Velká ekonomická bilance Babišovy vlády. V čem uspěla a co pokazila

Když Andrej Babiš před deseti lety vstupoval se svým hnutím ANO na politickou scénu, nebylo na ní většího odpůrce rozpočtových schodků. „Deficit je ztráta. Kdyby mi někdo sestavil byznysplán se ztrátou, tak ho vyhodím,“ prohlásil tehdy. Politiky ale neradno posuzovat podle slov, nýbrž podle činů. Ukazuje se to i nyní, kdy vláda Andreje Babiše jen během loňského, letošního a příštího roku zadluží Česko o více než bilion korun. A zdaleka za to nemůže jen pandemie covidu‑19. Podívejme se tedy na to, jak od konce roku 2017 Andrej Babiš v roli premiéra v ekonomické oblasti vlastně obstál. Co se mu podařilo, v čem neuspěl a jakých nejhorších chyb se jeho kabinet dopustil?

Za co zaslouží vláda pochvalu

Jestli za něco přísluší Babišovu vládu pochválit, je to jednoznačně navýšení platů učitelů základních a středních škol. Dlouhá léta byli učitelé v Česku ve srovnání se zahraničními kolegy placeni bídně. Ještě v roce 2017 platilo, že méně si za své platy mohli koupit jen učitelé ve čtyřech ze sedmadvaceti zemí OECD. Což samozřejmě vedlo k tomu, že do školství směřovalo stále méně lidí – a ne vždy ti nejkvalitnější.

Hnutí ANO před minulými volbami slibovalo, že tento stav změní a zvedne učitelské platy o polovinu vůči roku 2017. A skutečně se to podařilo. Zatímco v roce 2017 byl podle dat ministerstva školství průměrný plat učitelů 31 578 korun, letos by se podle srpnové predikce projektu IDEA Cerge‑EI měl vyšplhat na 48 204 korun. To představuje nárůst o 53 procent – v žádném jiném volebním období nebyly platy učitelů navýšeny víc.

Vývoj hrubého domácího produktu (v %)

Zvětšit přes celé okno

Rozdíly mezi platy učitelů a ostatních vysokoškolsky vzdělaných už tak v České republice odpovídají průměru zemí EU i OECD, tedy 90 procentům průměrného platu vysokoškoláků v dané zemi. Což je bezpochyby pokrok, vždyť ještě před pěti lety byli čeští učitelé v rámci OECD v tomto srovnání úplně na dně. Jak se píše ve studii ekonomů Daniela Münicha a Vladimíra Smolky, pokud se i nadále podaří relativní učitelské platy udržet dlouhodobě na průměru zemí EU, lze očekávat vyšší zájem o učitelskou profesi. „Rýsuje se tak výhled, že by současný problém nedostatku učitelů mohl být během zhruba pěti let vyřešen,“ uvádí autoři studie.

Podle Münicha lze Babišově vládě přičíst k dobru i valorizace a rozšíření dětských přídavků. Díky novele, která nabyla účinnosti koncem letošního července, se přídavky na děti zvýší o 26 procent a mělo by na ně dosáhnout více rodin. Zatímco dříve byl hranicí pro nárok na získání přídavku na dítě 2,7násobek životního minima rodiny, nově to bude 3,4násobek. Na dávku tak dosáhne okolo půl milionu dětí, tedy dvojnásobek předchozího počtu. Podle expertů šlo o dobrý krok. Základní výše přídavků na děti nebyla valorizována od roku 2008, zvýšení bylo podle nich zasloužené. To samé platí i o rozšíření počtu rodin, které na přídavky dosáhnou. V zahraničí je běžné, že tyto dávky jsou určené pro široký okruh rodin, kterým mají pomoci s pokrytím nákladů na výchovu dětí, zatímco v Česku se v posledních letech staly spíše chudinskou dávkou.

Hlavní ekonom skupiny Natland Group Petr Bartoň vládu chválí i za to, že nakonec upustila (byť pravděpodobně jen dočasně) od projektu elektronické evidence tržeb (EET). Loni schválila odklad EET do konce roku 2022. „Systém se snažil o již z principu nedostižný cíl stoprocentního výběru daní a snažil se o to za jakoukoli cenu, i když náklady na získanou stokorunu navíc mohly dosahovat i sto dvaceti korun. Téměř třídní nenávist vůči hospodským a lidem ve službách podrývala základ české tržní ekonomiky, v nichž služby tvoří 60 procent výkonu,“ říká Bartoň.

Státní dluh České republiky (v miliardách Kč)

Zvětšit přes celé okno

Hlavní ekonom Natlandu kvituje i skutečnost, že vláda nakonec dokázala zavést elektronické známky na dálnice, které umožňují novým motoristům začít roční cyklus uprostřed roku. Stejně jako fakt, že došlo k zavedení elektronických receptů. Důležitým krokem bylo i navýšení odvodů do veřejného zdravotního pojištění za státní pojištěnce, tedy například děti, studenty či důchodce. „Stát za svoje pojištěnce odváděl často třebas i jen pětinu toho, kolik odváděli nestátní pojištěnci ve stejné pozici,“ vysvětluje Bartoň. Rozdíl podle něj ale ani nyní nevymizel, jen se trochu snížil. „Bylo to prezentováno jako velkorysá pomoc zdravotnictví v době covidu. Přitom to jen zmírnilo míru státního tunelování zdravotního pojištění,“ dodává.

A za co vládu zkritizovat

Každý správný hospodář ví, že v časech dobrých je třeba šetřit, aby v časech zlých bylo možné sáhnout do úspor. V tomto ohledu si ale Babišova vláda rozhodně jako správný hospodář nepočínala. Například v roce 2019, kdy ekonomika rostla již šestým rokem v řadě, skončilo hospodaření státu schodkem 28,5 miliardy korun. A to přitom hrubý domácí produkt (HDP) Česka vzrostl o 2,3 procenta, v rámci EU nadprůměrným tempem. Ke všemu si vláda tehdy ještě pomohla mimořádnými příjmy z takzvaného privatizačního účtu i vyšším inkasem z prodeje emisních povolenek v součtu za 22,1 miliardy korun.

Bilance státního rozpočtu (v miliardách korun)

Zvětšit přes celé okno

Ačkoliv mělo Česko do roku 2020 jeden z nejvyšších růstů v EU, přesto do loňského roku vstoupilo s plánem na deficit ve výši 40 miliard korun. Načež přišla pandemie covidu, v jejímž rámci vláda zasekla do veřejných financí obří sekeru. Podle nedávno schváleného závěrečného účtu loni stát hospodařil se schodkem 367 miliard korun. V tom letošním bude podle ministryně financí Aleny Schillerové schodek kolem 400 miliard a na příští rok navrhuje schodek 376,6 miliardy.

Taková politika vede k rychlému růstu zadlužení Česka. V letošním prvním čtvrtletí vzrostl český veřejný dluh hned po Kypru nejrychleji ze všech zemí Evropské unie. Podle údajů Eurostatu v poměru k HDP stoupl dluh v prvním čtvrtletí o 6,3 procentního bodu na 44,1 procenta HDP. Toto celkové číslo sice nevypadá nijak hrozivě, Česko je i tak v rámci unie šestým nejméně zadluženým státem. Jenže predikce dalšího vývoje už tak pěkné nejsou. Podle ministerstva financí má celkový veřejný dluh stoupnout letos na 44,8 procenta HDP, v roce 2022 na 48,2 procenta a v roce 2024 dokonce k 55 procentům HDP. Tedy až na úroveň takzvané dluhové brzdy, ústavního zákona, který má zabránit dalšímu prohlubování zadlužení.

Proč je vlastně vysoký dluh tak nebezpečný? Protože se kvůli němu může stát snadno propadnout do takzvané dluhové spirály. Vyšší zadlužení „odmění“ ratingové agentury horším hodnocením Česka, v důsledku toho se zvýší úroky, za něž si země na dluhopisových trzích půjčuje, a kvůli tomu bude také mnohem obtížnější umořování dluhu.

Podle ekonomů by ale ani samotné zvyšování dluhu nebylo takovým hříchem, kdyby se získané peníze použily na nutné reformy a investice. Jenže to se nestalo. Vládu ­Andre­je Babiše neomlouvá ani pandemie covidu, byť boj proti ní samozřejmě přispěl k růstu zadlužení země. Jenže jak mnozí ekonomové a také Nejvyšší kontrolní úřad (NKÚ) upozorňují, zhruba z poloviny s ním loňský rychlý růst státního dluhu vůbec nesouvisel. Příkladem výdajů, které s pandemií nemají co do činění, jsou podle NKÚ například mimořádný příspěvek důchodcům či oddlužování nemocnic. „Pandemie nemoci covid‑19 se bezesporu tvrdě promítla do hospodaření státu. Z našeho pohledu na sebe však vzala roli katalyzátoru, zesilovače problémů, kterými naše země v oblasti nakládání s veřejnými prostředky trpí dlouhodobě a na které jsme opakovaně upozorňovali,“ uvedl letos v dubnu při zveřejnění výroční zprávy za rok  2020 prezident NKÚ Miloslav Kala.

Průměrný měsíční plat učitelů v regionálním školství

Zvětšit přes celé okno

Nejenomže vláda příliš utrácela, řadou opatření rovněž snížila příjmy státního rozpočtu. Typickým příkladem je zrušení superhrubé mzdy od letošního roku, které řada oslovených ekonomů označila za vůbec největší ekonomický přešlap Babišovy vlády. Podle jejího odůvodnění se tak podpoří spotřeba domácností, to už loni ale zpochybňovala řada ekonomů. Badatelé z VŠE v Praze například ve své loňské práci spočítali, že v důsledku tohoto opatření dojde k propadu příjmů veřejných rozpočtů zhruba o 90 miliard korun, přičemž celkové navýšení přímé spotřeby domácností odhadovali pouze v úrovni asi 48 miliard. Ekonomové rovněž kritizovali, že ke zrušení superhrubé mzdy došlo v průběhu tvrdého lockdownu, kdy lidé ani neměli příliš šancí peníze utrácet. „Namísto pomoci nízkopříjmovým obyvatelům to pomohlo především vysokopříjmovým. Kvůli tomu bude ve všech budoucích rozpočtech chybět zhruba 82 miliard korun,“ říká Danuše Nerudová.

Další zásah do příjmů státní pokladny přineslo snížení zdanění nafty. Od ledna se sazba daně snížila o korunu na litr. Babiš společně s ministrem Karlem Havlíčkem toto opatření odůvodňovali snahou podpořit domácí autodopravce i odhadem, že když zlevníme, projíždějící kamiony u nás natankují víc. To ale mnoho ekonomů od počátku zpochybňovalo. „Zahraniční řidiči u nás kvůli tomu tankovat nebudou,“ tvrdí například ekonom Capitalinked.com Radim Dohnal. To samé ostatně již v roce 2015 říkala tehdejší náměstkyně ministerstva financí Simona Hornochová za hnutí ANO, když snížení daně navrhla Hospodářská komora.

Relativní platy učitelů

Zvětšit přes celé okno

„Je to prostě dotace pro české dopravce, kteří si to dokázali vylobbovat,“ okomentoval snížení daní Tomáš Prouza ze Svazu obchodu a cestovního ruchu. Ve výsledku tak toto opatření povede jen ke zhoršení stavu veřejných financí. To ostatně vyplývá i ze zprávy ministerstva financí o plnění státního rozpočtu za srpen letošního roku. Výnos spotřební daně z minerálních olejů meziročně klesl o 6,3 procenta, tedy o tři miliardy korun, a jak samo ministerstvo uvádí, příčinou je i snížení sazby spotřební daně z motorové nafty.

Nezvládnutý covid

Největší slabina této vlády se pak odhalila v době pandemie, kdy se naplno ukázalo, že stát skutečně nejde řídit jako firmu. „Premiér řeší stovky podružných věcí, místo aby řešil věci klíčové, tedy funkčnost celého systému,“ kritizoval počínaní Andreje Babiše v rozhovoru pro Ekonom letos na jaře Daniel Münich. Mikromanagement premiéra v kombinaci se zkostnatělou státní správou vedl k tomu, že ačkoliv Česko v podstatě přijímalo podobná opatření jako okolní země, ve výsledku patřilo k nejpostiženějším zemím na světě. Z mezinárodních srovnání vyplývá, že Česko je mezi zeměmi, kde byla koronavirová opatření nejpřísnější a trvala nejdéle. Přesto jsme podle údajů serveru Ourworldindata.org na čtvrtém místě podle celkového počtu potvrzených obětí koronaviru přepočtených na milion obyvatel.

S podobnou zmateností, s jakou přistupovala k řešení zdravotnické situace, řešila vláda i podporu firmám a podnikatelům v zavřené ekonomice. Místo aby programy podpory firmám i jednotlivcům spravovalo ministerstvo financí disponující všemi potřebnými údaji z daňových přiznání a účetních výkazů, administroval je resort průmyslu a obchodu. To tak muselo podnikatele žádat, aby údaje znovu vyplňovali a reportovali státu. Formuláře kvůli tomu byly extrémně komplikované.

„Další chybou bylo, že místo aby byly programy plošné a navázané na pokles obratu a tomu odpovídající kompenzaci, naprosto nesmyslně byly zacíleny jen na některé sektory,“ stěžuje si Nerudová. Proto bohužel některé sektory ekonomiky čekaly na pomoc extrémně dlouho.

K tomu všemu ještě vyřízení programů Covid I a dalších trvalo i měsíc, neboť instituce, která program administrovala, neměla dostatečnou kapacitu úředníků. „Pro srovnání – v Rakousku podnikatelé dostali pomoc na účet do 48 hodin od podání žádosti,“ říká Nerudová.

Jestli se naopak něco v pandemii povedlo, bylo to zavedení programu Antivirus, díky němuž se dařilo držet nezaměstnanost na uzdě. Stát v tomto programu prostřednictvím Úřadu práce ČR kompenzoval firmám vyplacené prostředky na mzdy a platy. Antivirus byl spuštěn na konci března minulého roku a fungoval až do konce května roku letošního. V jeho rámci bylo podpořeno přes 74 tisíc firem a zhruba jeden milion zaměstnanců. Celkově bylo na tuto pomoc vynaloženo 48,7 miliardy korun.

I tento úspěch se ale podle některých ekonomů nakonec zvrhl. Jak například upozorňuje Petr Bartoň, program Antivirus jakožto plošná platba všem byl obhajitelný v počátcích pandemie, kdy nikdo nevěděl, co se děje, a neměl data. „Nejpozději na konci léta 2020 měl být ale Antivirus transformován na kurzarbeit, tedy cílené platby podle skutečné míry postižení podniku,“ říká Bartoň.

V pozdější fázi začal podle ekonomů program Antivirus dokonce škodit. Uměle udržoval pracovní pozice, které nakonec stejně zaniknou, a blokoval pracovní sílu, která byla zapotřebí jinde.

Mnoho slov a málo činů

Ačkoliv vláda na počátku svého působení často skloňovala slova jako reforma, strategie nebo plán, nakonec rezignovala na jakékoli podstatnější reformy. „Vláda se navzdory relativně dobrému ekonomickému počasí do příchodu pandemie nevěnovala vůbec snaze alespoň o parciální řešení dlouhodobých problémů – ať už snížení regulací, reformy zdravotního a sociální systému či důchodového systému,“ říká hlavní ekonom skupiny DRFG Martin Slaný. Podobně mluví i Bartoň, podle něhož vláda navzdory rétorice o potřebě zjednodušovat daně a ukončovat výjimky naopak zvýšila komplikovanost daňového systému i počet výjimek. „Slavné tři různé sazby na stejné pivo v hospodě to dobře ilustrovaly,“ říká Bartoň. Z hlediska dalšího vývoje je podle ekonomů hříchem, že vláda navzdory lepšící se situaci dál plánuje obří schodky. „Na rozdíl od ostatních států, které se snaží již od příštího roku vrátit veřejné finance co nejblíž k předcovidovému stavu, u nás vláda plánuje permanentní deficity směřující k desetinásobku předcovidových. To je zcela neomluvitelným ekonomickým přešlapem, který zatíží budoucnost nás všech na dlouhá léta a kvůli němuž zchudneme, ať už tu bude vláda jakákoli,“ říká Bartoň.

Daně se zvýší bez ohledu na výsledky voleb

Navzdory tomu, že žádná jiná vláda nezadlužila Česko tak jako ta Babišova, český premiér v předvolební kampani odmítá v případě vítězství krotit dluhy zvýšením daní a škrtá­ním výdajů. Naopak slibuje další útraty. Mluví o masivních investicích do životního prostředí, průmyslu a školství. Nepočítá se zrušením kritizované slevy na jízdné pro seniory a studenty a naopak slibuje, že lidé z náročných profesí půjdou dříve do důchodu. A ten bude prý vyšší. „Naše volební číslo je dvacet, kdo volí dvacet, dostane dvacet tisíc měsíčně důchod,“ hlásá Babiš v kampani, která nese heslo „Budu se za vás rvát až do roztrhání těla“. Pre­miér chce rovněž zvýšit i rodičovský příspěvek na jedno dítě ze současných 300 na 400 tisíc korun. A všechny tyto výdaje prý učiní, aniž by zvýšil daně. Což je ale podle ekonomů v podstatě nemožné. Ať již bude u moci po volbách jakákoliv vláda, daně se v nějaké formě budou muset zvedat.