Aktuální číslo časopisu Ekonom
Josef PravecBudování kapitalismu v českých zemích bylo v 19. století zprvu v rukou aristokratů, židovských podnikatelů a německých továrníků. Ztělesněním posledně jmenovaných byl i liberecký textilní magnát Johann Liebieg. Šlo o selfmademana, který se z obchodního příručího vypracoval pílí a nevšední dravostí a zařadil se během několika let mezi nejzdatnější průmyslníky Habsburské monarchie. Zaměstnával tisíce lidí a vyvážel bavlněné látky do celého světa.
Skvrnou na jeho pověsti dodnes je krvavé potlačení stávky jeho dělníků v severočeském Svárově, při němž vojáci a četníci zastřelili sedm lidí.
Anglická zkušenost
Ačkoliv se Johann Liebieg narodil v rodině soukenického mistra, měl se na přání své matky stát knězem. Nakonec ale musel pomáhat živit početnou rodinu, a tak nastoupil do soukenické dílny.
V šestnácti letech vyměnil jednotvárnou práci za podomní prodej. Nabízel břitvy, nůžky, rukavice, šle, čepice nebo dýmky a tabák. Přivydělával si i pašováním zboží přes česko‑slezskou, respektive rakousko‑pruskou hranici. Přitom ho také chytili a odsoudili k pokutě.
I tak zakrátko shromáždil dostatek peněz, pomohlo i dědictví po rodičích, aby s bratrem Franzem mohl odejít do Liberce. V tomto textilním centru s desítkami manufaktur a továren si v roce 1822 otevřeli obchod s látkami a módou z Lipska. Vedle toho vykupovali plátno od okolních tkalců.
O tři roky později Johann vyrazil na studijní cestu do Francie a pak do tehdejší Mekky textilního průmyslu, do Anglie. Zjišťoval, jakých strojů se v tamních továrnách využívá a jaké látky se na nich nejvíce vyrábějí. Po návratu domů bratři najali soukenickou dílnu s 12 ručními stavy, kde vyráběli tibetové, saténové a merinové látky, tedy látky jemné a luxusní, které se i na náročném britském trhu objevily jen o málo let dříve.
Obchodní pobočky měl v Paříži a v Hamburku, ale také v Mexiku, Brazílii nebo Argentině. Látky vyvážel rovněž do Asie.
Za další dva roky koupili za 19,5 tisíce zlatých od pražského bankéře opuštěnou továrnu v Josefině údolí v Liberci. A k tomu i velký pozemek. Šlo už o nemalou investici, protože dělnický plat v té době představoval 200 zlatých ročně.
Patřilo jim několik budov s vodním kolem, ale později už také s parními stroji. Zprvu se v nich topilo rašelinou a hnědým uhlím, později uhlím černým. V roce 1833 tam již pracovalo 300 lidí na 213 stavech. Tyto stroje si Liebieg většinou dovezl z Anglie a při jejich nákupu mu pomohly peníze manželky. Přibyly i další tkalcovny, přádelny a barvírny, v Josefově Dole, Heralticích, Mildenavě, Železném Brodě a Rochlicích‑Vestci.
2,5 mil.
zlatých představoval roční obrat podniků Johanna Liebiega. Zaměstnával především na Liberecku více než osm tisíc lidí a patřil v polovině 19. století k největším evropským vývozcům textilu.
Vyráběly se především polovlněné tkaniny. Soukenictví zpracovávající domácí vlnu totiž i kolem poloviny 19. století zůstávalo v českých zemích nejvýznamnějším odvětvím textilního průmyslu. Kvetlo v Brně a právě v Liberci. Liebieg kopíroval anglické výrobky a s nimi rychle pronikl na trhy celé habsburské monarchie.
Anglickou konkurenci nakonec vyřadil zásah vídeňské vlády. Ta domácí textilní podniky vehementně podporovala, ačkoliv v případě nového bavlnářství zprvu váhala. Podnikatel měl i štěstí – jak rakouská, tak nedaleká německá ekonomika procházely konjunkturou a po textilu byla velká poptávka.
Chcete číst dál?
Ještě na vás čeká 80 % článku.
S předplatným získáte
- Web Ekonom.cz bez reklam
- Možnost sdílet prémiový obsah zdarma (5 článků měsíčně)
- Možnost ukládat si články na později
Připravujeme platbu, vyčkejte prosím.
Platbu nelze provést. Opakujte prosím akci později.Zaujal vás článek? Pošlete odkaz svým přátelům!
Tento článek je zamčený. Na tomto místě můžete odemykat zamčené články přátelům, když si pořídíte předplatné.
Newsletter týdeníku Ekonom.
Odhlásit se můžete kdykoliv.
Přihlášením k newsletteru beru na vědomí, že dochází ke sbírání a zpracování osobních údajů. Více informací o zásadách ochrany osobních údajů naleznete ZDE.
