Úrok až dvanáct procent. Financování firem podražuje

Připravit si několik krizových scénářů a jednání s věřiteli zahájit už ve chvíli, kdy se objeví první náznaky možných problémů. A také počítat s tím, že půjčky budou dražší a méně dosažitelné. To je recept na to, jak stávající období zasažené epidemickými opatřeními přežít bez dluhů a bankrotů, shodli se odborníci z bankovnictví a advokacie v diskusi týdeníku Ekonom na téma financování podniků v době hospodářského soumraku.

Za dvě procenta už jen vzácně

Pandemie trápí všechny české firmy, i ty, které rostou − nemohou od bank a investorů čekat královské podmínky. Peníze jsou dražší. Podnikatelské úvěry s úroky pod dvě procenta jsou pro velkou část firem minulostí, dosáhne na ně jen málokdo. "Naopak se budeme muset připravit na úroky pět až osm procent," říká Petr Smutný, partner poradenské společnosti PwC. U investorů lze očekávat deset až dvanáct procent. Trh totiž ovládá nejistota a v poskytování úvěrů vládne obezřetnost.

Banky i nebankovní společnosti od podnikatelů očekávají, že budou mít propracované krizové plány a budou jich mít celou škálu. Zájemci o financování se musí připravit, že při vyjednávání o úvěru budou čelit otázkám spojeným s tím, jak pandemie ovlivnila jejich byznys, jak ovlivnila i jejich dodavatele a odběratele, jak jsou schopni vykrýt jejich výpadky a jak rychle jsou schopni se po skončení krize dostat do normálu.

"Podnikatelé musí prokázat schopnost adaptovat se na nové podmínky," uvedl Oldřich Synovec, ředitel odboru regionálních firemních center Banky Creditas, a dodal, že banky zase pandemie učí solidnost klientů jinak hodnotit. "Byli jsme zvyklí, že jsme klienty posuzovali podle výsledků za posledních dvanáct měsíců. To teď, kdy se na měsíce zavírá ekonomika, nejde. Budeme se ale muset naučit pracovat se šesti- nebo tříměsíčními obdobími."

Firmy, které mají výpadky příjmů, mohly během pandemie využít různých mimořádných nástrojů ochrany před věřiteli. Například covidové moratorium, které může dlužník vyhlásit bez souhlasu věřitelů. "Moratorium ovšem není čas navíc, je to doba, po kterou by podnikatelé měli intenzivně hledat příčiny svých problémů, jejich řešení, a doba přípravy dlouhodobých restrukturalizačních plánů. A věřitelé by na to měli dohlédnout," říká Petr Sprinz, advokát specializující se na restrukturalizace a insolvence z advokátní kanceláře Allen & Overy. Řada firem ale podle Smutného vy­užila moratorium jen k oddálení svého konce. "Firmy by měly jednat se svými věřiteli, ale mnohdy s nimi ani nejsou v kontaktu. Prodloužení moratoria mnohé věřitele poškodí," řekl Smutný a dodává, že by v této situaci pomohla stále odkládaná preventivní restrukturalizace.

Skeptický vůči připravenosti českých podnikatelů je i Jiří Tomola, vedoucí bankovní praxe a restrukturalizací z advokátní kanceláře Dentons. "Zásadní je krizi řešit včas, což české firmy nedělají," uvedl s tím, že o moratoriu by společnosti měly usilovat až v situaci, kdy už mají vymyšlený reálný plán na záchranu, jedině tak dokážou takto získaný čas smysluplně využít. "Čím později se problémy začínají řešit, tím jsou větší. Ten správný okamžik, kdy začít jednat s věřiteli, je tehdy, když se problémy objeví na horizontu."

Pomoc je drahá. Půjčku s úrokem pod dvě procenta dají banky málokomu. U investorů musí firmy počítat až s dvanácti procenty.

Mít poradce, ale ne zástupce

Ideální je ke krizi a jednání s partnery přizvat nezaujatou stranu − právníka nebo ekonoma, doporučuje Oldřich Synovec: "Protože člověk, když se ocitne v krizové situaci, zvláště pokud ji sám nezavinil, ztrácí schopnost jednat racionálně a dobře se rozhodovat. Je výhodnější, aby podnikateli včas někdo zvenčí poradil, že je lepší to ukončit než podnik nechat běžet a nechat se potom ukončit bolestivěji a někým jiným." Synovec zároveň zdůrazňuje, že by externí poradce neměl majitele firmy v jednání plně zastupovat: "Jedná se sice mnohdy o nepříjemné situace, kdy podnikatel uslyší věci, které slyšet nechtěl, ale musí tam být. Je to právě on, kdo je za rozhodnutí zodpovědný."

Zdrojů peněz je víc

Restrukturalizace dluhů něco stojí. Experti se shodli, že je dobré spoléhat se spíš na svá vlastní řešení než na externí pomoc, která má být ideálně jen bonusem. Je totiž vždy drahá.

Na rozdíl od minulé krize roku 2008 a 2009 finance v ekonomice jsou a existuje nyní mnohem víc zdrojů peněz. Vedle bank a státních podpor tu jsou různé fondy a společnosti, které chtějí využít tržních synergií. "Podnikatelé v krizi jen musí takové zdroje přesvědčit, že oni jsou ti praví," poznamenal Petr Sprinz. Investorské riziko je ovšem velké. V panující nejistotě se špatně odhaduje hodnota a potenciál podniku, ty se navíc mohou v krátkém čase zásadně měnit. "Zaznamenali jsme případy firem, které meziročně ztratily polovinu své hodnoty. Trh se hodně posunul. Vlastníci mají problém tyto změny připustit," podotýká Petr Smutný.

Pokud firmy hledají investora, měly by si lidově řečeno uklidit, poznamenal Sprinz. "Investor musí vidět to, co má koupit, v tom nejlepším světle, bez nedostatků. Větší subjekt by si do procesu měl přizvat daňové, ekonomické či právní poradce, a to už jen proto, že protistrana tyto poradce při jednání mít bude."

Čím později se problémy začínají řešit, tím jsou větší. Ten správný okamžik, kdy začít jednat s věřiteli, je tehdy, když se problémy objeví na horizontu.

Strukturovanou finanční pomoc firmám nabízí i stát. Ale i ti, kteří na ni dosáhnou, musí počítat s tím, že to něco stojí a nejsou to malé sumy. "Při maximální výši šesti miliard a šestileté splatnosti se může poplatek vyšplhat až na čtvrt miliardy korun a je to částka splatná předem. Je to opravdu velká suma a ne každý na to může dosáhnout," vyčísluje Jiří Tomola. Nákladnost je pravděpodobně důvodem, proč je státní podpora čerpána tak málo. Podle statistik Českomoravské záruční a rozvojové banky bylo z programu Covid III, určeného pro živnostníky do pěti set zaměstnanců, vyčerpáno jen 25,2 miliardy korun z celkové kapacity pěti set miliard. Program přitom běží od začátku pandemie.