Na inflaci budou lidem chybět peníze, říká ekonom David Navrátil

Covid-19 ochromil globální ekonomiku. Byla zavedena karanténní opatření, došlo k omezení zahraničního obchodu, především pak k omezení subdodávek v rámci výrobních řetězců. Aktuál­ní data naznačují, že česká ekonomika jede na 80 procent svých kapacit. Další vývoj bude záviset na tom, jak dlouho omezení budou trvat, jak moc budou zasahovat jednotlivé sektory. Délku jejich trvání bude ovlivňovat mimo jiné navýšení zdravotní kapacity a nasazení takzvané chytré karantény, tedy opuštění plošných opatření. Klíčovou roli sehrají centrální banky a především vlády. Ty svými zásahy mohou omezovat dopady na podniky, zaměstnanost, příjmy domácností a důvěru. Aktuálně jsme v prostředí, kdy se na denní bázi výrazně mění makroekonomické prostředí, a proto je výhodnější pracovat s několika scénáři.

Česká ekonomika v letošním roce poklesne o čtyři až 10 procent. Výrazně propadnou investice a vývozy. Domácnosti i firmy budou odkládat investice kvůli obrovské míře nejistoty a budou se snažit maximalizovat svou likviditu. Do záporných čísel se dostane spotřeba domácností především v první polovině roku.

Hloubka recese bude záviset na tom, jak dlouho bude aktuální stav trvat. Pokud by se začala ekonomika ještě během druhého čtvrtletí vracet zpět k normálu, může dojít k rychlejšímu oživení domácí poptávky. S kratším trváním omezení roste pravděpodobnost, že stát bude schopen vyššími výdaji udržet firmy v hibernaci, tedy bez úpadku, a že ani trh práce nebude tolik zasažen.

Na rozdíl od finanční krize z let 2008 a 2009 může být oživení relativně svižné a po nastartování se ekonomika může vrátit relativně rychle k slušnému růstu. Finanční krize totiž souvisela s realitní bublinou a především bublinou ve finančním sektoru. Aktuálně takové nerovnováhy nemáme, finanční sektor je výrazně odolnější.

Vlády schvalují masivní fiskální balíčky, jejichž klíčovým účelem je zachování zaměstnanosti. Pozitivním rysem ve srovnání s minulými krizemi je, že reakce jak vlád, tak centrálních bank je rychlá. V USA už nicméně začalo docházet k výraznému propouštění: masivní nárůst nových týdenních žádostí o podporu v nezaměstnanosti o více než tři miliony naznačuje, že během týdne ztratila práci dvě procenta pracovní síly. Jde o největší nárůst v historii. Pozvolnější propouštění lze očekávat v Evropě, jejíž některé státy vykazují značnou strnulost trhu práce a jiné sázejí na ochranu zaměstnanosti proplácením části mzdových nákladů postižených firem státem.

Posledně zmíněný přístup zvolila i česká vláda programem Antivirus/kurzarbeit. Umožní to rychlejší restart ekonomiky po odeznění karanténních opatření. Míra nezaměstnanosti sice i tak velmi pravděpodobně vzroste, rozsah tohoto nárůstu však bude záviset na tom, kdy se ekonomika začne oživovat.

Inflační tlaky zůstanou omezené. Důvodem je fakt, že programy Antivirus, kurzarbeit nebo ošetřovné budou jen částečně kompenzovat příjmy domácností.

Během března snížila ČNB ve dvou krocích hlavní sazbu o 125 bazických bodů a ta je nyní na jednom procentu. V závislosti na vývoji ekonomiky může ČNB ještě dále snižovat sazby, protože aktuálně jsou rizika plynoucí z dalšího snižování sazeb pro ČNB velmi nízká. Ale je také možné očekávat, že v závislosti na rychlosti oživení může ČNB případné výraznější snížení sazeb následně rychle vzít zpět. Nicméně centrální banka také může aktivovat další své nástroje. Jednak devizové intervence, ale také nákupy cenných papírů po vzoru Fedu nebo ECB. Nákupy cenných papírů ještě ČNB nepoužila. Ale je dobře, že je připravena v případě potřeby tento nástroj nasadit. A to především v situaci, kdy by stát výrazněji navýšil deficit, respektive vydání dluhopisů by bylo koncentrované do krátkého období a poptávka by zůstala omezená v důsledku problémů s likviditou nebo nízkou důvěrou zahraničních investorů.

Nebývalá rychlost zvyšování deficitů vlád o 10 až 20 procent HDP, které vidíme ve světě, doplněné výrazným poklesem úrokových sazeb, může vyvolat otázku, zda tyto kroky nakonec nepovedou k nárůstu inflace. Podobné úvahy se objevily už během finanční krize. Po mnoha letech víme, že spotřebitelské ceny nijak dramaticky nevzrostly. Naopak v mnoha zemích musely zůstat měnové podmínky uvolněné delší dobu, protože v ekonomice nevznikaly poptávkové tlaky, které by spotřebitelskou inflaci zvyšovaly. Schválně píšu "spotřebitelskou", protože ceny jiných aktiv, například nemovitostí nebo akcií, rostly. Ale k plošnému růstu cen, jak je inflace definovaná, nedošlo.

Proti této zkušenosti lze namítnout, že v minulosti velkou část opatření vlád a centrálních bank tvořila záchrana finančního systému. Likvidita zůstala primárně v bankách, do reálné ekonomiky se nedostala. Tentokrát budou hlavním příjemcem likvidity firmy a domácnosti, tedy reálná ekonomika. Lidé teoreticky mohou být povzbuzeni peníze utrácet. A pokud bude výroba omezena, mohl by vznikat převis poptávky nad nabídkou, který vede k tlaku na růst cen. Nicméně ačkoliv tentokrát budou peníze skutečně proudit přímo do reálné ekonomiky, inflační tlaky zůstanou i přesto omezené. Důvodem je fakt, že opatření vlád budou jen částečně kompenzovat příjmy domácností. Například ošetřovné kompenzuje jen 60 procent příjmů. Domácnosti tak budou jednak z nutnosti, jednak z obavy z budoucnosti omezovat své investice a zbytné výdaje. Je potřeba si uvědomit, že bez těchto programů by pokles české ekonomiky o čtyři až 10 procent byl výrazně větší.