Oběma bylo 56 let, když jejich život vyhasl při letecké havárii. Oba dokázali v podstatě z ničeho vybudovat podnikatelské impérium s celosvětovým významem. Oba při tom postupovali nekompromisně, někdy až bezohledně. Lidé, kteří je blíže znali, o obou zároveň hovořili jako o nesmírně inspirativních a tvrdě pracujících dříčích.

Jakkoliv byly jejich osudy v mnohém podobné, přesto si troufám tvrdit, že do kolektivní paměti tohoto národa se hlouběji vryje odkaz prvního z nich. Nikoliv Petra Kellnera, ale Tomáše Bati, který tragicky zahynul v roce 1932.

Když rozpečetili jeho závěť, v samém jejím závěru stála slova: "Bylo naší chloubou a pohnutkou k další, neúmorné práci vidouce, že závodem naším přinášíme nový, do toho času nepoznaný život do našich krajů, že zvedá se jeho rozvojem všeobecný blahobyt a vzdělání našeho lidu." Podobný podnikatelský étos přesahující hranice vlastního byznysového impéria se u Petra Kellnera hledá obtížněji.

Jaký bude výsledný obraz majitele PPF v dějinách naší doby, rozhodne teprve čas, který zřejmě obrousí hrany, jež současníci vnímají tolik citlivě. Pro budoucnost celého Česka je ale více než Kellnerův odkaz důležité to, jak se se ztrátou svého zakladatele vyrovná jeho byznysové dítě − PPF. Budeme to v Ekonomu bedlivě sledovat.

Stejnou, ne-li větší pozornost je třeba upírat také k tomu, jak se tato i další české vlády budou připravovat na problémy, které přinesla (či spíše zvýraznila) pandemie covidu-19. Povídali jsme si o nich se sociologem Danielem Prokopem, díky jehož unikátnímu výzkumu Život během pandemie víme, jak se v posledním roce měnilo naše chování. Je příznačné, že nejvíce peněz na svůj výzkum získal Prokop z Německa. A ještě příznačnější, že ze strany české vlády o jeho data nikdo neprojevil zájem.

Přeji pěkné čtení a pevné zdraví.

Související