraničím.
Produktivita práce ani přes mírný vzestup v letech 1942 a 1943 nedosáhla předválečné úrovně. Čeští dělníci se naučili pracovat pomalu, o tom vypovídala i tehdejší hlášení nacistických zpravodajců. Propad vyrovnávala vyšší zaměstnanost, která narostla o 20 procent, o půl milionu lidí. K úplnému rozkladu pracovní morálky došlo v posledních měsících okupace, kdy produktivita práce spadla na polovinu předválečné úrovně.
Průmyslová produkce ve stálých cenách v protektorátu vystoupala v roce 1944 o 18 procent oproti roku 1939.
Zhoršenou výkonnost ovlivnila nejen neochota pracovat a přispět k nacistickému válečnému úsilí – vázl přísun materiálu, zhoršovala se kvalita surovin a zastarával strojní park. Zapracovaní dělníci byli také převeleni do Německa a nahrazovaly je nekvalifikované pracovní síly či lidé z administrativy.
Nekvetlo ani české zemědělství. Ačkoliv mělo zajištěný odbyt a němečtí plánovači od něj očekávali, že v říši přispěje k odstranění nedostatku potravin. Vývoz sice rostl, celková zemědělská produkce nicméně šla dolů. Systém řízeného hospodářství, konkrétně povinné dodávky za pevné výkupní ceny, vyvolával nezájem rolníků o výrobu. Navíc klesaly osevní plochy kvůli záborům pozemků pro armádu.
Samotná okupační politika měla dvojí tvář. Na jedné straně nacističtí pohlaváři chystali poválečnou germanizaci české kotliny, na druhé, což zdůrazňovala dobová propaganda, v ní prozatím chtěli mít klid na práci.
Chcete číst dál?
Ještě na vás čeká 80 % článku.
S předplatným získáte
- Web Ekonom.cz bez reklam
- Možnost sdílet prémiový obsah zdarma (5 článků měsíčně)
- Možnost ukládat si články na později