Vážení čtenáři

Vidím před sebou ten obraz živě, jako kdyby to bylo včera. Sedím ve školní lavici a soudružka učitelka monotónním hlasem odříkává cosi o prezidentu Masarykovi, který nechal střílet do dělníků. Na ruce mě šimrají paprsky slunce a já se pomalu odpoutávám od dění kolem sebe a mizím někam do imaginárních světů své osmileté, možná devítileté mysli. Podobných scén bych z paměti asi vydoloval víc. Základní škola a poté i gymnázium pro mě byly z velké míry směsicí nudy, anebo (z dnešního pohledu) naopak úplně zbytečného stresu. Stresu z toho, že jsem si musel do hlavy soukat obrovskou sumu informací, přičemž pro většinu z nich jsem doteď, do svých 41 let, nenašel jediné rozumné využití.

Troufám si tvrdit, že děti navštěvující základní školu a gymnázium Duhovka, které provozují manželé Ivana a Tomáš Janečkovi, podobnou zkušeností neprojdou. Místo biflování dat se totiž učí porozumět světu, ve kterém žijí. I k tomu jsou samozřejmě zapotřebí znalosti, v Duhovce ale moc dobře vědí, že ještě důležitější jsou kritické myšlení a dovednosti. Rozhovor s tímhle mecenášským párem si, prosím, přečtěte, je to vlastně takový malý návod, jak připravit své potomky na svět, v němž budou žít a který se bude tolik lišit od toho, v němž jsme vyrůstali my.

Hlavním tématem aktuálního čísla je věc pohříchu mnohem méně optimistická, než bylo povídání s Janečkovými. Podívali jsme se na to, jak pandemie koronaviru otřásla s cestovním ruchem v Česku a kolik hotelů a cestovních kanceláří tuhle krizi nepřežije. A nemylte se. Potíže tohoto zdánlivě malého sektoru české ekonomiky se dotknou každého pátého obyvatele naší země.

Přečíst si také můžete, jak jsou české firmy, jejich zaměstnanci i samotný stát připraveni na další vlnu práce z domova. Případně zjistit, proč a do jakých českých start-upů míří z Německa miliardy korun.

Přeji pěkné čtení a pevné zdraví!