Dlouhá léta v Česku rozvíjel byznys pro francouzské giganty mlékárenského oboru − Danone nebo Bel. Nakonec se do toho Bedřich Štecher pustil takříkajíc na vlastní triko. Od druhé jmenované firmy koupil se společníkem, jehož později vyplatil, Jaroměřickou mlékárnu. A z manažera se stal podnikatel.
Firma s půlmiliardovým obratem nepatří mezi největší hráče na trhu, své místo hledá v jeho mezerách. Přesto umí hrát prim. Je například jedním ze dvou největších domácích výrobců čerstvého sýru žervé a v klasickém odkapávaném tvarohu, baleném ve staniolu, je jedničkou.
Velké mlékárny, které dělají komodity jako sušené mléko nebo eidamy, jsou podle Štechera s marží jinde a mohou vydělávat stovky milionů. "Ono to bude asi znít divně, ale mně je do určité míry jedno, jestli je náš zisk pět milionů nebo patnáct. Pro mě je důležité, aby zisk byl, aby firma mohla fungovat a aby se do ní daly nějaké peníze vracet," říká muž, který má před svou kanceláří sekretariát, v němž nikdo nesedí. "Náklady jsem ořezával, ořezával, až se to nějak dalo dohromady," popisuje cestu Jaroměřic z červených čísel k prosperitě.
Byl jste manažerem francouzské firmy Bel, která se Jaroměřické mlékárny chtěla zbavit. Lidé ze země špičkového mlékárenství nevěřili v její budoucnost, vy ano. Proč?
Ten příběh byl trochu komplikovanější. Bel, rodinná firma založená kdysi panem Belem, má celosvětové značky jako Veselá kráva, Kiri, Babybel nebo Leerdamer. A lidé v Belu jsou zaměřeni na to, že tohle je pro ně hlavní byznys. Když v roce 2000 koupili Želetavu, tak ji koupili s tím, že má nejsilnější značku tavených sýrů, a sice Apetito.
Koupil jsem firmu s lidmi, kteří své řemeslo dokonale znají. Bez nich by mlékárna dávno neexistovala.
Ale o tu se vedl známkoprávní spor...
Když to Francouzi přebírali, tak věděli o sporu s tehdejším TPK Hodonín, který patřil jiné francouzské firmě − Bongrainu. Bez nějakých impertinencí vůči českému soudnímu systému bylo nabíledni, že by značka Apetito měla patřit Belu − s ohledem na vyvinutí receptury, vymyšlení té značky. Ale soudy rozhodly jinak. Nicméně koupí Želetavy se Bel dostal do situace, kdy měl vedle mezinárodních značek lokální Apetito, které bylo silnější než Veselá kráva. A to byl trochu problém, protože oni chtěli tlačit Veselou krávu. Jenže pak přišel dělat šéfa téhle zóny člověk, který byl hodně marketingově orientovaný. Předtím pracoval pro jiné mezinárodní koncerny a dokázal se dívat daleko. Bel byl jinak hodně uzavřenou společností, kam moc nepřicházeli lidé odjinud, spíše rostli uvnitř firmy.
Chcete číst dál?
Ještě na vás čeká 90 % článku.
S předplatným získáte
- Web Ekonom.cz bez reklam
- Možnost sdílet prémiový obsah zdarma (5 článků měsíčně)
- Možnost ukládat si články na později