Průmyslová revoluce, zásadní změna ve vývoji světa, přišla do českých zemí o desítky let později, než se zrodila ve Velké Británii. Industrializace přitom v první polovině 19. století byla právě tím hlavním, co dělilo starý kontinent na vyspělou a zaostalou část. Zemědělství nebo samotné koloniální državy už k prosperitě nestačily. O obtížném příchodu strojů páry a vlastně i kapitalismu do střední Evropy bude další díl seriálu Ekonomu, který sleduje, jak Česko dohánělo západní země.
Konec chudoby
Průmyslová revoluce, propojená s kapitalismem, byla proměnou zcela zásadní. Až do jejího nástupu ekonomika podle britského ekonoma Maxe Rosera výrazněji nerostla. Proto se ani příjmy lidí po celá staletí – s výjimkou některých obchodních center jako Benátky, Amsterdam nebo Londýn – příliš nezvyšovaly. Téměř vše, co neprivilegovaní lidé používali či konzumovali, bylo dobře známo už jejich předkům, kteří žili o stovky let dříve.
Ještě v roce 1798 anglický ekonom a pastor Thomas Malthus tvrdil, že růst populace znamená horší životní úroveň a je přirozené, když počet lidí „přirozeně“ regulují hladomory a války. Technologické inovace, zejména v zemědělství, a předindustriální podnikání jeho pochmurné tvrzení ale už za jeho života začínaly zpochybňovat. Ovšem jen částečně a na omezeném území. Více zdrojů přinášelo místo prosperity jednotlivců růst počtu obyvatel. „V předindustriálním světě sporadický technologický pokrok produkoval lidi, nikoliv bohatství,“ míní ekonomický historik Gregory Clark. O vyprodukované statky se totiž dělilo více osob, třeba i v jednotlivých rodinách. V západní Evropě se například mezi lety 1000 a 1820 podle dat britského ekonoma Anguse Maddisona HDP na osobu o něco více než zdvojnásobil, počet obyvatel ale narostl na pětinásobek. S obecným nedostatkem byla spojena ohromná majetková nerovnost a z dnešního pohledu extrémní chudoba většiny lidí.
To se změnilo až s příchodem průmyslové revoluce, industrializace, kdy velkosériová strojová výroba v manufakturách a pak továrnách přinesla násobně více zboží než v minulosti. Dříve nevídaný ekonomický růst, který je už vcelku moderním fenoménem, se objevil zhruba před deseti generacemi. Sociální rozdíly zprvu ještě narostly, po několik desetiletí zůstávalo neúnosné postavení továrního dělnictva.
Později však nově vznikající bohatství začalo prosakovat i dolů a životní podmínky většiny populace se pozvolna zlepšovaly. Nejprve tomu tak bylo ve Velké Británii, v zemi, která na rozdíl od kontinentální Evropy nebyla díky předchozím politickým změnám svázána feudalismem. Takže dovolovala svobodné podnikání. Současně tam díky rozsáhlému námořnímu obchodu existoval kapitál k investicím. Výhodou a dnes morálním problémem byl fakt, že byl k dispozici i v důsledku obchodu s africkými otroky – podle některých odhadů šlo včetně stavby potřebných lodí a recipročního dovozu surovin a zboží z Ameriky o desetinu ekonomiky. K tomu v podnikání bylo možné použít i peníze získané olupováním kolonií, například z právě podrobované Indie.
Byznys usnadnilo masové zakládání akciových společností. Ty soustředily dostatek financí k velkým investicím.
Britský vzor
Průmyslová revoluce ve Velké Británii začala po polovině 18. století v textilnictví, kde díky vysoké domácí i zahraniční poptávce a nižší investiční náročnosti vložené prostředky rychle přinášely zisk. Práci tam násobně zefektivnil nástup techniky. Například Cromptonův spřádací stroj „mule“ z roku 1779 byl dvěstěkrát výkonnější než dosud užívaný ruční kolovrat.
Když se britský kapitál rozrostl, přišla kolem roku 1800 na řadu výstavba těžkého průmyslu, výroba samotných strojů a vzestup k tomu nezbytného hutnictví. Jeho produkce se za tři generace ztřicetinásobila. Propukla také revoluce v dopravě, ve velkém se budovaly železnice, protože nároky na přesuny lidí a hlavně zboží i surovin nebývale narostly. Tehdy se nejen v dolech, ale rovněž v továrnách, na lodích a od roku 1825 v lokomotivách objevily parní stroje, symbol moderní doby. Byznys usnadnilo masové rozšíření akciových společností, které do té doby fungovaly hlavně při organizaci mezinárodního obchodu. Soustředily dostatek financí ke skutečně velkým investicím, zejména do zmíněných železnic.
Výkon parních strojů v Evropě 19. století
Celá nezemědělská výroba se mezi lety 1760 a 1830 zpětinásobila, což umožnilo dovážet potraviny. Zemědělství už nebylo hlavním způsobem obživy. Výsledkem industrializace bylo, že Velká Británie ekonomicky odskočila od Evropy. Stala se dílnou světa, která v roce 1820 zajišťovala 50 procent celkové průmyslové produkce.
Chcete číst dál?
Ještě na vás čeká 60 % článku.
S předplatným získáte
- Web Ekonom.cz bez reklam
- Možnost sdílet prémiový obsah zdarma (5 článků měsíčně)
- Možnost ukládat si články na později