Po úspěšné polistopadové transformaci v tržní ekonomiku Česko v posledních letech přešlapuje na místě. Řešení důchodové reformy se odkládá celé roky. Nabobtnal problém s exekucemi. Na diskusním setkání týdeníku Ekonom, jehož partnerem byla společnost E.ON, se experti shodli, kam hospodářsky zacílit společnost. Stát tam ale podle nich nesměřuje.

V aktuální energetické krizi se hovoří o vývoji tohoto odvětví v příštích třech dekádách. „Nejdůležitější změnou bude, že energetickým dodavatelem přestane být někdo, kdo vám dodá elektřinu za co nejnižší cenu, ale vy většinou ani nevíte, kolik stojí megawatt. Dodavatelem bude subjekt, který vám bude skutečně pomáhat s energetickou spotřebou, výrobou a přenosem energie z bodu A do bodu B,“ předpověděl Jan Zápotočný, místopředseda představenstva E.ON Energie.

Energie podle něj přestane být vnímána jako komodita. „Už to nebude ten drát, který vám někdo dodal. Dodavatel pro vás začne být skutečným partnerem a bude řešit vaši energetickou spotřebu. Ta se totiž nebude týkat jen vašeho domu a vytápění, ale také výroby v domácnosti a vzhledem k elektromobilitě i spotřeby na silnici,“ nastínil Zápotočný model, v němž si člověk bude doma skutečně energii i vyrábět, a nejen pro sebe. „Půjde také o sdružování menších skupin, rodinných domů a dalších subjektů do lokálních malých sítí, které budou mít vlastní výrobu a možná i skladování energie.“

Druhá ekonomická transformace

Nejvíc času diskutující strávili u tématu, jaké společenské reformy jsou třeba, aby se ekonomika v budoucích letech posunula na další úroveň. Viceprezident Svazu průmyslu a dopravy Radek Špicar je podepsán pod iniciativou českých byznysmenů, která volá po takzvané druhé transformaci.

Instituce v Česku přispívají ke společenské nedůvěře. Lidé nevěří institucím, instituce nevěří lidem.

„První byla navzdory všem chybám a omylům setsakramentsky úspěšná. V ekonomické výkonnosti a paritě kupní síly nás dostala před takové země jako Španělsko, Portugalsko, Itálie. Je však třeba říct, že byla založena na ekonomickém modelu, který se za těch 32 let vyčerpal,“ vysvětlil své předpoklady.

Princip modelu popsal jako otevření hranic a masivní příliv zahraničního kapitálu, který v Česku při výhodné geografické poloze uprostřed Evropy najde vysoce kvalifikovanou, a přesto velmi levnou pracovní sílu, dobrou infrastrukturu. „Lepší než třeba v Polsku,“ srovnal Špicar, ale doplnil: „Když si uděláte inventuru, co nám z prvního transformačního modelu zbylo, je to jen ta výhodná geografická poloha.“

Tento původní model podle něj neumožňuje dohnat nejvyspělejší ekonomiky. „Proti Německu máme třetinové platy. Proto je potřeba využít pandemii covidu jako takový symbolický konec první etapy transformace a nastartovat druhou, kvali­tativně mnohem náročnější.“ Tentokrát už ve srovnání mířil na nejvyspělejší státy.

Za 32 let od pádu komunismu se podle jeho názoru Česko naučilo skvěle vyrábět, většinou pro někoho jiného. „Teď se musíme naučit vyvíjet a prodávat finální výrobky pod naší vlastní značkou, a to globálně, nejen v Evropské unii. To znamená vysokou marži, díky které je možné lidi lépe platit. Vychází z toho také přímý vztah k zákazníkovi, který jako subdodavatelé nemáme,“ nasměroval vývoj Špicar.

Hlavní ekonom společnosti Deloitte ČR David Marek v této souvislosti připomněl, že o další transformaci, o níž hovoří Špicar, se v Česku mluví zhruba deset let. „Ale nic se neděje. Důchodový systém reformujeme 20 let a nic se neděje. Podobně ve školství 15 až 20 let čekáme na zásadní změnu. Jsou oblasti, kde v posledních dvou až třech dekádách zbytečně brzdíme svůj potenciál,“ posteskl si.

Jedním z problémů podle Marka je, že Česko nedokáže vytvářet zásadní materiály, podle nichž by se takové změny měly řídit. A pokud už se takové dokumenty podaří sepsat, skončí v šuplíku a nikdo je nerealizuje. Jako příklad uvedl koncepci přeměny ekonomiky od špičkového manažera a vystudovaného ekonoma Martina Jahna, na které on a Špicar spolupracovali.

Změna musí začít od první třídy základní školy, tvrdí Marek. „Potřebujeme reformu školství. Je třeba se podívat na oblasti, kde čeští školáci zaostávají, a na ně se zaměřit. Neměli bychom vymýšlet nic nového, stačí se inspirovat v zahraničí. Můžeme se poučit z úspěchů a z chyb ostatních – podívat se do Dánska, do Švédska, do Německa, do Korey, což jsou země, které jsou v mnoha ohledech dál než my.“

Osvědčené recepty z vyspělejších zemí mohou Češi podle Marka uplatnit ve školství, vědě i výzkumu. „Je potřeba tomu dát dostatečné finanční zdroje, vytvořit komplexní reformu a také mít pět až šest osvícených vlád za sebou, které se s touto linií ztotožní. Aby prvňáček za tu dobu stihl vystudovat vysokou školu, nastoupit do ekonomiky a tam začít s těmi změnami,“ předestřel.

Nepřátelské instituce

Sociolog Daniel Prokop připomněl další problémy, které Česko už 20 let zatěžují a bude třeba na nich zapracovat. „Počet lidí v exekuci je u nás podobný, jako byl ve Finsku v době extrémní hospodářské krize v polovině 90. let, kdy došlo k poklesu HDP téměř o 15 procent. Česko se z toho nevymanilo ani po sedmi letech konjunktury,“ uvedl.

Podle muže, jenž vede výzkumy dopadu pandemie na vzdělávání, se Česko jako postkomunistická země potýká s tím, že instituce přispívají k nedůvěře ve společnosti. Je to nedůvěra vzájemná: „Lidé nevěří institucím a ty instituce nevěří jim.“ Je to důvod, proč země selhala v covidové krizi, a může to představovat velký problém pro nově nastalou situaci. „Na energetickou krizi doplatí pětina domácností a náš dávkový systém jim nepomáhá. Žadatelé o podporu musí projít extrémně namáhavým administrativním procesem a nikdo lidem neřekne, na co mají nárok, protože instituce proti lidem často spíše bojují.“

Problém podle něj není v sociálních výdajích, které jsou navzdory všeobecnému přesvědčení spíše podprůměrné. „Ale máme daňový mix z 19. století. Hodně zatěžujeme práci a zejména práci nízkopříjmových vrstev. Radek Špicar zmiňoval nízké mzdy, k čemuž je třeba dodat, že pětině nejchudších zaměstnanců vybíráme 37 procent nákladů na práci jako odvody a daně,“ podotkl Prokop.

Podle něj je to i příspěvek k vytváření rozdílů mezi regiony. „Pokud to nebudeme řešit, bude to velmi brzdit rozvoj republiky do dalších dvaceti let,“ uzavřel sociolog.

Debata vznikla za podpory společnosti  EON Logo 4.

Související