Svržení bolševické diktatury v roce 1989, můj malý syn používá skvělý výraz pře­kocení, bylo nejlepším počinem tohoto národa za mnoho desítek let nazpátek. Bezpochyby. Srovnání zaslouží snad jedině reformní pokus z osmašedesátého, který ovšem převálcovali ruští bolševici.

Jsem rád, že jsem se "překocení" jako gymnazista osobně účastnil. Dokonce, byť náhodou, jsem se ocitl 17. listopadu na Národní třídě. Jako mladé tele jsem nechápal proč, natěsnáni před obchodním domem Máj na vedlejší kordon policistů, muž nedaleko mě hlasitě vykřikl "smrt komunistům". Smrt bych nikomu nepřál. A nechápal jsem, proč se k němu davem prodrali čtyři chlápci a bez odporu okolostojících ho odvlekli do antonu. Následující dny mi otevřely oči.

Jinou otázkou však je hodnocení třiceti let svobody a kapitalismu, které nám pád komunismu přinesl. Zobecnění je ošemetné. Vysvětlete mladým, kteří nedosáhnou na vlastní bydlení, že se máme nejlépe v historii. Nebo statisícům lidí, kteří uvízli v exekuční pasti. Mimochodem, systém exekucí, přes kosmetické úpravy, patří k největším průšvihům naší éry. Stát nechává slabé na holičkách, zcela proti svému účelu.

O jakési shrnutí jsme se pokusili v aktuálním, svátečním vydání Ekonomu. Můžete se spolu s námi podívat, jak se změnilo Česko za posledních třicet let. Jak jsme si žili "tenkrát" a jak se máme dnes. Jak se změnila životní úroveň.

Související

Nejeden klíčový činitel naší ekonomiky či politiky v posledních měsících hovoří o nutnosti vytyčení nové strategie, nového směru. Mluví se o digitalizaci, důrazu na nové technologie, zlepšení školství, podpoře podnikání.

Jak jinak začít než si důsledně projít, kam jsme došli, kde jsme udělali chyby. Je přehnané, když někdo mluví o nutnosti nové revoluce. Faktem však je, že hotovo nemáme. Těch třicet let můžeme vnímat jako ideální čas k zastavení a sumáři.

Hezké čtení

Související