Aktuální číslo časopisu Ekonom
Josef PravecDomácí ekonomové i politici už více než třicet let hlásí, jak moc jsme se přiblížili k hospodářské úrovni vyspělého západního světa. Nyní, pokud jde o hrubý domácí produkt na hlavu v paritě kupní síly, jsme na 91 procentech evropského průměru. Podobné poměřování, i když pro něj chyběla obdobně průkazná čísla, má dlouhou tradici. Na zaostávání průmyslu poukazovali prvorepublikoví podnikatelé, před nimi barokní kavalíři cestující po západních městech, nebo dokonce Karel IV., když se v roce 1333 vrátil z mnohaletého pobytu ve Francii a Itálii. Právě na porovnání ekonomické úrovně českých zemí a vyspělého světa se zaměří nový seriál týdeníku Ekonom. Jeho první díl bude věnován období od vzniku českého státu do tereziánských reforem, které začaly v polovině 18. století.
Chybějící antika
Lidé žijící v české kotlině ekonomicky zaostávali za nejvyspělejšími evropskými regiony vždy. Ohromný rozdíl byl patrný už před dvěma tisíci lety, v dobách římského impéria, které sahalo až po Dunaj. Na jeho území stála statisícová města s mramorovými chrámy, divadly a vodovody a spojená nejen silnicemi, ale i rozsáhlým obchodem. Existovaly tam dopodrobna vypracované zákoníky, lidé často uměli číst a psát a elity pěstovaly umění a vědu.
Na severu naopak žily neustále se přesunující kmeny a lidi, většinou v nevelkých osadách a v domech ze dřeva a hlíny, živilo zemědělství. Navíc jich tu žilo jen málo, protože většinu tohoto regionu pokrývaly lesy.
Existují dokonce propočty ekonomické úrovně odvozené od dostupnosti potravin – v takovém srovnání vychází například Itálie asi třikrát tak bohatší než „barbarská“ Evropa včetně pozdějších českých zemí.
Po pádu římské říše se startovní čára docela vyrovnala, protože její provincie zůstaly zpustošeny nájezdy, válkami i epidemiemi a ekonomicky se hluboko propadly. Přesto ne úplně. Jejím západním dědicem, zchudlým, ale dynamickým, se stala francká říše, která se rozrostla v silný stát. Její území bylo za jejího vladaře Karla Velikého kolem roku 800 prakticky totožné s dnešním jádrem Evropské unie. Propojily se v ní regiony, kde přežívala tradice antické civilizace, s germánskými územími východně od Rýna.
České, už slovanské země, které se s ní poměřovaly, zůstávaly na jejím okraji. Na jednu stranu z ní přebíraly civilizační výdobytky včetně křesťanství. Ale ve snaze uchovat si suverenitu, či alespoň autonomii se bránily západnímu tlaku. Hranice sice byla prostupná, ale kulturní, sociální a ekonomický rozdíl zůstával patrný. Dokonce narůstal, když v dnešní Itálii, Francii a Porýní došlo v 11. století k oživení městského života, rozsáhlejšímu užívání peněz, rozvoji zemědělství, řemesel i vyšší kultury. A kdy Západ začal dotahovat civilizační náskok orientálních zemí jako Číny, Indie, Iráku či Íránu, které neprošly úpadkem jako Evropa po konci antiky. Ve stejné chvíli také došel dech východní, hospodářsky i kulturně vyspělejší části někdejšího římského impéria, byzantské říši: ta společensky i hospodářsky stagnovala a k tomu krvácela v bojích s islámem a kočovníky.
Za vlády posledních Přemyslovců nastartovala překotná modernizace, přejímání západních civilizačních vzorů.
Západoevropský vzestup byl ovšem pomalý, podle propočtů britského ekonoma Anguse Maddisona se průměrná hodnota zboží a služeb na osobu mezi rokem 1000 a 1700 jen zdvojnásobila. Ekonomické rozdíly mezi jednotlivými zeměmi byly velmi malé, protože hlavním zdrojem obživy bylo všude obdobně (ne)výkonné zemědělství.
Chcete číst dál?
Ještě na vás čeká 80 % článku.
S předplatným získáte
- Web Ekonom.cz bez reklam
- Možnost sdílet prémiový obsah zdarma (5 článků měsíčně)
- Možnost ukládat si články na později
Připravujeme platbu, vyčkejte prosím.
Platbu nelze provést. Opakujte prosím akci později.
Newsletter týdeníku Ekonom.
Odhlásit se můžete kdykoliv.
Přihlášením k newsletteru beru na vědomí, že dochází ke sbírání a zpracování osobních údajů. Více informací o zásadách ochrany osobních údajů naleznete ZDE.
