EU chce opět tlačit na rozpočtovou disciplínu. Česko musí začít hned

Evropská unie si před čtvrtstoletím v Paktu stability a růstu stanovila pravidla fiskální disciplíny. Rozpočtový deficit každé země nemá překročit tři procenta HDP a veřejný dluh 60 procent HDP. Kvůli pandemii koronaviru však Brusel platnost paktu v roce 2020 pozastavil, protože chtěl usnadnit pumpování peněz do ekonomiky. O dva roky později tento stav prodloužil, aby se členské státy dokázaly lépe popasovat s energetickou krizí a válkou na Ukrajině. Teď sedmadvacítka hledá cestu, jak se k pravidlům rozpočtové obezřetnosti vrátit, a způsob, jak je nastavit.

V řeči bruselských byrokratů to zní následovně: programy pro snižování dluhu je třeba upravit, aby bylo možné jich reálně dosáhnout. A zároveň lépe prosazovat jejich vynucování. Už před covidem si s nimi totiž řada států nelámala hlavu. Řecko, Portugalsko či Francie dokázaly mezi lety 2001 až 2019 stlačit deficit pod tři procenta HDP průměrně jen v jednom roce ze čtyř.

Staré víno v nových lahvích

Podle návrhu, který Evropská komise představila minulou středu, s ní bu­dou „hříšníci“ projednávat individuální plány. Ukážou, jak během čtyř až sedmi let hodlají dostat své finance pod kontrolu. Bruselu postačí, aby dluh na konci tohoto období byl nižší než na jeho začátku. O závazném minimálním tempu snižování dluhu, jak požaduje německý ministr financí Christian Lindner, se v textu nehovoří. Jediný „tvrdý“ požadavek se bude týkat zemí, kde roční rozpočtový deficit překročí tři procenta HDP. Budou muset snížit čisté vládní výdaje o půl procenta HDP.

Státní dluh v Česku (v miliardách korun)

Zvětšit přes celé okno

Návrh počítá také se snížením sankcí za nedodržení pravidel. Hlavním argumentem je, že pokud zůstanou vysoké, rozpočtovou si­tuaci v dotčených zemích jen zhorší. Za uplynulé čtvrtstoletí ovšem nikdo pokutu neplatil, několik zemí pouze dostalo výtku. Vlivný bruselský think‑tank CEPS tvrdí, že návrhy na reformu představují „staré víno v nových lahvích“. Neřeší hlavní problém, s nímž se unie potýká už léta: nedostatek politické vůle v jednotlivých zemích prosazovat ustanovení paktu.

Česko dosud patřilo do skupiny zodpovědnějších, během pandemie se to však změnilo. Státní dluh nabobtnal za poslední tři roky o 77 procent na 2,9 bilionu korun. Podíl dluhu na HDP se loni dokonce zvýšil nejrychleji ze všech unijních zemí, byť je z evropské perspektivy na stále přijatelných 44 procentech.

Třiadvacet zemí z EU nicméně dokázalo loni podíl dluhu na HDP snížit. „Pomohla jim vysoká inflace. Růst nominálního HDP díky ní ve většině zemí EU překonal tempo růstu nominálního zadlužení,“ vysvětluje zakladatel investičního fondu Alethes Václav Podzimek. Pokud by zadlužování pokračovalo stejným tempem, mohlo by Česko narazit na „dluhovou brzdu“, tedy na situaci, kdy podíl dluhu dosáhne 55 procent HDP a veřejná sféra musí začít povinně intenzivně šetřit, někdy kolem roku 2030. Zasáhne‑li však Česko v následujících dvou letech propad ekonomiky, může dluh na tento podíl podle Podzimka vystoupat už v roce 2026.

Zadlužení evropských vlád

Zvětšit přes celé okno

Ekonom České spořitelny Michal Skořepa říká, že k tomu nemusí dojít, pokud se podaří aspoň částečně konsolidovat veřejné finance.

Státní kase chybějí příjmy

Hlavním důvodem nárůstu českého dluhu po roce 2020 jsou vysoké rozpočtové deficity. Způsobil je růst mandatorních výdajů, které nejsou kryty odpovídajícím zvýšením příjmů. „Mezi roky 2020 a 2022 narostly daňové příjmy zhruba o 100 miliard korun, zatímco běžné výdaje se zvýšily téměř o 400 miliard korun,“ říká makroekonomický analytik ČSOB Dominik Rusinko.

V posledních třech letech navíc státnímu rozpočtu ubyla podstatná část zdrojů. Chybí peníze od zaměstnanců, kteří odvádějí kvůli zrušení superhrubé mzdy nižší daně. Méně se vybere i kvůli nižší spotřební dani u pohonných hmot či kvůli zrušené dani z převodu nemovitostí. „Zatímco penze se loni zvyšovaly třikrát, aby udržely krok s inflací, mzdy, z nichž se platí daně a pojistné, reálně prudce propadaly,“ říká hlavní ekonom Creditas Petr Dufek.

Člen Národní rozpočtové rady Petr Musil přidává ještě jeden možný důvod rychlejšího tempa nárůstu domácího dluhu oproti jiným zemím. „Zkoumáme, zda na něm mohl mít podíl i způsob řízení dluhu minulou vládou. Tedy nedostatečné předfinancování delších splatností dluhu při tehdy ještě nízkých úrokových sazbách,“ říká.

Jak se měnil deficit vládních financí

Zvětšit přes celé okno

Samotný růst úrokových sazeb náklady na obsluhu dluhu zásadně nezvyšuje, může hrát roli v řádu jednotek miliard korun. „V letech 2023 až 2031 je vždy splatná zhruba jedna desetina stávajícího dluhu. Každý rok se tedy refinancuje jen malá část dluhu. I kdyby to v nejbližších letech bylo za znatelně vyšší sazby než například v období 2016 až 2019, nijak dramaticky dluhová služba nestoupne. Co dluhovou službu zásadně zvyšuje, je obrovský absolutní nárůst státního dluhu,“ ukazuje situaci ve větším kontextu Musil.

Kde přidat a kde ubrat

Vyrovnanější státní finance – a zastavení zadlužování – jsou však letos v nedohlednu. Už za první tři měsíce letošního roku se deficit přehoupl přes polovinu plánovaného celoročního schodku 295 miliard korun. Loni se Česko zařadilo mezi jedenáct zemí EU se schodkem přes tři procenta HDP. Dosáhl 3,6 procenta, v roce 2021 to bylo dokonce 5,1 procenta. Vláda připravuje konsolidační balíček, jehož cílem je podle ministra financí Zbyňka Stanjury snížit strukturální saldo rozpočtu o jeden procentní bod.

Otázkou tohoto záměru zůstává, kde začít. Zda spíš u snižování výdajů, nebo naopak u zvyšování příjmů do státní kasy. V koalici se zatím víc mluví o tom druhém. Ve hře jsou úpravy daně z přidané hodnoty: sloučení dvou snížených sazeb do jedné, případně přesun některých položek – třeba piva či dodávek vody nebo tepla – do základní 21procentní sazby. Mluví se také o daňové progresi pro fyzické osoby či o rušení daňových výjimek.

„Vláda by měla hlavně jasně ukázat snahu šetřit. Permanentní růst povinných výdajů zmenšuje prostor pro ty ostatní. Hrozí, že by časem mohly zcela vytěsnit veřejné investice,“ komentuje Dufek. Hlavní tíhu konsolidace veřejných rozpočtů vidí na výdajové straně.

Podle Rusinka bude také důležité co nejrychleji změnit způsob valorizace penzí. „Nouzová“ změna, kterou zákonodárci narychlo přijímali, aby osekali letošní mimořádnou valorizaci, ukázala, že je to obrovské politikum. S blížícími se volbami může být problém něco takového prosadit.

Neexistuje jeden lék na všechno

Podzimek říká, že vysoký strukturální deficit nelze řešit pouze snižováním výdajů. I podle Národní rozpočtové rady se vláda musí zaměřit jak na výdajovou, tak na příjmovou stranu rozpočtu. Musil zmiňuje mimo jiné potřebu vrátit se ve zdanění příjmů fyzických osob na úroveň, kde bylo před rokem 2021. A vedle důchodů krotit i výdaje na regionální školství nebo platby zdravotního pojištění za státní pojištěnce, případně vrátit nastavení rozpočtového určení daní na stav z roku 2017. Státní rozpočet měl tehdy na sdílených daních vyšší podíl než dnes.

Skořepa vidí potřebu změn v řadě oblastí. „Neexistuje žádné základní všeléčící opatření,“ říká. Zaměřil by se také na živnostníky, kteří dosud stojí stranou vládních debat: „Omezil bych jejich odvodové výhody, oživil bych EET. Do daně z nemovitostí bych zavedl výraznou progresi a zrušil daňovou odpočitatelnost úroků z hypoték. Zároveň je třeba nastavit parametry důchodového systému tak, aby automaticky zajišťovaly jeho finanční rovnováhu.“

Agentura Bloomberg upozorňuje, že řada států ze střední a východní Evropy se kvůli výdajům spojeným s válkou na Ukrajině prudce zadlužuje. Třeba Polsko, Rumunsko či Maďarsko vydávají dluhopisy v cizích měnách, aby dosáhly na nižší úroky. Jednou by to mohl být problém. Podle Podzimka v případě, že domácí měna výrazně oslabí. „V Česku je – na rozdíl od Maďarska a Polska – objem cizoměnového zadlužení velmi nízký, kolem deseti procent. To zatím nepředstavuje žádný problém,“ říká.