Baví mě, že každé rozhodnutí je vidět

Pro náročnou a zároveň špatně placenou práci se ve Spojených státech vžilo označení "McDonald's job". Nicméně po chvíli povídání s regionálním ředitelem Burger Kingu pro Česko, Slovensko, Bulharsko a Rumunsko Danielem Ryškou nabudete dojmu, že je to vlastně ta úplně nejlepší práce, jakou byste mohli mít. "Škála věcí, se kterými se musím každý den potýkat, je neuvěřitelně široká. Kromě starosti o svůj tým a řízení lidí to znamená také posuzování designu restaurací, schvalování nových lokalit a mnoho dalších činností.

Každý den vidím, jak moje práce dopadá na značku, o kterou pečuji, a to mě opravdu motivuje," říká a už ze změny intonace jeho hlasu je poznat, jak moc se jej jeho práce emocionálně dotýká. "U každé nově otevírané restaurace v Česku přesně vím, kdy jsem ji navštívil, kdy jsme se rozhodli restauraci otevřít a co jsme měnili v designu a uspořádání. Každá provozovna Burger King v Česku je vlastně tak trochu moje restaurace," doplňuje Ryška. Ač je to velká globální značka, Burger King podle jeho názoru pořád funguje trochu jako rodinná firma. "Lidé kolem mě jsou dalším důvodem, proč mě tahle práce baví," přidává jedním dechem.

Začátek u hranolků

Kromě značky Burger King má společnost AmRest v Česku na starosti také KFC, Pizzu Hut a Starbucks. Jako místo našeho ranního setkání se tak přímo nabízí jedna z kaváren této sítě, nacházející se v pražských Jinonicích, přímo proti sídlu vedení AmRestu u nás. "Obsluha ví, že sem stejně chodí jen manažeři od nás," směje se Daniel Ryška a přirozeně je to mírná nadsázka. Vzhledem ke koncentraci kancelářských budov v okolí nemá tahle pobočka o zákazníky nouzi. A ani obsluha nevypadá, že by z návštěv "šéfů" byla nějak vystresovaná. "V naší firemní kultuře je zavedeno tykání, možná je to tak trochu americký vliv. Když mě pozná zaměstnanec v nějaké pobočce Burger Kingu, automaticky mi tyká," osvětluje Daniel Ryška a dodává, že jeho fotografie visí skoro na každé nástěnce v každé české restauraci téhle značky. Posílá totiž pravidelný informační dopis a na něm je i jeho podobizna. Také pro personál kavárny sesterské sítě ale zjevně úplně neznámou postavou není.

Baví mě, že každé rozhodnutí je vidět

Prohlédnout fotogalerii

"Aby ne," směje se Daniel, protože právě tady svůj den začíná poměrně často. Pro nás je to vítaná příležitost trochu si popovídat, než se rozjede kolotoč událostí, který každého manažera během dne čeká. I když vypráví, jak si už musel jednu kávu dát ráno po probuzení, působí Daniel Ryška velmi činorodě a dobře naladěn. Během dne pochopíme, že je to jeho běžný stav.

Je velmi těžké si ho představit ve velké kanceláři za obrovským stolem obklopeného suitou sekretářek. Ač řídí týmy ve čtyřech zemích, působí hned na první pohled velmi bezprostředně, příjemně. Což je na začátku dne rozhodně dobrá zpráva. I tak vás ale nenechá na pochybách, že přesně ví, co od lidí chce. "Když jsem začínal, měl Burger King v Česku sedm nepříliš dobře prosperujících restaurací, dnes se blížíme třicítce a další chystáme."

Sám osobně je příkladem toho, že i ve fastfoodovém řetězci se dá udělat velmi solidní kariéra. Takže až se budete příště tak trochu ušklíbat nad někým, kdo vám v téhle prodejně podává hamburger, vzpomeňte si právě na Daniela. Jako student gymnázia nastoupil na brigádu do McDonald's. Opravdu tak strávil dost času při smažení hranolků, ale i při obsluze lidí v restauraci. Původní jednorázová brigáda, na které si chtěl přivydělat, se protáhla na čtyři roky. Z gymnázia se posunul již na vysokou školu a nakonec až na pozici zástupce vedoucího jedné z restaurací. Jeho profesní osud se zpečetil, když přijal nabídku vést tři restaurace řetězce Bageterie Boulevard. Strávil tam sice jen něco přes rok, ale od té chvíle jeho kariéra strmě roste. A zřejmě ho tenhle segment opravdu hodně baví.

Z Bageterie Boulevard totiž zamířil už pod křídla AmRestu. "Hledali vedoucího restaurace a já se přihlásil," popisuje svůj nástup k téhle společnosti Daniel Ryška a pokračuje: "Výběrové řízení bylo velice náročné, absolvoval jsem celkem tři kola a pro sebe jsem si říkal, co mě tak může ještě čekat. Ale uspěl jsem." Jistou hrdost není těžké v jeho hlase najít. A vlastně se to opakuje pokaždé, když mluví o své mateřské společnosti nebo o Burger Kingu jako takovém. Ani na chvíli u něj nepochybujete o tom, že svou prací prostě žije.

"Absolvoval jsem úvodní zaškolení a stal se vedoucím restaurace KFC," rekapituluje Ryška dále svoji profesní kariéru. Šlo o jednu z největších restaurací u nás a v jejím čele stál tři roky. "Spolupracoval jsem v té době i na dvou větších mezinárodních projektech, rozhodně jsem si tak nemohl stěžovat na jednotvárnou práci," říká s tím, že po téhle době se před ním otevřela možnost se v rámci společnosti posunout o kus výše. "Prošel jsem assessment centrem na pozici regionálního manažera. Bohužel v KFC na téhle pozici nebylo místo, ale ukázalo se, že Burger King hledá regionálního ředitele pro Českou republiku," popisuje Daniel Ryška svou cestu ke značce, v jejímž dresu kope dodnes.

Naučil jsem se vidět své chyby

Pomalu se už ale nachyluje čas, Daniel Ryška se musí připojit ke konferenčnímu hovoru s kolegy zodpovídajícími za jednotlivé české regiony. Za pět let, co pracuje pro Burger King, totiž po žebříčku stoupá stále vzhůru. "Mám takové dvouleté periody," říká s úsměvem. A tak se nejdříve posunul na pozici regionálního manažera pro Česko a Slovensko, od ledna loňského roku se pak stal zodpovědným také za trh v Rumunsku a Bulharsku. Dnes tedy řídí celkem čtyři země. Říká, že do Bulharska jezdí asi třikrát do roka, Rumunsko si jeho fyzickou přítomnost vyžaduje častěji. "Je to velký trh a my od něj hodně očekáváme, proto se snažím jezdit do Bukurešti jednou za měsíc či tři týdny," vypráví nám, než se připojí čeští kolegové ke společnému hovoru. "Někdy musím dokonce vyrazit ráno tam a večer zpátky. Jsem totiž také jednatelem rumunské pobočky a digitalizace státní správy tam zatím moc nepostoupila. Takže můj podpis na papíře je čas od času nezbytný," odhaluje Ryška zádrhele řízení firmy v jiné zemi.

To už se ale postupně hlásí vedoucí jednotlivých regionů. Skoro se chce říci, že přátelská atmosféra přetrvává, i když hlášení čísel a výsledků neznamená vždy pozitivní zprávy. Je ale vidět, že Daniel Ryška dobře ví, co od koho čekat a jak se svým týmem pracovat. I když z jednoho regionu nepřichází úplně povzbudivá čísla, nereaguje příkře. Kolegu upozorní, kde by měli přidat, doporučí, nač se zaměřit, zároveň má ale ve svých poznámkách připraveno něco, zač může tohoto kolegu pochválit a vyzdvihnout úspěch jeho regionu. Celkové náladě během hovoru to rozhodně prospívá. "Začínal jsem opravdu od píky," připomíná Ryška své začátky v restauraci a pokračuje: "A měl jsem velké štěstí, že mě moji dřívější nadřízení a manažeři naučili vidět své vlastní chyby. Dnes si jich dokážu všímat a velmi nerad je opakuji. Totéž se snažím naučit i své kolegy a sám vím, jak je někdy důležitá podpora od manažera či nadřízeného."

Jakkoliv jsou pro něj čísla důležitá, je patrné, že možná ještě důležitější jsou pro Daniela lidé v jeho týmu. "Za pět let, co stojím v čele Česka, a dnes tedy regionu, z mého týmu téměř nikdo neodešel. Ta sestava je velmi podobná té, jakou jsem přebíral. Pokud jsme se s někým dohodli, bylo to vždy spíše potřebou zkusit něco jiného, nějak se posunout. Lidé ale neodchází proto, že by u nás byli nespokojeni," říká Ryška. To, že je to pro něj opravdu důležitá věc, potvrzuje i skutečnost, že řeč se k jeho kolegům během dne stočí ještě několikrát. Konferenční hovor je už dávno minulostí, podle Daniela Ryšky obvykle nezabere více než patnáct minut. Takto se slyší s kolegy přibližně čtyřikrát týdně.

Pomalu se ale chýlí čas k odchodu. Dalším bodem Ryškova programu je inspekce jedné z restaurací. Obvykle se podle svých slov snaží do nějaké zajít několikrát do měsíce. Vzhledem k tomu, že jsme mu dnes v patách my, zvolil si pro návštěvu restauraci na I. P. Pavlova, kterou máme ze Stodůlek relativně blízko. "Je trochu jiná než ostatní," upozorňuje nás před odjezdem. "Museli jsme se vejít do historické budovy, a tak je zejména zázemí trochu stísněné," vysvětluje dále a dodává: "Když jsem nastupoval do Burger Kingu, zdála se mi celá jeho koncepce hodně zastaralá. Od té doby je ale všechno jinak a dnes už naše restaurace vypadají velmi moderně a stylově," říká a dodává, že nový styl příjemně překvapil i kolegy novináře, když je před rokem Burger King pozval na tiskovou konferenci právě do prodejny na pražském náměstí I. P. Pavlova.

Hranolkový parfém

Jak se ukáže během povídání cestou v autě, Danielu Ryškovi neleží na srdci jen jeho přímí podřízení, tedy manažeři regionů. Z jeho odpovědí na naše dotazy je patrné, že hodně přemýšlí i o lidech v restauracích, o těch, kteří jsou dnes tam. Kde on začínal. "Nejsem to jen já, v Burger Kingu máme hned několik příkladů lidí, kteří začínali na brigádě v restauraci a dnes například vedou region nebo šéfují několika restauracím v oblasti," dodává, aby potvrdil své prohlášení, že ačkoliv jde o velkou globální značku, Burger King funguje jako rodinná firma. "Když jsme dělali anketu mezi zaměstnanci, většina z nich u nás pracuje právě kvůli příjemnému prostředí."

I ze své zkušenosti dobře ví, že práce v restauraci rychlého občerstvení není tím úplně nejjednodušším způsobem, jak si vydělávat na živobytí. "Jít na rande s hranolkovým parfémem, protože vůní smažení chtě nechtě během směny načichnete, není nic příjemného," říká a pokračuje: "Samozřejmě že platy u nás nikdy nebudou patřit k těm špičkovým. I když se situace zlepšuje, přece jen jsou práce, kde se dá vydělat více. Proto se musíme snažit, abychom alespoň lidem u nás udělali pracovní prostředí, co nejpříjemnější to jde. Musí mít prostor si někde odpočinout, vědět, že na ně myslíme," popisuje a podle jeho slov to tím nesmí skončit. V Burger Kingu se snaží udržet dobrou partu, a tak zaměstnanci často tráví čas společně i po práci. "Pokud se restauraci daří, mohou jednou za čtvrt roku vyrazit například na bowling nebo třeba jen na pivo. Je to na nich," popisuje a dodává, že právě fungující týmová chemie je základem úspěchu. "Když k nám chodí někdo jen do práce, moc dlouho nevydrží," říká. To už jsme ale v restauraci a všímáme si i motivačního bodovacího systému. "Manažeři přidělují body za nějakou práci navíc, něco nad rámec povinností," vysvětluje Daniel Ryška. Každý z manažerů má svoji barvu, a tak je hned vidět, kdo koho ocenil. "Každý z nich by měl skutečně pravidelně udělit aspoň bod každý den," popisuje a poznamenává cosi o tom, že jedna z vedoucích je až příliš skoupá.

Tradice i schopnost se měnit

K návštěvě restaurace na I. P. Pavlova byl ještě jeden důvod. Daniela Ryšku s několika jeho kolegy čeká ochutnávka připravovaných produktů pro následující sezonu. Jsme tak svědky něčeho, co se vám v řetězci rychlého občerstvení zase tak často nepoštěstí − vidíme (a můžeme ochutnat) produkty, které ještě nemají ani svůj finální obal. Daniel nám vysvětluje, že v tomto případě jde o koncepty připravené kolegy z Polska a na nich je rozhodnout, jestli se do české nabídky hodí, nebo ne.

"Můžeme samozřejmě odmítnout a zrovna nedávno jsme to v případě jednoho jídla také udělali. Nejde jen o to, jestli je konkrétní jídlo dobré, nebo ne, ale také odhadnout jeho potenciál na našem trhu. Někdy si uvědomíme, že ačkoliv se nám něco zdá velmi zajímavé, zákazníků by nemuselo být dost," vysvětluje. Podle jeho slov mohou být dokonce jídla, která jsou k dispozici jen u nás, jejich koncept připraví český tým a jsou poskládána i z české produkce. "Máme globální i lokální dodavatele. Pokud česká firma projde náročným certifikačním procesem, může do naší sítě dodávat. A několik takových u nás je," doplňuje Ryška.

Daniel Ryška je přesvědčen, že lidé hledají v Burger Kingu hlavně americkou tradici. "Jdou za naší značkou, chtějí burger grilovaný na ohni, jak to máme my. Snažíme se jim tuhle tradici předat. I když na rozdíl od Spojených států základní nápoj tady není litrový, ale třetinkový," říká s úsměvem, hned však doplňuje, že velikostí porcí masa se to netýká. "Triple Whopper musí být na všech trzích stejný," zdůrazňuje. Tradičnost značky ale nesmí bránit jejímu rozvoji. "Segment rychlého občerstvení se hodně mění, ale pokud dokáže naše značka udržet tah na branku, moderní tvář a schopnosti inovovat, nemám o ni v budoucnu strach," říká Ryška pevně.

Příkladem může být podle něj Rebel Burger, tedy burger z náhražky masa. Daniel Ryška ale okamžitě vyvrací naši domněnku o variantě pro vegetariány. "Neoznačujeme jej jako vegetariánské nebo veganské jídlo. V restauracích máme jeden gril, kde se připravuje jak masová tak nemasová varianta. A tak může dojít k tomu, že se živočišný tuk z grilu přenese i na Rebela. "Je to varianta spíše pro flexitariány, tedy ty, kteří chtějí maso omezit nebo jen zkoušet alternativy. Obchodní výsledky na českém trhu pro mě jsou ale příjemným překvapením, produkt si už našel zákazníky, kteří jdou do našich restaurací cíleně za ním," vypráví. Burger King se podle něj stal rozšířením nabídky o tento produkt lídrem celého segmentu. "Ostatní nás následují, KFC i McDonald's zkouší různé náhražky masa, ale zatím jen v několika málo restauracích," doplňuje a opět slyšíme onu hrdost na značku, pro kterou pracuje.

Velkou výzvu pro celý obor představuje podle něj digitalizace. "Začátek spolupráce s rozvozovými službami, jako je Dámejídlo.cz, byl pro nás velmi důležitý krok. Otevřela se nám šance oslovit úplně nové zákazníky," říká Ryška. Podobným trendem jsou i samoobslužné kiosky. Jak poznamenává Daniel Ryška, útrata při objednávce přes kiosek je vyšší než průměrná. "Kiosek nabídne něco navíc vždy, pokladní může mít špatný den," vysvětluje Ryška.

Velké plány do budoucna

Den už se pomalu posunul do své poslední třetiny a Daniel Ryška vyráží zpět do centrály AmRestu. Čeká jej tam několik schůzek s kolegy a také porada s nejužším týmem, na které se dohadují o plánech a krocích na následující čtvrtletí. "Všichni kolegové vědí, že mi mohou otevřeně říct svůj názor. Nevadí mi, když se mnou někdo nesouhlasí. Snažím se mít v týmu lidi, na které je spolehnutí a na jejichž názor mohu dát," prohlašuje a my nemáme důvod mu nevěřit. Chemie s jeho kolegy opravdu funguje. A opět to není jen o práci, Daniel slaví ten den narozeniny, a tak jej kolegové překvapili dortem.

Stejně jako zaměstnanci v restauracích také Daniel Ryška je se svými lidmi v kontaktu i mimo práci. Na večer mají naplánovaný fotbal. "Obvykle se sejdeme tak jednou za dva týdny. Ale pokud se nám daří plnit obchodní cíle, můžeme několikrát do roka někam vyrazit na víkend. Byli jsme lyžovat ve Špindlerově Mlýně, předtím na kolech nebo také v moravském sklípku," říká a potvrzuje, že většina jejich společných aktivit je spojena se sportem, i to, že Burger King je pro něj (a nejen pro něj) víc než pouhá práce. "Udržet tým tak, jak je, a případně ho ještě dále rozšířit," odpovídá Daniel Ryška na otázku, jaké jsou jeho osobní plány na tento rok. Zkrátka vše se točí kolem lidí.