Aktuální číslo časopisu Ekonom
Martin PetříčekSoučasná krize i snaha Evropy hledat udržitelnější cesty k výrobě energie mohou být českým firmám nakonec ku prospěchu. Trh se hýbe rychle a vznikají na něm nové příležitosti. A Česko by mohlo těžit ze své průmyslové orientace. Tomáš Budník, majitel investiční skupiny Thein, říká, že jednou z cest bude využívání vodíku v dopravě i v energetice.
„Výhoda vodíku je, že dokáže akumulovat energii, můžete ho někam přesunout a tam energii zase uvolnit. Jestli se to vyplatí při srovnání s bateriemi, záleží na tom, jak efektivně proces děláte a jaké zdroje pro výrobu využíváte,“ říká Budník, který tři roky stál v čele společnosti O2 Czech Republic.
Skupina Thein propojuje investice do strojírenských podniků s byznysem v IT a kybernetické bezpečnosti. Při akvizicích se soustřeďuje hlavně na rodinné firmy, které jejich majitelé už nemají komu předat a zároveň je už sami nedokážou dále rozvíjet. Budník očekává, že současná krize mu přinese řadu investičních příležitostí. „Nejsme ale jako některé jiné investiční skupiny, které nakupují pohledávky a pak projekty postaví na nohy a se ziskem prodají. Naše know‑how je hledat firmy, které se nám hodí do portfolia, doplňují dovednosti, které potřebujeme,“ říká.
Spustili jste několik projektů, které se zaměřují na vodík. Proč zrovna ten?
Naše strojírenská část se zaměřuje na dodávky pro výrobce kolejových vozidel. Mluví se o elektrifikaci železničních tratí, ale v mnoha regionech stále jezdí dieselové lokomotivy. Po celém světě se hledají cesty, čím fosilní paliva v dopravě nahradit. A vodík je vedle elektřiny další alternativa. Nemyslím, že ho lze využít kdekoliv a pro cokoliv. Ale má perspektivu v nákladní a veřejné dopravě i v energetice. Naopak mám velký otazník, zda se vodík prosadí v osobní dopravě.
Nenabere však i železniční doprava směr spíše k elektrifikaci, ať už přes dráty, nebo přes lokomotivy na baterie?
Podívejte se, jak funguje elektroauto. Jak je velká baterie, kolik kilometrů s ní ujedete, jak dlouho ji musíte nabíjet a jaký výkon musíte mít, abyste ji nabil zrychleně. Známý vědec českého původu Václav Smil ve své nejnovější knize How the World Really Works rozebírá, proč elektrobaterie nemusí být správným řešením. Pokud se má podíl elektroautomobilů z těch pár procent během deseti dvaceti let zvednout na vyšší čísla, potřebujeme těžit mnohem víc lithia. A to jde jen o automobilový průmysl. Ale my budeme potřebovat i větší zdroje, musíme umět energii skladovat. Postavit baterie pro část města není jednoduché. Musela by být obří. I lokomotivy by vyžadovaly rozměrné baterie, musela by se často a zdlouhavě nabíjet. Elektrifikace železničních tratí bude určitě pokračovat, ale bude to trvat roky. Spíše desítky let.
Převládnou tedy za dvacet třicet let lokomotivy na vodík?
Netroufnu si říci, jestli převládnou. Ale stejně jako přichází zákaz spalovacích motorů, přijde jednou i konec výroby dieselových lokomotiv. Budeme přemýšlet, jestli vedle elektrických lokomotiv ještě vyrábět vodíkové. Je to médium, které v sobě koncentruje energii, je to technologie, kterou známe 200 let. Můžeme diskutovat, jak čistě se vodík vyrábí. Jestli z obnovitelných zdrojů, nebo zda je produktem chemické výroby. Já fandím i tomu, když se vodík vyrábí z plynu.
To je přece stále fosilní palivo.
Ne nutně. V Česku jsou stovky bioplynových stanic, které vyrábějí plyn a z něj elektřinu. Ale je možné ten plyn zpracovat i jinak, vyčistit a vyrobit vodík. Můžeme využít i odpad, ten se dá nejen spalovat, ale i zplyňovat. Pyrolýzou vyrobíte plyn a z něj vodík. Nebude „zelený“, ale určitě bude CO2 neutrální. Technologie známe třeba třicet let, ale zatím se ekonomicky nevyplatily. Dnes to může být jinak.
Jednou přijde i zákaz výroby dieselových lokomotiv. Budeme přemýšlet, jestli vedle elektrických lokomotiv ještě vyrábět vodíkové.
Není tam však zbytečně moc konverzí? Nebylo by lepší, aby lokomotivy poháněl původní plyn?
Profesor Smil to ve své knize dobře vysvětluje. Plyn má nízkou hustotu energie na metr krychlový. Kdyby to bylo jednoduché, tak zaoceánské lodě nejezdí na těžký olej či jiná ropná paliva, ale třeba na plyn nebo na dřevěné uhlí, to je vlastně biopalivo. Zemní plyn se samozřejmě dá stlačit, aby se jeho objem zmenšil, ale s tím jsou spojené výdaje a nemusí to vycházet ekonomicky. Abych do toho mohl investovat, musel jsem si to nastudovat. Například efektivita výroby vodíku ze slunce a z větru je pětkrát nižší než z plynu. Pokud chcete mít dobrou cenu na kilo vodíku, tak je lepší použít plyn. A když máte k dispozici biometan nebo syntézní plyn z pyrolýzy, je to cenově i energeticky efektivnější. Výhoda vodíku je, že dokáže akumulovat energii, můžete ho někam přesunout a tam energii zase uvolnit. Jestli se to vyplatí při srovnání s bateriemi, zaleží na tom, jak efektivně proces děláte a jaké zdroje pro výrobu využíváte. Smysl může dávat výroba vodíku třeba v jaderných elektrárnách. U nich je obtížné skokově přizpůsobovat výrobu spotřebě. Když jsou odběry nižší, je možné přebytečnou část výkonu využít k produkci vodíku.
Chcete číst dál?
Ještě na vás čeká 70 % článku.
S předplatným získáte
- Web Ekonom.cz bez reklam
- Možnost sdílet prémiový obsah zdarma (5 článků měsíčně)
- Možnost ukládat si články na později
Připravujeme platbu, vyčkejte prosím.
Platbu nelze provést. Opakujte prosím akci později.
Newsletter týdeníku Ekonom.
Odhlásit se můžete kdykoliv.
Přihlášením k newsletteru beru na vědomí, že dochází ke sbírání a zpracování osobních údajů. Více informací o zásadách ochrany osobních údajů naleznete ZDE.
