Společnost Prusa Research vstupuje na nové pole. Jeden z největších globálních výrobců domácích 3D tiskáren představil na světové výstavě Expo v Dubaji automatizovanou „farmu“, kterou tvoří desítky tiskařských strojů. S tímto konceptem chce firma prorazit do malosériové průmyslové výroby. Nyní navíc koupila většinový podíl v české společnosti Trilab, která průmyslové 3D tiskárny vyrábí. Prusa Research, který stále více sází na vlastní vývoj, produkci i distribuci, je dalším příkladem toho, kudy by se mohla ubírat česká ekonomika na cestě od montáží pro zahraniční koncerny k vyšší přidané hodnotě. Právě na to se zaměřuje seriál týdeníku Ekonom o českých firmách budoucnosti.

Vlastní dodavatelský řetězec

Český podnikatel roku 2020 Josef Průša se začal o 3D tiskárny zajímat před nástupem na Vysokou školu ekonomickou. Tu kvůli startu vlastního byznysu nakonec nedokončil.

Průša se nejprve zapojil v roce 2009 do mezinárodního komunitního projektu RepRap, v rámci kterého 3D tiskárny vyrábějí na základě veřejně dostupných dat díly pro další takové stroje, takže se vlastně replikují. S touto technologií začal spolu s bratrem Michalem experimentovat ve svém bytě v centru Prahy a v roce 2012 založil společnost, jež dnes nese název Prusa Research. Ta měla ještě před pěti lety jen pár desítek zaměstnanců, dnes se jejich počet blíží k sedmi stovkám.

Českému výrobci 3D tiskáren, který sídlí v průmyslovém areálu v pražských Holešovicích, se zároveň v posledních letech rychle zvyšoval obrat. V roce 2018 se Prusa Research dostal na třetí místo žebříčku Deloitte EMEA Technology Fast 50 nejrychleji rostoucích technologických firem regionu Evropy, Blízkého východu a Afriky. Loni prodal přes 100 tisíc 3D tiskáren a jeho obrat se zvýšil meziročně téměř o polovinu na 2,2 miliardy korun.

Zmatky kolem „3D“ Průšů
Častý výskyt příjmení Průša v oblasti 3D tisku působí drobný zmatek, který je namístě objasnit.
Základy skupiny firem kolem společnosti Prusa Research položil Josef Průša, který v ní teď vlastní 42,5procentní podíl, a jeho bratr Michal s 15procentním podílem.
K nim se v roce 2014 přidal „nepříbuzný“ Ondřej Průša.
Letos pak začal pro firmu pracovat i projektový manažer Jiří Průša.
V médiích se navíc v souvislosti s 3D tiskem objevuje ještě další Michal Průša, který se zaváděním této technologie zabývá v mohelnickém závodu firmy Siemens.

Letos ale firmu brzdí v rychlém růstu – podobně jako řadu dalších výrobců – nedostatek dílů, zejména čipů. Josef Průša tak očekává tento rok zvýšení obratu jen o 10 až 15 procent zhruba na 2,5 miliardy korun. „Nejsem s tím výsledkem spokojený, ale v rámci možností to jde,“ říká.
Firma, jejíž hrubý zisk před zdaněním a odpisy se pohybuje kolem 20 procent obratu, vydělává hlavně na prodeji hardwaru, tedy samotných tiskáren. Zaměřuje se však stále více i na spotřební materiál pro 3D tisk. Loni ho vyrobila 500 tun. Jde především o plastové struny, jež se používají jako „náplň“ do 3D tiskáren. Nedávno pak Prusa Research spustila i prodej dalšího materiálu pro jiný typ 3D tiskáren, takzvaných resinů, což je pryskyřice, která tvrdne pod speciálním světlem.

Průša se snaží být soběstačný i v dalších částech celého dodavatelského řetězce kolem 3D tiskáren. Ve své továrně vytváří pomocí 600 těchto strojů některé díly pro montáž dalších tiskáren. „Nám se to vyplatí, protože rádi obměňujeme design. Pokud bychom používali vstřikovací formy, které se zaplatí zhruba po 100 tisících kusech výrobků, tak bychom nemohli dlouho do designu sahat. Když přijdeme na to, jak něco udělat líp, nechceme čekat,“ říká Průša.

Nyní si firma začíná sama vyrábět plošné spoje pro řídící elektroniku. „Cílem je dělat co nejvíc věcí pod vlastní střechou. Pokaždé když si nějakou část dodavatelského řetězce vezmeme pod vlastní křídla, vytvoříme nový tým, který získá nové zkušenosti – a ty pak probublají do celé firmy,“ vysvětluje Josef Průša a dodává, že díky tomuto přístupu má společnost vyšší výnosy a vyrábí méně vadných výrobků.

Vlastními silami si Prusa Research zajišťuje i prodej. Většinu výrobků prodá přes svůj e‑shop. Distributory využívá jen v několika zemích, například v Kanadě nebo Austrálii. Ve Spojených státech pak plánuje založení pobočky, přičemž jednou z variant je i vstup na americký trh přes akvizici některé z místních firem. K tomu v poslední době přistupuje čím dál více českých firem, jako například biotechnologická společnost Contipro nebo výrobce kytar Furch Guitars.

Vstup do průmyslu

Průšovy 3D tiskárny, které stojí nižší desítky tisíc korun, kupují především kutilové. V této oblasti patří česká firma k největším na světě. Za producenty průmyslových tiskáren jako 3D Systems nebo Stratasys s několikanásobně vyššími obraty a tržní hodnotou v desítkách miliard korun ale zaostává. Do této oblasti chce nyní Průša vstoupit. I když jiným způsobem než hlavní hráči na trhu profesionálních 3D tiskáren, které stojí stovky tisíc až miliony korun.

Prvním krokem je v úvodu článku zmíněná automatizovaná farma. Skládá se z několika desítek 3D tiskáren, kterým podle jejich vytížení přiděluje práci software. Součástí linky je i zařízení, jež výtisky sklízí a přesunuje k výdejnímu prostoru. Člověk tak do celého výrobního procesu prakticky nezasahuje.

„Malosériově takto můžete vyrábět, téměř co chcete. Typickým příkladem užití je, že firmy musí kvůli zárukám držet několik let náhradní součástky a místo toho, aby je měly v obrovském skladu, mohou tisknout součástky na vyžádání, takže se jim všechno vejde do jedné místnosti. Další využití je pro výrobu věcí přizpůsobených podle požadavků zákazníka,“ popisuje Průša. Velkosériová výroba jednoduchých produktů v milionech kusů se však podle něj na 3D tiskárnách stále nevyplatí.

 

 

Mezi zájemce o automatizované tiskové farmy patří univerzity a průmysloví výrobci, například z automobilového sektoru či strojírenství. Prusa Research s nimi v současnosti ladí finální podobu tiskárenských sestav. Z velké části se bude automatizovat i vlastní výroba součástek v holešovické továrně.

Tu loni Průša využil k výrobě ochranných štítů, které rozdával v rámci boje proti pandemii koronaviru. A minulý rok spustil i další dobročinný projekt. Nabídl školám a dalším vzdělávacím institucím k výuce 3D tiskárny zdarma. Do programu se přihlásilo kolem tisícovky organizací.

Josef Průša spolu s dalšími majiteli firmy, kterými jsou bratr Michal Průša a jmenovec Ondřej Průša, investuje peníze i do start‑upů. V holešovické továrně proto vznikl akcelerátor, ve kterém vyvíjí doručovací roboty firma Vanilla Robotics a cyklistická sedla na míru společnost Posedla. Do té nyní Průšové investují 15 milionů korun. 

Související