Souboj mezi kapitalismem a socialismem skončil mezi lety 1988 a 1992 vítězstvím trhu, soukromého vlastnictví a osobní iniciativy nad plánem, byrokracií a zestátněnou ekonomikou. Tedy hospodářským i politickým rozvalem východního bloku vedeného Sovětským svazem. Následovala jeho bolestivá transformace a adaptace na efektivnější západní systém. Důvody tohoto vítězství i stručný průběh a výsledky tržních reforem připomene další díl seriálu týdeníku Ekonom o vývoji světového byznysu.
Západ na koni
Klíčová byla 70. léta minulého století. Ještě v jejich polovině se sovětský systém zdál konkurenceschopný, v závěru mu už začal docházet dech.
Ekonomiky západních velmocí, zejména USA, procházely dílčími krizemi, čelily inflaci a začaly se zadlužovat. Současně ale uměly využívat inovací a vědecko‑technických poznatků. Na obrátkách nabírala elektronizace, komputerizace i automatizace, které měnily podobu samotné společnosti.
Lidé se přesouvali z továren do kanceláří, služby získávaly převahu nad průmyslem. A západní výroba se s růstem nadnárodních společností vydala za levnější pracovní silou a měkkou ekologickou legislativou do rozvojového světa. Přičemž finanční efekty tohoto přesunu zůstávaly v mateřských firmách.
V hospodářské politice USA s nástupem prezidenta Ronalda Reagana převládly neokonzervativní recepty, omezoval se vliv státu na ekonomiku a redukovaly se sociální výdaje. Více peněz bylo na investice. Podle akademického ekonoma Jozefa Faltuse se za Atlantikem podařilo obnovit hospodářský růst, zastavit pokles dolaru, zmírnit inflaci a vysokou úrokovou mírou do tamních bank přilákat zahraniční kapitál. Zatímco jinde ve světě byly vojenské výdaje přítěží, v USA se staly rozvojovým faktorem, protože se rychle prosakovaly do civilních oblastí. Do vojenské sféry přitom plynulo 60 procent federálních rozpočtových výdajů na výzkum a vývoj. V každém případě USA hrály prim v elektrotechnice, letectví, chemii, ve výrobě přístrojů, medicíně a také ve všem, co bylo spojeno s průzkumem vesmíru.
Postkomunistické země se transformovaly, Západ rostl dál. Pomohla mu i deregulace a odstranění obchodních bariér.
Vysoká míra investic a promyšlené zásahy státu urychlovaly tempo hospodářského růstu také ve Francii. Vzhůru tam šlo strojírenství i jaderný průmysl. Hlavním motorem západoevropské ekonomiky se ovšem stala Spolková republika Německo. Objemem exportu překonala i USA a vývoz se přitom opíral o kvalitu výroby, výhodné ceny, pohotový servis i přizpůsobivost požadavkům světového trhu. Navíc se západoněmecká společnost vyznačovala vysokým stupněm stability, protože díky vysoké životní úrovni se dařilo udržovat sociální smír.
Ekonomická úroveň kapitalistických a socialistických zemí v době pádu komunismu
Objemem ekonomiky ale západní Němce předstihlo Japonsko, které vyrostlo díky spojení moderních technologií s vysokou intenzitou práce. Stát podporoval technicky a vědecky náročná, ale energeticky a materiálově úsporná odvětví, například optiku, spotřební elektroniku či výrobu robotů. Ke klidu přispěl společensky podporovaný princip setrvání pracovníka u jednoho zaměstnavatele po celý aktivní život. Hospodářská politika navíc byla předvídatelná vlivem zvláštnosti japonské politiky. S jedinou výjimkou až do konce 80. let v zemi neustále pragmaticky vládla Liberálně demokratická strana. Prosazovala podporu průmyslu a exportu, ochranu vnitřního trhu a systém prognózování jako vodítka pro rozhodování průmyslových konglomerátů fungujících kolem bank.
Chcete číst dál?
Ještě na vás čeká 70 % článku.
S předplatným získáte
- Web Ekonom.cz bez reklam
- Možnost sdílet prémiový obsah zdarma (5 článků měsíčně)
- Možnost ukládat si články na později