Souboj mezi kapitalismem a socialismem skončil mezi lety 1988 a 1992 vítězstvím trhu, soukromého vlastnictví a osobní iniciativy nad plánem, byrokracií a zestátněnou ekonomikou. Tedy hospodářským i politickým rozvalem východního bloku vedeného Sovětským svazem. Následovala jeho bolestivá transformace a adaptace na efektivnější západní systém. Důvody tohoto vítězství i stručný průběh a výsledky tržních reforem připomene další díl seriálu týdeníku Ekonom o vývoji světového byznysu.
Západ na koni
Klíčová byla 70. léta minulého století. Ještě v jejich polovině se sovětský systém zdál konkurenceschopný, v závěru mu už začal docházet dech.
Ekonomiky západních velmocí, zejména USA, procházely dílčími krizemi, čelily inflaci a začaly se zadlužovat. Současně ale uměly využívat inovací a vědecko‑technických poznatků. Na obrátkách nabírala elektronizace, komputerizace i automatizace, které měnily podobu samotné společnosti.
Lidé se přesouvali z továren do kanceláří, služby získávaly převahu nad průmyslem. A západní výroba se s růstem nadnárodních společností vydala za levnější pracovní silou a měkkou ekologickou legislativou do rozvojového světa. Přičemž finanční efekty tohoto přesunu zůstávaly v mateřských firmách.
V hospodářské politice USA s nástupem prezidenta Ronalda Reagana převládly neokonzervativní recepty, omezoval se vliv státu na ekonomiku a redukovaly se sociální výdaje. Více peněz bylo na investice. Podle akademického ekonoma Jozefa Faltuse se za Atlantikem podařilo obnovit hospodářský růst, zastavit pokles dolaru, zmírnit inflaci a vysokou úrokovou mírou do tamních bank přilákat zahraniční kapitál. Zatímco jinde ve světě byly vojenské výdaje přítěží, v USA se staly rozvojovým faktorem, protože se rychle prosakovaly do civilních oblastí. Do vojenské sféry přitom plynulo 60 procent federálních rozpočtových výdajů na výzkum a vývoj. V každém případě USA hrály prim v elektrotechnice, letectví, chemii, ve výrobě přístrojů, medicíně a také ve všem, co bylo spojeno s průzkumem vesmíru.
Postkomunistické země se transformovaly, Západ rostl dál. Pomohla mu i deregulace a odstranění obchodních bariér.
Vysoká míra investic a promyšlené zásahy státu urychlovaly tempo hospodářského růstu také ve Francii. Vzhůru tam šlo strojírenství i jaderný průmysl. Hlavním motorem západoevropské ekonomiky se ovšem stala Spolková republika Německo. Objemem exportu překonala i USA a vývoz se přitom opíral o kvalitu výroby, výhodné ceny, pohotový servis i přizpůsobivost požadavkům světového trhu. Navíc se západoněmecká společnost vyznačovala vysokým stupněm stability, protože díky vysoké životní úrovni se dařilo udržovat sociální smír.
Ekonomická úroveň kapitalistických a socialistických zemí v době pádu komunismu
Objemem ekonomiky ale západní Němce předstihlo Japonsko, které vyrostlo díky spojení moderních technologií s vysokou intenzitou práce. Stát podporoval technicky a vědecky náročná, ale energeticky a materiálově úsporná odvětví, například optiku, spotřební elektroniku či výrobu robotů. Ke klidu přispěl společensky podporovaný princip setrvání pracovníka u jednoho zaměstnavatele po celý aktivní život. Hospodářská politika navíc byla předvídatelná vlivem zvláštnosti japonské politiky. S jedinou výjimkou až do konce 80. let v zemi neustále pragmaticky vládla Liberálně demokratická strana. Prosazovala podporu průmyslu a exportu, ochranu vnitřního trhu a systém prognózování jako vodítka pro rozhodování průmyslových konglomerátů fungujících kolem bank.
Chcete číst dál?
Ještě na vás čeká 70 % článku.
S předplatným získáte
- Web Ekonom.cz bez reklam
- Možnost sdílet prémiový obsah zdarma (5 článků měsíčně)
- Možnost ukládat si články na později
Zaujal vás článek? Pošlete odkaz svým přátelům!
Tento článek je zamčený. Na tomto místě můžete odemykat zamčené články přátelům, když si pořídíte předplatné.
Aktuální číslo časopisu Ekonom
Josef Pravec
Připravujeme platbu, vyčkejte prosím.



