Nejdůležitější částí daňového přiznání pro většinu podnikatelů je příloha č. 1 věnovaná příjmům ze samostatné činnosti (obrázek níže). Řadí se mezi ně nejen peníze inkasované za činnost provozovanou na základě živnostenského oprávnění, ale veškeré příjmy plynoucí z aktivity, která je ze své podstaty podnikáním. Je to jasně stanoveno – je vykonávána samostatně, soustavně a za účelem dosažení zisku.
Prvním ukazatelem, který musíme v roli podnikající osoby znát, je výše příjmů. Do jejich součtu za dané zdaňovací období se nezahrnují doklady, které byly vydány v onom roce, ale proplaceny až v roce následujícím. Naopak je nutné zahrnout tam příjmy i v případě, že doklad byl vydán v předchozím roce. Jiná pravidla platí pro fyzické osoby, které vedou podvojné účetnictví.
Při vysokých výdajích je možno sklouznout do ztráty. V dalších letech se uplatní pro snížení daňového základu.
Půvab variant uplatnění výdajů
Jako protiváha příjmům stojí opačný ukazatel, takzvaně související výdaje. V zásadě máme dvě možnosti, jak je vykázat v daňovém přiznání. První a z administrativního hlediska složitější variantou je spočítat výdaje skutečné. Znamená to nutnost po celý rok si uschovávat doklady spojené s podnikáním, na konci roku výdaje sečíst a uvést součet do daňového přiznání. Samozřejmě se musí jednat o výdaje, které jsou dle zákona daňově uznatelné. Zákon o daních z příjmů o těchto výdajích mluví jako o výdajích vynaložených na dosažení, zajištění a udržení zdanitelných příjmů.
Chcete číst dál?
Ještě na vás čeká 80 % článku.
S předplatným získáte
- Web Ekonom.cz bez reklam
- Možnost sdílet prémiový obsah zdarma (5 článků měsíčně)
- Možnost ukládat si články na později