Zhruba 1,1 bilionu korun. O tolik plánuje Česko zadlužit vláda Andreje Babiše za pouhé tři roky 2020 až 2022. Jen pro srovnání, kumulované saldo státních rozpočtů Česka v letech 1993 až 2019 je pouze o 300 miliard korun větší.
Když současný český premiér vstupoval před 10 lety do politiky, byl přitom horlivým odpůrcem rozpočtových schodků. To už je ale zaprášená minulost. Současný Andrej Babiš rozhazuje peníze plnými hrstmi a slibuje nesplnitelné. Přidá prý důchodcům, přidá i rodičům, bude ve velkém investovat a daně navzdory tomu rozhodně nezvýší. Je to samozřejmě nesmysl.
Výsledkem takové politiky by byl jen ohromující růst zadlužení země se všemi jeho důsledky – rating země by se zhoršil, peníze bychom si na dluhopisových trzích půjčovali čím dál dráž a výdaje na obsluhu státního dluhu by se zvýšily. A to vše se má dít v situaci, kdy se okolní země naopak snaží o stabilizaci veřejných financí. Česko se dlouho pyšnilo tím, že má nízké zadlužení. Už letos se má ale veřejný dluh dostat na úroveň 44,8 procenta HDP, v roce 2024 dokonce k 55 procentům HDP. Tedy na úroveň takzvané dluhové brzdy, ústavního zákona, který má zabránit dalšímu prohlubování zadlužení.
Dluh sám o sobě není špatný. To však jen v případě, když se půjčené peníze rozumně investují. Jenže my jen projídáme budoucnost našich dětí. Jelikož se ale velká část voličů pořád nechá ráda uplácet a na budoucnost příliš nemyslí, nebo myslet radši ani nechce, dost možná tahle „žranice“ bude trvat dál. Účet však jednou na stole přistane. A někdo ho bude muset zaplatit.
Přeji pěkné čtení a pevné zdraví.