Dvojí užitek z jedné půdy: Réva, rybíz či maliny rostou pod soláry líp

Pěstovat maliny, rybíz nebo vinnou révu a zároveň ve stejnou chvíli a na stejném místě vyrábět elektřinu umožňují speciální poloprůsvitné fotovoltaické panely umístěné na speciálních konstrukcích. „To proto, aby tam nadále mohly projíždět zemědělské stroje nebo se pohybovat lidé,“ přibližuje agrivoltaiku analytik Aliance pro energetickou soběstačnost Martin Abel.

Mohou být instalovány ve výšce čtyř až pěti metrů nad plodinami anebo naopak mezi „řádky“ jako plot. Zachycují sluneční záření zároveň ze dvou stran a elektřinu produkují i v době, kdy je jí nejvíc potřeba – tedy ráno a večer.

Princip agrivoltaiky spočívá v tom, že rostliny při fotosyntéze nepotřebují veškeré sluneční záření, které na ně přes den dopadá. Jakmile ho mají dost, další jim už neprospívá. Výzkumy realizované například v Německu ukazují, že solární panely přistiňují plodiny a pomáhají zachovat výnosy ohrožované suchem a klimatickou změnou. „Zastíněním lze ochránit plodiny i před přílišnou radiací,“ dodává Abel. Velmi dobré výsledky měl systém v roce 2018, kdy bylo velice horké léto. V závislosti na tom, zda jsou rostliny světlomilné, nebo stínomilné, se zkoumá, jak reagují na zastínění a kolik ho ještě snesou, jak to působí na množství a velikosti plodů, jak jsou schopné hospodařit s vodou nebo jaká je v místě vlhkost půdy. Nejčastěji se teď počítá se zastíněním ve výši čtyřiceti procent.

Problém je legislativa. Vyjednat agrivoltaický projekt bylo na několika stavebních úřadech neprůchozí.

Solární konstrukce mohou posloužit i jako větrolamy, nahrazují sítě proti kroupám. „Ty něco stojí a musí se měnit. Mohou se trhat a vítr je pak odnese. A když doslouží, je potřeba odpad zpracovat. Pokud místo nich dáte solární panely, máte na desítky let klid,“ popisuje Abel. Plodiny pod panely zase ochlazují vzduch i agrivoltaické systémy, které pak lépe fungují, jsou schopny zadržovat vlhkost uvolňovanou plodinami a snižují spotřebu vody.

Agrivoltaika se ve světě prozatím využívá především u bobulového ovoce, jako jsou maliny, rybíz, borůvky či ostružiny, dále pak u vinné révy, ale i meruněk, hrušek, jablek nebo broskví. U zeleniny je situace o něco komplikovanější. Podle Abela dosavadní průzkumy ukázaly, že v různých lokalitách se jí daří různě, a to i při stejném zastínění. Nejvíce se zatím kombinuje s bramborami, špenátem nebo zelím.

Koncept agrivoltaiky vznikl v Německu v 80. letech a první projekty uskutečnili Japonci mezi roky 2004 a 2017 – více než tisícovku solárních instalací použili u produkce rýže, čaje nebo zázvoru. Od té doby se začal tento směr šířit do celého světa. Poslední statistika z roku 2019 hovoří zhruba o třech gigawattech výkonu. Největší trh představuje Čína a jedno z největších zařízení tohoto druhu, s výkonem 640 megawattů, se nachází na okraji pouště Gobi. Přidaly se i Jižní Korea, Indie, řada evropských zemí a v USA především státy Massachusetts a Colorado.

Společnost Endesa rozjela několik pilotních projektů. Ve spolupráci s městem Carmona v jihozápadním Španělsku chce rozvinout solární včelařství. Plodiny mezi panely mají díky včelám skokově růst. Kypr chce zase využít fotovoltaiku pro byliny, ve Francii se pod ní daří vinné révě. Jak přiblížil ředitel Svazu moderní energetiky Martin Sedlák, ve vinařské oblasti v Piolenci dokonce využívají algoritmus umělé inteligence, který dokáže určit ideální sklon panelů k ochraně plodin podle povětrnostních podmínek. V květnu 2020 prezentovala společnost Sun’Agri dílčí výstupy: potřeba závlahy klesla na vinici zastíněné solárními panely o 12–34 procent a zlepšilo se aroma hroznů.

V Česku se v současnosti počítá s veřejnou finanční podporou agrivoltaiky formou investičních dotací Modernizačního fondu (MF). Zájem firem je obrovský. „Viděl jsem analýzu, kterou vydal SFŽP po uzavření předregistrační výzvy Modernizačního fondu na začátku loňského roku. Z ní vyplynulo, že pro agrivoltaiku je připraveno až sedm set projektů,“ prozrazuje Abel. Je tu ale zásadní problém. „Máme připravené asi čtyřhektarové pole, zkoušeli jsme oslovovat místní samosprávu, stavební úřad a narazili jsme už v odboru územního plánování. Není totiž možné na ornou půdu umísťovat jiné zařízení než zemědělské produkty. Tam jsme bohužel skončili,“ líčí Karolína Lindová, která jako drobný zemědělec chová ovce. Abel souhlasí: „Takže za tučný poplatek vyjmete část půdy ze zemědělského půdního fondu, na ní postavíte panely a budete tam dál hospodařit. Tím ale ztrácíte nárok na přímé platby ze společné zemědělské politiky.“

Z velkých zemědělských podniků má projekty připravené třeba společnost Zenergo. Podle ředitele Zdeňka Vavřiny chce postavit hlavně „funkční modely“, aby se daly využít jako součást poradenského centra, kam se zemědělci budou chodit inspirovat. Zatím to však nelze. „Agrivoltaika nepotřebuje žádnou zvýšenou dotaci. Sice je nákladnější, ale zase se to kompenzuje tím, že stavíte obecně na levnějších pozemcích, kde není tak kvalitní půda. Problém je ale legislativa. Zkusili jsme záměr na několika stavebních úřadech vyjednat, je to neprůchozí,“ potvrzuje zkušenost jiných.

Potenciál agrivoltaiky vidí Vavřina i v tom, že by mohla podpořit rozvoj komunitní energetiky. A podle něj si to začínají místní úřady konečně uvědomovat. „Ještě před rokem se nechtěl nikdo z obcí o fotovoltaice ani bavit. Už ale došlo k citelné změně vnímání a lidé si uvědomili, že možná bude dobré mít blízko vesnice lokální zdroj. Mezi obcí a poskytovatelem se uzavře PPA, tedy smlouva o ceně za dodávanou energii na dvacet let dopředu.“

Zainteresovaní se shodují, že bude zapotřebí řady legislativních změn. Nakolik bude dvojí využití půdy v Česku nakonec slavit úspěch, se podle Jana Krčmáře ze Solární asociace teprve ukáže. „Může se stát, že to bude tak populární, že za deset let budeme mít padesát nebo sto megawattů agrivoltaiky. Zejména pokud stát řekne, že to chce podpořit, a dá na to peníze,“ míní.