Firemnímu vzdělávání stále dominuje styl plošného školení zaměstnanců. Často se školí jen proto, aby se školilo. Českým firmám chybí strategie, a nejen vzdělávací, jejich zaměstnanci nejsou vedeni k tomu, že vzdělávání je běžnou součástí práce. Tak věci vidí andragog a specialista na firemní vzdělávání Tomáš Langer a pochybuje, že je Česko připraveno na současnou i budoucí transformaci práce. Změnu by mohli přinést mladí lidé, kteří se už při nástupu ptají po tom, jak se mohou rozvíjet.
Čím se v Česku vyznačuje firemní vzdělávání?
Firmy za něj dost často vyhazují peníze zbytečně, a jedná se o poměrně hodně peněz. Neumí k němu přistupovat koncepčně, neumí vzdělávat ty, kteří to potřebují, v tom, co potřebují, a ve chvíli, kdy to potřebují. Neumí vidět a komunikovat smysl vzdělávání, aby každý, tedy zaměstnanec, jeho nadřízený či personalista, věděl proč, k čemu to bude a jak to posune jeho, jeho tým i firmu. Často se vzdělává, jen protože se to má dělat, a už vůbec ne tak, aby to mělo skutečný dopad. Ten by měl být měřitelný. Často se vymlouváme, že je to složité. Není. Jen je třeba umět definovat, co chci změnit a jak změnu poznám.
Kde tyto problémy začínají?
U chybějících strategií firem a špatného zadávání zakázek. Typické objednávky jsou ve smyslu: Rozbili se nám lidi, opravte nám je. Nebo: Potřebuju obchoďáky poslat na komunikační dovednosti, potřebuju to rychle a uvolním je maximálně na den. Takže místo analýzy problému se rovnou kupuje kurz. Jako konzultant ve firmách mnohdy rozkrývám, že někdy je smysluplnější než proškolit 40 lidí v komunikaci nabídnout koučink jejich šéfovi. A když je problém větší, třeba ho i vyměnit. Manažeři si také myslí, že vzděláváním jakýkoliv problém vyřeší. Představte si, že přijdou chlapi na dílně s tím, že je jim zima. Budete to řešit tím, že jim dáte kurz přežití v chladném prostředí?
Jak tedy začít lépe?
Měli bychom přednostně řešit, kde je problém, co je jeho příčinou, a pak hledat řešení. Začít hlubší analýzou výkonnostní mezery, kterou zaměstnanec či firma mají, a až když se označí slabá místa, určí se, zda je řešením vzdělávání, nebo jiné, efektivnější cesty. Může se příjít třeba na to, že špatný je software. K tomu dospěla jedna má firemní analýza. Celá firma pracovala na softwaru v němčině, ale operátoři neuměli německy. Ztráceli spoustu času tím, že spolu luštili, co ten stroj vlastně chce. Nebyli proto ani přesní. Když systém přehodili do češtiny, nebylo potřeba vzdělavání, tedy učit všechny německy. Stálo to rozhodně méně a výsledek se dostavil rychleji.
Vzdělávání, které je přirozenou součástí práce, nevypadá jako kurz. Funguje, když se každý den naučíme nějakou malou vychytávku od kolegy.
Chcete číst dál?
Ještě na vás čeká 70 % článku.
S předplatným získáte
- Web Ekonom.cz bez reklam
- Možnost sdílet prémiový obsah zdarma (5 článků měsíčně)
- Možnost ukládat si články na později