Svými zhruba pěti tisíci hektary je Česko jedním ze světových lídrů v produkci chmele a odrůda Žatecký poloraný červeňák tvoří 80 procent této plochy. Jeho jemné aroma a nezaměnitelná chuť jsou typické třeba pro plzeňský ležák. Zejména v poslední dekádě však dochází k zásadním výkyvům, jak co do množství vyprodukovaného chmele, tak i v jeho kvalitě. Na výnosech se stále více podepisuje klimatická změna. Pomoct v této situaci mají technologie.

V rekordním loňském roce se sklidilo zhruba osm tisíc tun na rozdíl od obvyklých šesti tisíc, ve špatných letech čísla klesají. Příkladem je rok 2012, kdy české chmelnice vyprodukovaly jen 4,3 tisíce tun suroviny. A optimisticky to nevypadá ani letos. Sklizeň začala před pár dny a podle aktuálních odhadů pěstitelů bude zásadním způsobem horší než loňská. Je málo vody, většina chmelařů k ní má omezený přístup, a pokud ano, neumí s ní optimálně hospodařit. Kvůli klesající hladině spodních vod museli chmelaři dokonce některé plochy v poslední dekádě opustit. „Nic na tom nemění ani silné lijáky. Pokud totiž prší jen někde a někdy v podobě přívalových dešťů, je to na škodu. Voda totiž může mechanicky poškodit rostlinu, nestačí se vsáknout a rostlina trpí suchem dál,“ přiblížil předseda představenstva Chmelařství, družstva Žatec Zdeněk Rosa.

Podle Ivana Tučníka z Plzeňského Prazdroje, který má ve firmě na starosti udržitelné projekty, nejde ani tak o to, že by na Žatecku, kde se nejvíc chmel pěstuje, pršelo méně, ale že srážky jsou rozložené jinak, než bývalo zvykem. „Prší intenzivněji a v kratším období a ne nutně v době, kdy to chmel potřebuje,“ vysvětlil. Rostlina má specifické nároky na vodu, nejvíce v období růstu, kdy je schopna se během dvou měsíců vyšplhat až do výšky sedmi metrů.

Prazdroj proto inicioval projekt Pro Chmel. Dodává technologie, které mají chmelařům pomoci mapovat srážky, vlhkost, teplotu půdy i vývoj chmele, a to až na úroveň jednotlivých chmelnic. Cílem je zjistit, jak rostliny reagují na změny počasí, stav vody a minerálů, a následně připravit řešení. Půjde o aplikaci, která bude pěstitelům radit, například kdy a jak intenzivně se mají jednotlivé části chmelnic zavlažovat.

Experti z belgické společnosti 2Grow ve spolupráci s výzkumníky z Chmelařského institutu na rostliny umístili senzory, stříbrné válečky vyvinuté původně pro sledování zdraví stromků či keřů. Na chmelu, rostlině bez stabilního kmínku, se zkouší poprvé. Spolu s půdními čidly, meteostanicemi i časosběrnými kamerami mají přinést zásadní informace, jak hospodařit, v této fázi primárně s vodou.

Jsme schopni zjistit, jak moc je rostlina ve stresu a jak reaguje na vnější podmínky. Například když je chladnější noc, zaprší nebo byl horký den.

„Od loňského podzimu v pravidelných intervalech sledujeme teplotu a vlhkost půdy do hloubky 120 centimetrů. Ukazuje se například velký rozdíl mezi množstvím srážek a obsahem vody v půdě v různé hloubce. To nám dává základ pro efektivnější zavlažování chmelnic,“ doplnil David Ceaser, hlavní agronom amerického startu‑pu Agritecture, který se na projektu podílí. Kompletní výsledky první fáze vydá projekt na podzim po letošní sklizni.

Senzory na stoncích měří průtok živin a jak se během dne smršťuje a roztahuje. „Na základě těchto dvou parametrů jsme schopni zjistit, jak je rostlina skutečně ve stresu a jak reaguje na vnější podmínky,“ vysvětluje Tučník. Cílem jsou nejen dobré výnosy, ale také stabilita chuti.

Hlavním partnerem Prazdroje je společnost Microsoft, která zajišťuje technickou stránku projektu. Tyto firmy rovným dílem pokrývají roční rozpočet – zhruba deset milionů korun. Start‑upy zkoušejí svá unikátní řešení nově aplikovat na chmel. Například odborníci na umělou inteligenci z Kanady nebo agronomové ze Severní Ameriky, kteří využívají zkušeností s pěstováním rajčat a salátů v řízeném prostředí. Další z asi 40 expertů jsou třeba z Bělehradu či Indie, účastní se i česká chmelařská komunita.

Projekt je zatím naplánován na tři roky a letos poprvé měří a sbírá data, která mají následně zhodnotit celou sezonu. „Na základě toho vytvoříme prediktivní modely a v příštím roce ověříme, jak korespondují s realitou,“ říká Tučník. V roce 2024 Prazdroj počítá s tím, že vzorek rozšíří na větší skupinu farmářů, a od roku 2025 by finančně dostupná aplikace měla být k dispozici všem pěstitelům.

Podle Tučníka se nepočítá s tím, že by museli na svých chmelnicích instalovat drahá, sofistikovaná zařízení. Například jen čidla používaná v projektu vyjdou zhruba na půl milionu korun pro jednu farmu. „Pracujeme proto se satelitními snímky, díky Microsoftu máme přístup do planetárního počítače,“ vysvětlil. Pěstiteli bude stačit, když v aplikaci zadá souřadnice své chmelnice, napojí se na satelitní systém, a umělá inteligence mu dá odpověď, co má dělat.

Podle samotných pěstitelů jde o revoluční krok. „Je to poprvé, kdy někdo něco takového sofistikovaně měří, jak procesy v půdě, tak v rostlině, a exaktně určí, jak lépe a inten­zivněji hospodařit s vodou,“ říká Jiří Smetana, místopředseda představenstva společnosti Arix, která obchoduje s chmelem a zároveň hospodaří na zhruba 700 hektarech chmelnic. Projekt má podle něho i další potenciál – mohl by přinést úspory při aplikaci anorganických hnojiv. Ty totiž zvláště teď představují pro zemědělce velký ekonomický problém. „Cena hnojiva v souvislosti s cenou plynu stoupla asi čtyřikrát. Dříve jsme platili kolem čtyř tisíc korun za tunu, nyní 16 až 18 tisíc.“

Další plány má s projektem i Prazdroj. Bylo by totiž možné ho rozšířit i na pěstitele v zahraničí. Na Světovém chmelařském kongresu, který se na konci července uskutečnil v Praze, Žatci a Plzni, nikdo nic podobného nepředstavil. Partneři z ciziny tam o Pro Chmel projevili velký zájem. I proto bude podle Tučníka důležité ho na české půdě pečlivě připravit a zajistit, aby pivo i v budoucnu chutnalo stejně jako dnes.

Související