Na Ukrajině bude třeba Marshallův plán II

Státní exportní pojišťovna EGAP oslaví 30 let existence. Podle jejího šéfa Jana Procházky měl letošek být konečně klidným rokem. Pojišťovně se totiž po letech podařil uzavřít největší ztrátový případ novodobé historie. Vyhlídky na klid však změnila válka a pro EGAP, který pomáhá českým exportérům, nastávají opět náročné časy. Zdraží například pojištění v zemích, které sousedí s Ruskem, a exportéři se budou častěji pojišťovat i tam, kde to v minulosti nedělali.

Podle Procházky je už teď jasné, že aby se Ukrajina postavila znovu na nohy, bude muset Západ poslat na její obnovu biliony eur. „Jednoznačně se domnívám, že tam čeští exportéři i v budoucnu budou hledat příležitosti. Pokud tam bude poptávka, tak si tam cestu najdou,“ dodává.

Kdybychom teď za vámi přišli s tím, že máme skvělou exportní výrobní zakázku na západě Ukrajiny, pojistil byste nás?

Aktuálně rozhodně ne, ale bavil bych se s vámi o tom a výhledově bychom nějakou variantu nejspíše vymysleli. Teď jsou zkrátka všechny tři trhy, tedy Rusko, Bělorusko a Ukrajina, pro nás uzavřené. A tím „pro nás“ nemyslím jen EGAP, ale všechny podobné exportní pojišťovny.

Ani kdyby šlo o obranné a zbrojní zakázky?

Ne, dnes je Ukrajina komplet uzavřená. Jestli tam někdo něco chce dodat, včetně obranných věcí, tak je to spíše otázka darů a možných příslibů, ale bavit se tu o možné návratnosti projektů je v současné situaci sci‑fi. Pokud byste samozřejmě přišel s nabídkou, která by byla součástí jakéhosi nového Marshallova plánu pro obnovu Ukrajiny, tak byste uspět mohl, ale rozhodně ne v tuto chvíli. Nelze pojišťovat vývoz do země, na kterou padají bomby.

Celková angažovanost EGAP na Ukrajině je menší než jedno procento z celkové expozice. Proč tak málo?

Ten důvod není ani tak válka jako taková. Už mezi lety 2013 a 2015 říkali představitelé Ukrajiny, že je země v technickém bankrotu. Problémem byla i naše historická zkušenost na Ukrajině, kdy nám vycházelo, že každý čtvrtý obchod, který jsme v zemi pojišťovali, skončil nezdarem. Dříve se stávalo, že někdo odmítl splácet svůj dluh, protože soud řekl, že podpis na smlouvě není vlevo, ale vpravo. Jednoznačně nás okrádali. Logicky jsme pak měli delší dobu nechuť se na Ukrajinu vracet.

Ukrajinci teď musí platit válku a nemohou posílat peníze do zahraničí. S dlužníky už ale řešíme splátkový kalendář.

Teď tam ale máme vztahy se společností NAEK Energoatom, což je vlastník ukrajinských elektráren. Jde o obdobu našeho ČEZ. Pak naši exportéři dodávají například tamnímu nejbohatšímu podnikateli Rinatu Achmetovovi. K dnešnímu dni je naše angažovanost v zemi jen kolem 700 milionů korun. V tuto chvíli platí moratorium a tamní centrální banka zakázala, aby se peníze posílaly do zahraničí, protože Ukrajinci musí platit válku. Určitě to ale s dlužníky řešíme, jestli se udělá jiný splátkový kalendář a splátka se posune na později.

Cítíte od exportérů, kteří na Ukrajině působili, ochotu tam i přes válku zůstat?

Jednoznačně se domnívám, že tam i v budoucnu budou hledat příležitosti. Pokud tam bude poptávka, tak si tam cestu najdou.

Namísto klidu nový bolehlav

Co obecně znamená válka pro náš export?

Začnu historií. Když jsem na konci roku 2012 nastoupil do čela EGAP, tak 60 procent našeho exportu bylo zaměřeno na teritorium postsovětských států a primárně na Rusko. To jsme v průběhu času začali měnit. Jednou z příčin byl i impulz České národní banky, které se takto velká expozice nelíbila.

Tehdy nám bylo řečeno, že naše maximální angažovanost vůči jednotlivé zemi nesmí být více než 20 procent. V jednu chvíli jsme přitom měli přes 50 miliard v Rusku a přes 50 miliard v Ázerbájdžánu. Dostali jsme na výběr, buďto se celkově zvětšit, aby tyto pozice nebyly v portfoliu příliš velké, nebo je snížit, ale hlavně diverzifikovat. Postupně jsme se v Rusku dostali na současných 10 miliard korun. Samozřejmě někteří křičeli, ale dovedete si představit, že bychom dnes měli v Rusku pojištěné projekty třeba za 45 miliard korun? To by nás všichni sežrali. Změnil se i přístup exportérů. Ti, přestože v Rusku třeba v minulosti studovali a měli tam vazby, tak se po roce 2014 sami začali soustředit na jiná teritoria.

A co znamená válka pro EGAP?

Řeknu vám takový příběh. Asi víte, že se nám podařilo uzavřít případ hnědouhelné turecké elektrárny Adularya, kdy Česká exportní banka prodala svou pojištěnou pohledávku (státní ČEB na stavbu elektrárny půjčila 11,7 miliardy korun. Projekt ovšem nebyl nikdy dokončen a skončil v konkurzu. Letos se podařilo českou pohledávku prodat za dvě miliardy korun – pozn. red.). Teď koncem února přijela turecká protistrana dořešit poslední podmínky. To se stalo ve středu 23. února. Byla k tomu menší večeře za účasti tureckého velvyslance a tureckých fotbalistů, kteří zrovna v Praze hráli zápas. Byli jsme v situaci, kdy jsme se právě zbavili největšího bolehlavu, který EGAP roky tížil, a všechno vypadalo skvěle. V roce 2021 jsme dosáhli historického milníku, kdy celkový vývoz českých exportérů podpořený EGAP překonal hranici jednoho bilionu korun. Bilion, chápete? Jednička a dvanáct nul – neuvěřitelně vysoké číslo. V tom samém roce jsme taky podpořili české firmy na rekordních 54 zahraničních trzích, to je nejvíc v historii. Nejvíc dosud bylo 47. V portfoliu jsme měli krásné obchodní případy jako vývoz elektrických smykových nakladačů, kdy Kovaco Electric je jediná firma na světě, která takový stroj umí vyrobit. Podpořili jsme vývoz stíhaček do Vietnamu, vývoz tramvají do Lotyšska, stavby nemocnic a tak dále. Na mapě EGAP se objevily nové trhy jako Uruguay nebo Island… V tu chvíli, kdy jsme si říkali, že teď se bude nový EGAP, který bude vylepšovat interní mechanismy, modernizovat, bude řešit ESG záležitosti. Jenže druhý den ráno se vzbudíte a vidíte, že je válka.

V roce 2021 jsme dosáhli milníku, kdy celkový vývoz českých exportérů podpořený EGAP překonal hranici jednoho bilionu korun. Bilion, chápete?

Škoda Jaderné strojírenství dodávala už před anexí Krymu do Záporožské elektrárny, kterou dnes ovládá Rosatom, a před pár lety ji modernizovala. Předpokládám, že tyto zakázky pojišťoval EGAP. Už Škoda JS požádala o plnění?

Tam dlužník není Škoda JS, ale ukrajinský NAEK, tedy obdoba našeho ČEZ. Ten zatím v tomto případě nepožádal o protiplnění z naší strany. Důležité je, že jde obecně o dlouhodobé kontrakty třeba na osm let a splátky jsou půlroční. Mluvíme s dlužníky, exportéry i bankami, ale víc budeme vědět koncem března či počátkem dubna. Tu nejdůležitější věc se ale dozvíme, až nám bude mít přijít splátka, tedy v půlce roku.

Zároveň už teď víme, že na Ukrajině platí moratorium, takže nám nemohou zaplatit. Záleží na dlužníkovi, ale je naprosto logické, že v takové situaci, pokud se domluvíme, může dojít k restrukturalizaci a posunutí splátky třeba na konec roku. Uvidíme.

Zablokovaná eura

Jak je vůbec problematické vymáhat teď peníze v Rusku?

To je jedno z obřích témat, které dnes řeší velmi mnoho bank. Sehnat nyní rublové financování je prakticky nemožné. I my fungujeme tak, že tam ručíme za úvěry poskytnuté v eurech. Ty jsou zajištěné například tamními nemovitostmi. Při průšvihu se sice podaří něco vymoci, vyhrát insolvenční řízení, ale ty peníze, které z podniků a lidí dostaneme, jsou rubly. Teď to musíte nějak procesně vyřešit, jak tyto legálně získané peníze z Ruska převést k nám, protože dnes nikdo nechce s ruskými bankami, i těmi, které jsou stále připojené na mezinárodní platební systém SWIFT, spolupracovat. Zároveň se řeší, jakým kurzem to udělat, takže je to skutečně obří problém. Zároveň spousta klientů řeší, že tam má dost peněz. Reálně to funguje tak, že u nás nemůžete mít účet v rublech. Máte tak partnerskou banku v Rusku, která té vaší vede účet v rublech a dělá vám měnový clearing. To se teď řeší nejvíce, protože dotčené banky se bojí, že udělají nějakou transakci, převedou peníze nebo cokoliv jiného s tím spojeného, a udělají něco, čím poruší zákon. Skutečně nikdo neví, jak to dopadne. Zároveň se podívejte, co se děje na naší straně. Zmínil jste Škodu JS, kterou vlastní ruská Gazprombank. Ta je teď ale zároveň nejcitovanější firmou z hlediska potenciálních sankcí ze strany České republiky.

Chodí teď peníze u zakázek, které jste pojišťovali do Ruska, Běloruska nebo na Ukrajinu?

Asi tři dny před začátkem války přišla mimořádná splátka kolem jedné miliardy korun, kterou byl zcela splacen jeden případ. To bylo neuvěřitelné štěstí. V průběhu války nám přišly ještě tři menší splátky, ale to byly skutečně malé částky. Celkem letos ještě očekáváme z Ruska splátky ve výši 3,2 miliardy korun. Přijde polovina? Tři čtvrtiny? Nebo bude moratorium a nepřijde nic? Pořád nicméně platí, že ty platby mohou chodit.

Teď máme v Rusku pojištěné případy za 10 miliard korun. Letos nám měly splatit ještě 3,2 miliardy. Přijde polovina, nebo nic?

Jak?

Ruským podnikům sice asi po týdnu války stát 80 procent jejich deviz v podstatě zestátnil, na druhou stranu existují speciální banky, přes něž mohou platit do zahraničí, a to i do nepřátelských zemí. Je to ale strašně složité. Musíte mít speciální povolení národní banky a ještě jednoho úřadu. Platit se ale může jen v rublech. Takže všechny české banky teď řeší, jestli vůbec mohou mít s tou ruskou speciální bankou nějaký kontakt, jestli jim může poslat nějaké peníze, a když ano, tak v jakém kurzu rublu by to vlastně mělo být. Scházíme se teď s exportéry i s bankami a řešíme, jak to technicky provést. Všechny banky každopádně ruským firmám říkají, sice je válka, ale platit musíte dál. A co je podstatné, ani jedna ruská firma svůj závazek nepopřela, všechny jej uznávají. Zároveň ale neustále zdůrazňují, že je to složité. Cesta, jak platit, tu ale každopádně pořád je. Jen ten ruský dlužník musí jít do speciální banky, nechat si tam otevřít účet a potřebuje ještě získat dvě razítka.

Nebudu se tvářit, že dostaneme zaplaceno všechno, ale situace podle mě není taková, že bychom nedostali nic. Více každopádně uvidíme až v létě, splátky jsou zpravidla půlroční, tehdy se ukáže, kdo by třeba splácet chtěl, ale nemůže a kdo třeba vůbec nekomunikuje. Podle toho se pak bude postupovat dál. Nebudu vám ale lhát, že to dopadne úplně dobře. S největší pravděpodobností letos budeme potřebovat další kapitál. Chceme dál pomáhat exportérům a to by bez toho nešlo.

S jakým nejhorším číslem teď počítáte?

To ještě nejde ani odhadnout. I kdyby to ale v Rusku dopadlo úplně nejhůř, tak rozhodně nepřijdeme o všech 10 miliard korun.

Jan Procházka (43)

Předseda představenstva Exportní garanční a pojišťovací společnosti (EGAP). Po studiích pracoval ve společnosti Cyrrus, kde zastával funkci hlavního analytika. Byl členem Národní ekonomické rady vlády a působil také v Legislativní radě vlády.

Je předsedou dozorčí rady státního podniku Budějovický Budvar.

Předseda představenstva Exportní garanční a pojišťovací společnosti (EGAP) Jan Procházka

Foto: Tomáš Nosil

Rozpočet státu nezatížíme, ale ziskoví nebudeme

Takže to bude méně, než na kolik EGAP přišel problémový projekt turecké elektrárny Adularya?

Zcela určitě to bude méně. Konkrétnější odhad ale budeme moci udělat až v polovině roku. Až tehdy budeme schopni hlavnímu akcionáři říct, když nám pošlete tolik kapitálu, tak budeme schopni podpořit tolik nového obchodu, když o něco méně, tak budeme schopni jen udržovat chod EGAP, a když nám nepošlete nic, tak to asi také přežijeme, ale bude to těžké. Platí každopádně, že exportní politika je jen jedna. Máme tu EGAP a máme tu Českou exportní banku. Obě dvě entity mají nějaký kapitálový polštář. Export­ní bance nic momentálně nehrozí, všechny obchody má pojištěné a rezervy má velké. Logické by tedy bylo, aby se část jejího kapitálu přelila k nám, tak aby to vzhledem k státnímu rozpočtu bylo neutrální. Každopádně by mělo zaznít, že EGAP není nástroj na generování zisku a dividend. Je to entita, která má pomoci českému exportu. Ano, ve středně‑ až dlouhodobém horizontu bychom měli být na nule, ale generovat zisk můžeme jen těžko.

Kdy bude podle vás Rusko znovu pojistitelné?

Nikdy jsme neřešili takovou situaci, útok na jiný stát je pro nás opravdu bezprecedentní věc. Bude to záviset na Evrop­ské komisi, na tom, jaká vůbec bude v Rusku vláda, jestli tam dojde na nejvyšší úrovni k personální obměně. Potom by to bylo asi vykoupeno i nějakými obchodními dohodami, o tom ale teď můžeme jen těžko spekulovat. Fakt je, že jsme v minulosti řešili situace, kdy třeba došlo ke státnímu bankrotu. Na Kubě jsme například používali metodu „refresh“, kdy nám protistrana něco dlužila a my jsme se z té situace chtěli dostat prostřednictvím nového obchodu. Řekli jsme: dodáme vám sušené mléko, pšenici nebo chmel a vaše platba bude vyšší. Nejenže splatíte tu samotnou zakázku, ale zaplatíte ještě třetinu navíc, což pokryje minulé neuhrazené splátky.

A co ostatní postsovětské státy, i ty se teď asi stanou hůř pojistitelnými, ne?

Jednoznačně ano. Určitě ale v těchto zemích, jako je třeba Gruzie nebo Ázerbájdžán, zůstaneme. Pokud to samozřejmě bude možné a OECD jim nedá hodnocení, podle kterého bude byznys v těchto státech nepojistitelný. Je ale jasné, že ceny pojištění budou odpovídat vyššímu riziku. Může se stát, že pojištění bude stát 15 nebo třeba 20 procent. Určitě nás ale čekají diskuse i s ministerstvem zahraničních věcí, jak uzpůsobovat exportní politiku současné situaci, protože válka všechno změnila.

I při nejhorší variantě nás vyjde ruská zkušenost na méně peněz než turecká hnědouhelná elektrárna Adularya.

Nemůže válka znamenat, že teď budete celkově objem pojištěných obchodů snižovat?

V den počátku války jsme měli v EGAP kolem 70 rozpracovaných případů v Rusku, Bělorusku a na Ukrajině. Teď bude tohle jednání rozhodně na pár týdnů přerušeno, to je jasné. Dotčené firmy teď budou spíš sledovat situaci a snažit se v ní zorientovat, než aby si řekly, že ten svůj stroj radši vyvezou třeba do Senegalu. V druhé půlce roku ale podle mě jednoznačně dojde k tomu, že budeme řešit export do více nových zemí a budeme mít i více případů. Přijdou i ti, kteří se dříve nepojišťovali, protože uvidí, že stát může najednou zkonfiskovat něčí majetek. Více práce budeme mít i kvůli tomu, že podle mě vznikne ve světě něco jako Marshallův plán pro Ukrajinu. A nikdo nezná exportní trhy lépe než EGAP.

Takže platí, že EGAP by měl podle vás dál pomáhat exportu i za cenu zvýšeného rizika, nebo se spíš trochu stáhnout?

Bezpochyby platí první varianta. Závisí to samozřejmě i na postoji vlády, ale nedovedu si představit, že by teď řekla: Musíme snižovat deficit, tak nebudeme pomáhat exportérům.

Lepší by byla jedna exportní agentura

Pomohlo by exportu, kdyby se spojil EGAP a Česká exportní banka do jedné exportní agentury, což se již léta plánuje? Na čem se to vlastně zaseklo?

Integrace s exportní bankou je už vymyšlená, jen teď poslední část realizace skončila v šuplíku, protože zákon o našem spojení šel do druhého čtení a stará sněmovna ho nestihla projednat. Musí tedy projít znovu prvním až třetím čtením, Senátem a musí ho podepsat prezident. Do konce letošního roku se to tedy nejspíše nestane. Kdybychom už byli integrováni, bylo by to teď určitě lepší. Nemuseli bychom v téhle složité situaci ještě řešit podrobnosti spojení.

Když se podíváte na poslední rok před válkou, co vám v téhle práci udělalo největší radost?

Mám radost z toho, že se českým exportérům daří dostávat se s naší pomocí do dalších zemí a regionálně tak diverzifikovat náš vývoz. Daří se nám pronikat do Afriky i Asie, do Gabonu, Ghany nebo třeba Senegalu. Těší mě, že podporujeme výstavbu nemocnic v Africe, Laosu nebo třeba až na Papui Nové Guineji. Spoustu super projektů menšího charakteru jako vývoz potravinářských produktů do Kazachstánu a Egypta, vývoz kovárenských spojovacích materiálů do Rumunska a Slovinska, zemědělské techniky do Španělska, nemocničních lůžek do Alžírska. Taky jsme pojistili například vývoz laminovacího stroje do Jordánska. Loni jsme dokonce měli zisk 400 milionů korun.

EGAP bude v červnu slavit 30 let existence. Jak byste tu éru zhodnotil?

K počátkům EGAP nelze říct nic špatného, bohužel v letech 2009 až 2012 došlo k naprosto živelnému vývoji, který poškodil činnost EGAP na mnoho dalších let. Byly uzavírány principiálně špatné transakce, dělala se spousta triviálních drobných chyb, které ale v celku stály mnoho peněz. To se dnes už naštěstí nestává, EGAP se výrazně profesionalizoval. Když dnes dochází k problémům, pak jde o situace jako třeba v Gabonu, kde proběhl vojenský převrat a vypálili tam parlament. A přesně pro takové situace tu jsme. Mimochodem, v Gabonu jsme všechny peníze vymohli zpět.

Nekončí touto válkou několik desetiletí trvající doba globalizace?

Bohužel je to pravda. Jsem životní optimista, ale utěšovat se v tomto případě, že to dobře dopadne, by bylo naivní. Nejdříve se během covidu a po uvíznutí lodi v Suezu ukázalo, jak křehké jsou dodavatelské řetězce. Teď se zase ukazuje, že se západní země budou muset spojit, jako se spojily proti covidu, a nějak Ukrajině pomoci znovu vstát na nohy a vybudovat ji. Nepochybuji, že se bude muset přijít s tím, co jsem už zmiňoval, a to s nějakým Marshallovým plánem II. Řešit se bude, kdo to zaplatí, kdo u toho bude chtít hrát jakou roli, jestli se budou vydávat společně dluhopisy. To budou biliony eur. Je jednoznačné, že naši exportéři budou s obnovou chtít pomoci, protože to máme blízko, známe tu zemi a teď je jen otázkou, do jaké míry to stát umožní. Samozřejmě že celkově v takovém světě roste riziko.