Když se v roce 2014 začalo na pražském magistrátu a Institutu plánování a rozvoje hlavního města Prahy mluvit o tom, že se Praha nebude rozrůstat do polí, znělo to logicky. Město expandující za vlastní hranice je pro své fungování drahé, zvyšují se tím totiž nároky na veřejnou dopravu i služby. V Praze přitom existuje přes 100 tisíc metrů čtverečních brownfieldů − mnohé z nich nedaleko městského centra −, které jsou už historicky na infrastrukturu napojené. A pojmout mohou podle propočtů Institutu plánování a rozvoje přes 400 tisíc lidí. Jsou tak ideálním místem, kam může město růst. Děje se to ale velmi pomalu.
Problém je, že většinu pražských brownfieldů chrání od 90. let stavební uzávěra. „V době, kdy se připravoval stávající územní plán, tak přípravu nejdůležitějších území nedotáhl do konce. Zafixoval je jako území zmrazená stavebními uzávěrami,“ vysvětluje původ omezení architekt a zakladatel urbanistického studia 4ct Tomáš Ctibor. To mělo městu poskytnout čas na to, aby vypracovalo pro tato takzvaná rozvojová území regulační plány, které by jasně určily, co tam může vzniknout. Kolik se postaví bytů a kde naopak vyroste park nebo škola.
Chcete číst dál?
Ještě na vás čeká 80 % článku.
S předplatným získáte
- Web Ekonom.cz bez reklam
- Možnost sdílet prémiový obsah zdarma (5 článků měsíčně)
- Možnost ukládat si články na později