Aktuální číslo časopisu Ekonom
Martin PetříčekZatímco česká pole už teď před začátkem zimy odpočívají, na farmě Four Oaks u vesnice Morganza v americké Louisianě právě vrcholí sklizeň cukrové třtiny. Kombajny tu jedou nepřetržitě od druhé hodiny odpolední do druhé hodiny ranní. Za tu dobu naplní zhruba padesátku obřích kamionů, které odvážejí sklizenou surovinu ke zpracování do nedalekého mlýna.
Třtina má v tomto státě, který leží na pobřeží Mexického zálivu a kterým protéká řeka Mississippi, ideální podmínky. I teď na začátku prosince se teploty pohybují přes den obvykle kolem 25 stupňů Celsia, přes noc klesají někam k 17 stupňům. Navíc tu panuje vlhké klima, často tu vydatně prší.
Cukrová třtina sice nepatří ve Spojených státech k nejrozšířenějším plodinám, její obliba však v posledních letech roste. Matt Frey, jeden ze čtyř bratrů, po nichž je farma s rozlohou čtyři tisíce hektarů pojmenována, říká, že její pěstování je po finanční stránce výnosnější než sójové boby.
Sója je přitom pro tamní zemědělce klíčovou plodinou. Zaujímá první místo mezi americkým zemědělským vývozem. Loni se jí vyvezlo za 27,4 miliardy dolarů (v přepočtu 635 miliard korun), přes polovinu objemu směřovalo do Číny. Spojené státy byly dlouhou dobu největším producentem této plodiny na světě, než je před pár lety v čele žebříčku vystřídala Brazílie.
Zájem o americké zemědělské produkty dlouhodobě roste, Spojené státy si loni upevnily pozici v čele žebříčku největších světových exportérů. Vyvezly produkty za 177 miliard dolarů, což je meziročně o 19 procent víc. Vedle sójových bobů patří k významným artiklům rovněž kukuřice, hovězí maso, pšenice či bavlna.
Největší zemědělští producenti dle hodnoty produkce
„I během letošního roku jsme kvůli konfliktu na Ukrajině viděli zvýšený zájem o naše komodity,“ říká louisianský ministr zemědělství a lesnictví Mike Strain. To nejhorší podle něj ovšem přijde teprve v následujících dvou letech.
V mnoha zemích napříč planetou se začnou ztenčovat zásoby obilnin, protože do nich nedorazí obvyklý objem dodávek z Ukrajiny. Strain čeká, že ukrajinský vývoz bude letos odpovídat zhruba 60 procentům objemů předchozích let. Některé země už navíc sáhly kvůli obavám z nedostatku klíčových potravin k protekcionistickým praktikám. Například Indie omezila export některých druhů rýže a na ostatní uvalila vývozní clo.
„Čekáme, že vyšší ceny komodit ještě nějakou dobu přetrvají. U některých mohou dokonce ještě dál růst, třeba právě u rýže. Její zásoby jsou nyní zhruba na 60 procentech objemu z doby přede dvěma roky. A když jde objem zásob dolů, cena vyletí nahoru. V USA se snažíme zvýšit produkci i vývoz,“ říká Strain.
Udržitelné, ale zároveň efektivní
Spojené státy chtějí zůstat exportní zemědělskou velmocí. Farmáři však zároveň usilují o udržitelnost a hledají cesty, jak postupně zvyšovat efektivitu, aniž by to ohrozilo dlouhodobé fungování byznysu. V Louisianě ho na mnoha místech budují už po několik generací. Mead Hardwick se svým bratrem Marshallem a otcem Jayem obhospodařuje pozemek o rozloze osm tisíc hektarů, tedy zhruba velký jako Pardubice.
Nezapadá ovšem do konvenční představy farmáře – ušpiněného a oblečeného v montérkách. Hardwick se přestěhoval do Dallasu, získal bakalářský titul a jedenáct let pracoval v realitách, než našel cestu zpět na farmu v severovýchodní Louisianě. Zde nyní produkuje kukuřici, bavlnu, sóju a čirok. A neustále hledá cesty, jak na stejné výměře vypěstovat větší množství plodin. „Je to jednoduché. Všechno je jen hra o co největší efektivitu. I v zemědělství platí: čím jste větší, tím lépe dokážete stlačit náklady,“ říká Hardwick. A třeba si pronajmout nejmodernější techniku.
„Každý náš stroj má GPS, což nám umožňuje pracovat 24 hodin. Zatím to nepotřebujeme. Ale technologie nám také umožňuje urychlit zakládání porostů. Před 30 lety jsme seli bavlnu rychlostí zhruba tři míle za hodinu, nyní dosahujeme rychlosti až 8,5 míle za hodinu. Díky tomu se nám ohromně zvedla produktivita,“ říká farmář.
Udržitelnost neděláme proto, že je to cool. Děláme to proto, že je to pro naše podnikání nejlepší.
V Česku se udržitelnost často bere jako něco, co je v příkrém rozporu s dalším rozvojem byznysu. Slovo „udržitelně“ bývá spojováno se zastavením ekonomického růstu a potřebou vzdát se části dosavadní životní úrovně. Farmáři z Louisiany to chápou trochu odlišně. „Udržitelnost neděláme proto, že je to cool. Děláme to proto, že je to pro naše podnikání nejlepší,“ říká Mead Hardwick.
Už žádná orba
S udržitelnými postupy farmářům pomáhá – vzděláváním i finanční podporou – vládní agentura ministerstva zemědělství USA s názvem Natural Resources Conservation Service. Její kořeny sahají do 30. let minulého století. V Louisianě vede její pobočku Chad Kacir. „Podporujeme farmáře, aby pomohli půdě. Ona to sama nedokáže,“ říká Kacir. Jeho funkce má v angličtině oficiální název „State Conservationist“, doslovný český překlad zní státní ochranář.
„Mluvíme‑li o konzervaci, nemáme na mysli to, že bychom něco dali do konzervy a odložili na poličku. Půdu nechceme konzervovat, ale chceme ji dále využívat. Jenže je to třeba dělat udržitelným způsobem, abychom ji zanechali dalším generacím v dobrém stavu,“ říká Kacir.
Jednou ze základních technik je omezení orby či přímo bezorebné obdělávání půdy, které je využívané i v Česku. Mezi americké farmáře začalo ve větší míře pronikat od 80. let minulého století, aktuálně se tato metoda používá téměř na čtvrtině obdělávané půdy v USA.
„Jsme schopni orat půdu mnohem méně, což ji udržuje na poli, mimo řeky, mimo oceán. A pesticidy, hnojiva a podobné věci zůstávají na polích. Pokud bychom půdu normálně zorali, propálili bychom zbytečně pohonné hmoty. A to ani nemluvím o tom, že není třeba tolik lidské práce,“ říká Hardwick.
Americké ministerstvo zemědělství tvrdí, že pole obhospodařovaná bez orby mají už za několik let vyšší schopnost zadržovat vodu než konvenčně obdělávaná pole. To se hodí hlavně pro sušší oblasti, kde by mohl nedostatek vody bez závlahy vést až ke ztrátě úrody.
Farmáře v Louisianě nedostatek vláhy netrápí. Je to nejdeštivější severoamerický stát. Spadne tu ročně v průměru kolem 1500 milimetrů srážek, což je více než dvojnásobek průměrné hodnoty za Českou republiku. Metoda jim ovšem pomáhá snižovat erozi půdy, zvyšuje biologickou aktivitu půdy a množství organické hmoty v půdě. Tyto výhody mohou v průběhu času vést k dalším ekonomickým ziskům pro zemědělce.
Cílem je uchovat život v půdě po celou dobu. „Díky výzkumům víme, že je v půdě živoucí svět, mikroorganismy, houby, kořeny rostlin. Probíhají mezi nimi symbiotické procesy. Je to celý systém vazeb, který se orbou narušuje. Ale my ho chceme naopak podporovat,“ říká Kacir.
Raci na rýžových polích
V praxi to znamená, že na polích zůstanou zbytky rostlin po předchozí sklizni. Případně se na zimu vysejí jiné plodiny, kterým tu říkají cover crops, v Česku meziplodiny. Jejich hlavním cílem je vylepšit stav půdy po sklizni.
Kousek od louisianského hlavního města Baton Rouge hospodaří na 1300 hektarech Don Schexnayder. Ukazuje na pole, odkud před dvěma měsíci sklidil sójové boby. Teď už se na poli zelenají plodiny, které mají půdu přes zimu ochránit: ředkev, hrách a vikev. „Na jaře je s pomocí roundupu ‚spálíme‘ a budeme připraveni na další sezonu,“ říká farmář.
Biozemědělství nedokáže uživit planetu. U nás by výnosy spadly na polovinu, kdybychom přestali využívat hnojiva.
Zatímco v Evropské unii se vedou debaty o úplném zákazu tohoto herbicidu na bázi glyfosátu, Schexnayder v tom problém nevidí. Je to podle něj nejlepší způsob, jak bojovat s plevelem. Vyšší potřeba herbicidů je jednou z nevýhod bezorebné metody proti tradiční orbě. „My ale díky přesnému dávkování používáme chemii v mnohem menším množství než dříve. Mým cílem je zanechat půdu příští generaci v lepším stavu, než ve kterém jsem ji dostal,“ říká Schexnayder.
V Louisianě přišli také na zajímavý způsob, jak po sklizni využít rýžová pole. Rýže dozrává na polích, která jsou zalitá vodou. Farmáři ji na poli nechají a nasadí do nich raky, oblíbenou místní pochoutku. Ještě v minulém století sbírali raky v rozlitém toku řeky Atchafalaya mezi New Orleans a Baton Rouge. Pak zjistili, že raci žijí i v jejich polích, a napadlo je v nich chovat ve velkém.
Je to velmi jednoduché. Těsně po sklizni rýže na podzim umístí násady raků do „rybníků“ se zbytky rostlin, kterými se raci živí. V rybníce se rozmnoží a za pár měsíců, většinou od února, je možné je začít sbírat. K tomu jsou speciální drátěné pasti, do nichž raci vlezou. „Díky rakům se pěstování rýže vyplatí více,“ říká Fred Zaunbrecher, farmář z centrální části Louisiany.
Dobrovolná cesta
Státní „ochranář“ Kacir říká, že farmáři se mohou k principům připojit dobrovolně. „Nikoho do ničeho nenutíme. Jen vysvětlujeme výhody, které tento přístup má. Každý zemědělec pracuje na své půdě, je zcela na jeho uvážení, co s ní bude dělat,“ říká. Fungují ale i finanční pobídky, nejde však o žádné plošné dotace.
Ačkoliv louisianští farmáři usilují o udržitelnost, zalesňují části svých pozemků a snaží se o biodiverzitu, shodně tvrdí, že jejich cílem není boj proti klimatickým změnám.
„Biozemědělství nedokáže uživit planetu. A u nás by jeho zavádění bylo navíc velmi komplikované. Výnosy by spadly na polovinu, kdybychom přestali využívat pesticidy. Jsme v subtropickém pásmu, bojujeme s hmyzem, škůdci, plevelem. Někde to může fungovat, třeba v Texasu nebo v Kalifornii, kde je sušší podnebí než tady v Louisianě,“ říká Mead Hardwick.
Louisianský ministr Strain říká, že je třeba hledat cesty, jak znásobit produkci na existující půdě. „Je třeba hledat cesty, jak lépe využít přírodní zdroje. Šlechtit nové varianty plodin,“ vysvětluje Strain novinářům v přístavu Baton Rouge na řece Mississippi. Je to sedmý největší přístav v USA a spolu s dalšími v deltě řeky tvoří největší exportní komplex.
Největší zemědělští exportéři
„Mississippi je americká superdálnice pro zemědělský obchod, po této řece se převáží kolem 60 procent americké produkce, která jde na vývoz. Svět nyní konzumuje více obilnin, než produkuje, a zásoby se každým rokem tenčí,“ říká Strain. Jeho primárním cílem není pochopitelně nakrmit svět, ale využít současnou situaci a pomoci americkým farmářům více vydělat.
Louisiana podporuje například výzkum nových variant rýže v Rice Research Station při Louisianské státní univerzitě. S přispěním tohoto centra se podařilo mezi lety 1980 a 2015 zvýšit výnosy z pěstování rýže o 62 procent. Úpravou postupů, šlechtěním, v tomto případě bez genetické modifikace, která se jinak v USA běžně používá.
Na univerzitě hledají také třeba cesty, aby plodiny lépe odolávaly vodě. „Letos jsme v Louisianě kvůli silným tři týdny trvajícím dešťům ztratili velkou část úrody sójových bobů. U kukuřice i pšenice se už odolnější varianty podařilo najít,“ shrnuje Strain.
Cestu k vyšším výnosům může usnadnit také precizní zemědělství, které vychází ze zásady, že existují velké rozdíly v půdní úrodnosti, a to i v rámci jednoho pozemku. Pole se rozdělí na malé části a podle kvality půdy a minulých výnosů se určuje, kde je třeba hnojiva přidat a kde naopak ubrat. Toto se neobejde bez moderních technologií, stroje se na poli orientují pomocí GPS. Není tak problém přesně zjistit výnosnost každého metru čtverečního.
Newsletter týdeníku Ekonom.
Odhlásit se můžete kdykoliv.
Přihlášením k newsletteru beru na vědomí, že dochází ke sbírání a zpracování osobních údajů. Více informací o zásadách ochrany osobních údajů naleznete ZDE.
