Placení daní je neradostná záležitost, zejména při vědomí, že se stále zvyšují. Rostou spolu s tím, jak sílí význam státu při chodu společnosti i samotné ekonomiky. Patrné je to například ve srovnání s výběrem peněz pro erár v době první republiky, s níž se tak často poměřujeme.
V roce 1928, kdy na tom ekonomika byla dobře, odváděl bezdětný šéf berňáku nebo vysokoškolský profesor, tedy zaměstnanci s nadstandardním příjmem pěti tisíc korun měsíčně, státu na dani z příjmů ročně podle výpočtu společnosti Ingema 4200 korun. Tedy sedm procent. Dnes to je 15 procent, tedy více než dvojnásobek. A to po nedávném bezprecedentním snížení, protože až do loňska to bylo kolem dvaceti procent, skoro třikrát víc.
Daně byly nižší, protože i stát byl v porovnání s dnešním stavem "menší". Prvorepublikový státní rozpočet byl v poměru k HDP například v roce 1929, tedy na vrcholu ekonomické stability, ve výši zhruba 14 procent. Zatímco v roce 2019 to bylo 27 procent, téměř dvojnásobek.
Chcete číst dál?
Ještě na vás čeká 90 % článku.
S předplatným získáte
- Web Ekonom.cz bez reklam
- Možnost sdílet prémiový obsah zdarma (5 článků měsíčně)
- Možnost ukládat si články na později