Po osmi letech se česká politická scéna zásadně proměnila. Levicově‑populistické vlády vystřídala koalice pravého středu, v níž má nejsilnější postavení ODS a překvapivě i Starostové a nezávislí. Před vznikajícím kabinetem premiéra Petra Fialy stojí obtížné úkoly. Na prvním místě musí ztlumit další covidovou vlnu. Vedle toho zvládnout složitou hospodářskou situaci, v níž nejdříve půjde o zkrocení inflace a až pak o ozdravení veřejných financí. Do třetice se čeká, jak nová garnitura pomůže tomu, aby rozštěpená společnost alespoň občas našla společnou řeč. Načasování právě tohoto zadání je zrádné, protože v příštích měsících se rozběhne prezidentská kampaň. A volby hlavy státu, které jsou na programu počátkem roku 2023, dokážou Čechy rozhádat více než cokoliv jiného. V tomto zápase navíc půjde o mnoho. Prezidentská funkce by pro Andreje Babiše byla krokem k obnovení náhle ztraceného politického vlivu, pro koalici naopak potvrzením změny politického kurzu.
Mnoho úkolů, mnoho názorů
Pět vládních stran zatím může stavět na očekávání společnosti, že přijdou změny k lepšímu. Podle sociologa a šéfa společnosti Median Přemysla Čecha totiž probíhá „malá sametová revoluce“. Jenže tato výhoda se snadno může změnit v obtížné závaží. A to v případě, že premiér Fiala a jeho ministři rychle nepřesvědčí většinu veřejnosti, že opravdu mají recept na obnovení předcovidových poměrů a dřívější prosperity.
Pevnost nové vlády v základech narušuje její mnohobarevnost a rozdílné názory na řadu důležitých věcí. V případě ODS a TOP 09 jde o konzervativní liberály, KDU‑ČSL je křesťansko‑sociální, starostové představují uskupení opřené o regiony, bez pevného ideového zakotvení. A Piráty lze řadit k evropské liberální levici. Nicméně obava z návratu Babiše či jeho hnutí ANO 2011 k moci je účinným tmelem a soudržnost kabinetu bude posilovat. Jeho rozpad a předčasné volby proto jsou podle politologa Jana Kubáčka nepravděpodobné, jak v příštím roce, tak i v letech následujících. Podobný vývoj je ostatně k vidění na Slovensku, kde je hlavním svorníkem nesourodého kabinetu obava z návratu někdejšího premiéra Roberta Fica.
Obava z návratu Andreje Babiše je účinným tmelem, který bude posilovat soudržnost kabinetu.
I v Česku lze spíše očekávat neustálé koaliční spory, pracné hledání kompromisů a přednostní plnění nekonfliktních programových bodů, jako je digitalizace státu či budování dopravní infrastruktury. Což může vést k ústupu od razantních reformních plánů – bolestivé konsolidace veřejných financí nebo penzijní reformy. Rozdílné chápání ekologie může ztížit i stavbu nových zdrojů jaderné energie, konkrétně reaktorů v Dukovanech.
Chcete číst dál?
Ještě na vás čeká 70 % článku.
S předplatným získáte
- Web Ekonom.cz bez reklam
- Možnost sdílet prémiový obsah zdarma (5 článků měsíčně)
- Možnost ukládat si články na později