Řád světa se mění. Kvůli ústupu globalizace se zabrzdí vývoj inovací

Dovolená v Egyptě, elektronika z Číny, investice do akcií na americké burze. Narůstající míru globalizace si v posledních dekádách užívalo stále více lidí. Zvyšující se ekonomické, sociální i politické propojení světa ale způsobilo, že na sobě jsou lidé, firmy i státy stále více závislé. Například když došlo v roce 2011 k zemětřesení u Japonska a záplavám v Thajsku, továrnám po celém světě chyběla řada elektronických součástek. Mnohem větší ránu ale globalizace obdržela v posledních dvou letech. Zasadily ji zejména dvě krizové události – pandemie covidu a nyní válka na Ukrajině. Co ústup od globalizace, ke kterému nyní nuceně dochází, lidstvu vezme a v čem mu naopak prospěje?

Vzestup a pád globalizace

Strmý nárůst globalizace nastal podle indexu KOF švýcarského ekonomického institutu ETH Zürich zejména s pádem železné opony na začátku 90. let minulého století. V té době se do globální výměny zboží, kapitálu, informací a lidí více zapojily státy střední a východní Evropy včetně Ruska. K většímu propojování přispěl i další rozvoj a zlevnění dálkové přepravy a firmy začaly více využívat dodavatele ze zemí s levnější pracovní silou, zejména z Asie.

„Globalizace nám dala mnohem nižší náklady, a tudíž nižší ceny pro spotřebitele, a také větší škálu výrobků,“ říká ekonom Jan Švejnar z Kolumbijské univerzity v New Yorku.

Dalším významným impulzem byl pro globalizaci nástup internetu a tím zjednodušení komunikace. Ve strmě vzestupném kurzu tak propojování světa pokračovalo zhruba 20 let. Ovšem jak ukazuje další ukazatel Global Connectedness Index logistického koncern DHL a NYU Stern School of Business, přibližně od roku 2008 se tempo začalo zpomalovat.

Způsobila to jednak ekonomická recese a také, jak uvádí v časopise Foreign Affairs šéf Petersonova institutu pro mezinárodní ekonomii Adam Posen, nástup populistů a nacionalistů v mnoha zemích, kteří se postavili proti volnému obchodu a migraci. Jedním z důsledků toho byla i celní válka mezi Spojenými státy a Čínou. Tu podnítil fakt, že Peking stále častěji nehrál podle pravidel mezinárodního ekonomického systému. Jak pro Financial Times popsal hlavní stratég investiční firmy Charles Stanley John Redwood, čínské firmy porušovaly patentovou ochranu výrobků a tamní vláda nedala na svém trhu všem firmám rovné podmínky.

Kdyby tedy Evropa chtěla být ve výrobě soběstačná, životní úroveň obyvatel by se vrátila o desítky let zpět.

Stopku globalizaci pak vystavila pandemie covidu. Kvůli šíření nákazy se začaly po celém světě nesourodě zavírat a otevírat továrny, obchody či přístavy, lidé přestali cestovat. Výsledkem byl chaos v dodavatelských řetězcích, výpadky v zásobování, rekordní zdražení a zpoždění přepravy. To ještě vystupňovala invaze Ruska na Ukrajinu, kde působí řada dodavatelů evropských firem, například z automobilového průmyslu. Mnoho států kvůli válce zavedlo sankce vůči ruským společnostem, zakázalo import jejich zboží a také dodávky do Ruska.

Kvůli další vlně pandemie covidu navíc nyní Čína opět zavírá celá města, například megapoli Šanghaj, v které je i největší přístav na světě. V něm se tak opět začalo hromadit neodvezené zboží a neodbavené lodě.

Související

Koronavirus

Boj Číny s covidem ohrožuje celou světovou ekonomiku

5 minut čtení

Pekingská vláda ve snaze porazit covid uzavírá celá města. Hrozí narušení dodavatelských řetězců, nedostatek zboží a růst cen.

Doba zkracování

Kvůli zpřetrhaným obchodním vztahům se tak mnoho firem ocitlo v problémech. V obavách z dalšího vývoje proto řada společností, zejména ze západních států včetně Česka, začala zkracovat své dodavatelské řetězce nebo to přinejmenším plánovat. „S covidem přišla první známka toho, že firmy chtějí udělat nějakou změnu. Válka na Ukrajině tento proces dál rozhýbala. Jednoznačně v tom vidím odklon od globalizace,“ říká odborník na dodavatelské řetězce z poradenské společnosti Deloitte Lukáš Jílek.

Společnosti jako Hugo Boss, Benetton nebo Cannondale tak přemísťují výrobu, sklady či dodavatele zejména z východní Asie blíž k západním trhům. Podle listu Wall Street Journal chce zkrátit svůj globální systém dodávek také Volkswagen. Jeho manažeři se obávají rostoucí závislosti na čínském trhu. Aby byl dodavatelský řetězec automobilky odolnější vůči výpadkům, chce Volkswagen více investovat v Evropě a Spojených státech. Také plánuje rozšířit počty dodavatelů a více komponent skladovat, místo aby je dodával do továren až těsně před montáží aut. To ale automobilce zvýší náklady.

Jílek předpokládá, že zkracování dodavatelských řetězců nepřinese nutně jen návrat výroby do západních zemí, ale spíš do okolních regionů s levnější pracovní silou, jako je východní Evropa, Turecko nebo severní Afrika, v případě Spojených států zase Mexiko.

Kryštof Kruliš, analytik Asociace pro mezinárodní otázky, si ovšem myslí, že k totálnímu překopání světového obchodního řádu nedojde, spíš nastane řada dílčích změn. „Jinak bychom nedokázali vyprodukovat tolik zboží v takové kvalitě a zajistit současnou životní úroveň tak širokým masám obyvatelstva,“ říká Kruliš.

Podle něj se životní úroveň ve světě v minulosti zvyšovala i díky tomu, že se v důsledku propojení světového obchodu začaly firmy i celé regiony více specializovat na jednotlivé druhy komponent nebo zboží. Příkladem je třeba malý Tchaj‑wan, který je největším světovým výrobcem čipů. Totální deglobalizace obchodu by ale vysokou míru specializace ukončila. Kdyby tedy Evropa chtěla být ve výrobě soběstačná, životní úroveň obyvatel by se podle Kruliše vrátila o desítky let zpět.

Vývoj indexu globalizace KOF

Zvětšit přes celé okno

Přesto je patrné, že ke snížení globalizace v oblasti dodavatelských řetězců dochází a nejspíš bude i dál docházet. „Státy se budou snažit do budoucnosti zvýšit soběstačnost kvůli obavě, že až přijde další pandemie, hranice se opět zavřou. Tím pádem budou teď všechny státy v novém normálu podporovat a dotovat budování kapacit,“ myslí si hlavní ekonom investiční skupiny Natland Petr Bartoň. Výstavba další infrastruktury, továren či skladů podle něj povede k obrovskému nárůstu variabilních nákladů. „Takže všechno bude dražší,” dodává Bartoň.

Většina tankerů dosud obhospodařovala Asii. Teď je Evropa musí uplatit, aby se jim vyplatilo vozit ropu do Evropy.

Zdražení zboží způsobí i to, že Evropa postrádá dostatečnou kapacitu řady nerostných a energetických surovin nutných pro výrobu, ať už jsou to rudy, zemní plyn, nebo ropa. Ty proto musí dovážet, často z Ruska a východní Asie. Právě závislost na těchto lokalitách ale chce Evropská unie snížit, takže bude muset hledat dodavatele v jiných regionech. To už se fakticky děje. „Když budeme chtít odebírat víc surovin nebo materiálu třeba z Jižní Ameriky, tamní země za to budou požadovat výhody, například zrušení cel. Vždycky to bude něco za něco,” myslí si Jílek z Deloitte.

Podle Bartoně bude mít Evropa problém, který spustila válka na Ukrajině a sankce proti Rusku, zejména v oblasti energetických surovin. „Většina tankerů dosud obhospodařovala Asii. Teď je Evropa musí uplatit, aby se jim vyplatilo vozit ropu do Evropy. To samé platí pro plyn,“ říká. Evropa tak bude shánět energetické suroviny po celém světě. Podle Bartoně proto fakticky válka na Ukrajině přispěje k nárůstu globalizace v oblasti energetiky.

K podobnému trendu dojde i v přenosu informací. „Všechny firmy silně investují do digitalizace, takže oblasti, které půjdou vyřešit digitálně, budou přispívat k větší globalizaci,“ myslí si ekonom Švejnar.

Rozvoj digitalizace a internetu ale má své limity. Řada nedemo­kratických zemí cenzuruje informace na webech a sociálních sítích. K tomu ovšem přistoupily kvůli nárůstu šíření propa­gandy zejména z Ruska i západní firmy a státy.

Dělení na dva bloky

Svět se podle ekonoma Posena stále výrazněji dělí na dva hlavní bloky – jeden kolem Číny, druhý kolem Spojených států. Jak říká Kruliš z Asociace pro mezinárodní otázky, z geopolitického pohledu byl svět nejvíc propojený po pádu železné opony, kdy USA fungovaly jako jediná supervelmoc. Nástup ekonomické síly Číny zejména od začátku 21. století pak začal svět víc rozdělovat.

Vývoj indexu globalizace GCI (100 % = 2001)

Zvětšit přes celé okno

Evropská unie v tomto uspořádání patří do amerického bloku. Přestože mezi oběma regiony Západu dochází k čilé obchodní výměně, stále mezi nimi existuje spousta obchodních i kulturních bariér. Spojené státy, zejména bývalý prezident Donald Trump, také kritizovaly, že mnoho evropských členů Severoatlantické aliance nedává dohodnutá dvě procenta na obranu. To se nyní kvůli válce Ruska proti Ukrajině pravděpodobně změní. Probíhající válka tak přispívá k pevnějšímu spojení USA a Evropské unie, což by mohlo Západ celkově posílit. „Určitě by to vedlo k ekono­mickému efektu, kdy by doznívající hegemonie Západu vydržela delší dobu,“ myslí si Kruliš.

Spojené státy už například přislíbily navýšení dodávek plynu v jeho zkapalněné podobě LNG, který má snížit energetickou závislost Evropské unie na Rusku. „Předpokládám, že dojde k většímu propojení západních ekonomik a de facto se proti sobě vytvoří západní systém založený na liberální demokracii a tržním hospodářství a proti němu bude alternativa Ruska a Číny. To je vlastně státní kapitalismus řízený centrálně. Je otázkou, který ze systémů bude atraktivnější pro další země,” říká Švejnar.

Méně inovací, efektivnější výroba

Rozdělení světa a snížení míry volného obchodu podle Johna Redwooda z Charles Stanley přinese pokles globální produkce. Světová obchodní organizace už snížila kvůli problémům v dodavatelských řetězcích a válce Ruska s Ukrajinou předpověď růstu globálního obchodu ze 4,7 na 2,5 procenta. Také varovala před zvýšením cen potravin a jejich nedostatkem v chudších zemích. K tomu už nyní dochází v některých afrických či arabských státech. Podle Kruliše může mít deglobalizace v těchto regionech v budoucnu těžké důsledky pro tamní obyvatelstvo.

Rozdělení světa také postihne vývoj inovací. „Kdykoliv se svět rozdělí na dva nebo více bloků, které spolu ne úplně komunikují a vyměňují si informace, má to negativní, utlumující efekt,“ říká Švejnar. Podle Posena se tak stane v důsledku snížení konkurence mezi firmami z obou světových bloků, což povede k nižší efektivitě vývoje, plýtvání zdroji a tím snížení rozmanitosti zboží.

Jak ale dodává Bartoň z Natlandu, deglobalizace může mít v oblasti vývoje a výzkumu i pozitivní efekt. Kvůli zdražování se lidé budou víc než v období hojnosti dívat, kolik které zboží stojí. Firmy to donutí pracovat na efektivnější výrobě, protože stoupla cena energií a surovin. „Pro planetu a vůbec pro všechny je to dobrá proměna inovací,“ říká Bartoň. Také Švejnar předpokládá, že snaha přejít na ekologické zdroje ve světě spíše zesílí.

Každopádně ekonomové se shodují, že spotřebitelům přinesou útlum globalizace, geopolitické rozdělení světa a zkracování dodavatelských řetězců zdražování. Jílek ale předpokládá, že řada firem vytěží z růstu cen i vyšší zisky. Podle Švejnara k tomu může dojít v nízkokonkurenčních oborech. A v některých už k tomu dochází.

Například v námořní přepravě proběhlo v poslední dekádě několik velkých akvizic a vytvořily se aliance. V důsledku toho se celý trh s kontejnerovou námořní přepravou konsolidoval a snížila se konkurence. Během posledních dvou let i kvůli tomu ceny prudce vystřelily nahoru a první desítka rejdařů loni vytvořila téměř třikrát takový provozní zisk jako za minulých deset let.

Provozní zisk loni meziročně téměř ztrojnásobilo také 16 největších automobilových koncernů světa, jak uvedla poradenská firma EY. A to i přes nedostatek čipů a dalších součástek a také růst cen energií. Celková produkce automobilek sice poklesla, firmy se ovšem zaměřily na výrobu dražších modelů a omezení slev.