Aktuální číslo časopisu Ekonom
Josef PravecBydlení v Praze je problém už sto let. Nyní jeho ceny tlačí vzhůru hlavně cizinci, včetně odborníků, kteří tu dočasně pracují. Podle sociálního geografa Martina Ouředníčka mají zájem o atraktivní byty i lokality a jsou za ně ochotni platit. Pro větší regulaci a spoléhání na daně, obecní byty a bytová družstva ale s ohledem na dřívější plánování odborník z Univerzity Karlovy není. Více by spoléhal na trh a na menší stavební projekty, které situaci postupně zlepší. Pro mnohé to však znamená dojíždět za prací do hlavního města z míst za jeho hranicemi nebo − hlavně pro penzisty zápasící s rostoucí výší nájmů − stěhovat se do menších měst nebo i na chalupy.
Bydlení v Praze začíná být nedostupné − nemůže to zastavit rozvoj celého města?
Jeho rozvoj je ale velice dynamický, Praha patří v Evropě mezi nejrychleji rostoucí města, zejména díky mezinárodní migraci. Bydlení, respektive nové bydlení, je proto jen jedním z faktorů a to, že je drahé, rozvoj nezastaví. Praha sice ztrácí české obyvatelstvo, získává ale lidi ze zahraničí a ti jsou schopni vysoké ceny platit. K tomu přibližně polovinu rozlohy Prahy tvoří zemědělské plochy. Takže tu je jak poptávka, tak i prostor.
Nemůže ale obtížná dostupnost bydlení pro část pražské populace vést k sociálnímu napětí a nepokojům? Podívejme se na Berlín, tam se kvůli bydlení demonstruje za vyvlastnění bytů realitních firem. A půlka německé populace je pro...
Vývoj v Praze byl jiný. Statisíce lidí tu dostaly bydlení v rámci privatizace téměř za hubičku, a tak mnoho z těch, kdo v Berlíně křičí, je tady spokojených. Lidé ze sídlišť, pražská nižší třída, bydlení de facto mají, jsou tu restituenti ve vnitřní Praze. Prostředí v hlavním městě neovlivňuje jen nové bydlení, podstatnější je existující bytový fond, ten představuje devadesát procent z celku.
Nabídka bytů je velice přiškrcená. Praha je ovšem v bytové krizi už od vzniku Československa, tedy sto let.
Takže berlínský příklad pro Prahu neplatí?
Češi nejsou ani Francouzi a nejsou ani Němci. Než by demonstrovali, tak se raději přizpůsobí. Samozřejmě tu jsou skupiny lidí, pro něž je obtížné sehnat bydlení, ale bytový trh pro Prahu je ohromný. Určitě je to celý Středočeský kraj a možná celé Čechy. Do hlavního města se za prací dojíždí opravdu zdaleka.
Pokud jde o drahé byty a drahé nájmy − jde o přirozený a nezastavitelný trend, nebo tu někdo zaspal?
Odpovědnost za bytovou politiku dnes leží na místní úrovni. Stát dal svůj bytový fond nejdříve obcím, v Praze městským částem, a tak v ní najednou máme 57 jednotlivých bytových politik, na celostátní úrovni zůstala jen podpora hypoték. Faktem je, že mnohé obce se s touto novou rolí moc vypořádat neumějí a patrné jsou regionální rozdíly.
Výsledkem ovšem je, že nové byty v Praze stojí 100 tisíc korun za metr čtvereční a i nájmy raketově rostou.
To je pravda, nabídka je velice přiškrcená. Praha je ovšem v bytové krizi od vzniku Československa, tedy sto let. Ve třicátých letech minulého století se rozběhla rozsáhlá výstavba, ať šlo o vilové čtvrti či bytové domy, a Praha rostla ohromným tempem. Znovu v sedmdesátých letech, když se změnila politika komunistické strany a převážil názor, že se má investovat. Je také jasné, že tolik bytů jako v těchto dvou obdobích se už nikdy nepostaví. Ale když mluvíme o pražských bytech, měli bychom k tomu připočítat i tři čtyři okresy v okolí, protože Pražané už hodně bydlí také v nich.
Jak vlastně situaci zhoršily investiční byty, nákupy ze strany cizinců a Airbnb?
Před časem jsme dělali studii pro Prahu 1, která je těmito procesy ohrožena nejvíce. Paradoxně se ukázalo, že ke snižování počtu bydlících obyvatel tam postupně dochází celých sto let.
Ptal jsem se ale spíše na ceny bydlení, jak ty to táhne vzhůru?
Naprosto rozhodující je poloha. Vliv má už samotná poloha Prahy, která způsobuje, že ceny bytů v ní jsou vzhledem k regionům nesrovnatelné. A pak jde přirozeně i o polohu uvnitř Prahy, kdy centrum je dvakrát dražší než Karlín nebo Smíchov. Protože právě cizinci centrum preferují. Z výzkumu pro společnost Skanska nám vyšlo, že nové bydlení si v centru ze 70 až 80 procent pořizují právě oni. Někdy ani nejde o trvalé bydlení. Například Rusové byty kupují jako investici či jen jako místo pro obchodní schůzky. Kupují je ale i lidé ze západu, Američané. Je to jiný druh migrace, než jaký běžně vidíme ve světě − ti, co přicházejí do Prahy, stoprocentně nejsou chudí. Ani pokud jde třeba o Vietnamce. Takže to tu není jako v Paříži, kde je mezi bohatými Francouzi a přistěhovalci z afrického Maghrebu obrovský sociální a ekonomický rozdíl. To by snad mohlo platit v případě Romů, ale ti v Praze už prakticky nejsou.
Dá se čekat, že ceny bydlení někdy klesnou?
V geografii se dlouho hledá souvislost mezi ekonomickými cykly a investicemi do výstavby, hlavně té suburbánní, příměstské. Občas se tvrdí, že rovněž za recese, protože nejde investovat do výroby, plynou peníze alespoň do infrastruktury a třeba do bydlení. Já to ale vidím přece jen jednodušeji: zatím platilo, že za krize je v Praze opravdu menší poptávka po bydlení, protože ta v té chvíli přestává "nasávat" cizince.
Pro větší regulaci bych nebyl. Raději věřím trhu než novodobým bytovým družstvům a centrálnímu plánování bytové výstavby. To v Praze nikdy nefungovalo a ti starší by o tom mohli dlouho mluvit.
Existuje věčný spor, zda je bytů dost, ale špatně se s nimi hospodaří, nebo zda je nutné masivně stavět.
Já myslím, že už to je jinak. Už tu přece není žádná centrální instituce, která by s existujícími byty hospodařila. Ani na národní úrovni, ani v Praze. V ní zůstal hlavním regulačním mechanismem Metropolitní plán, nicméně ten se novou výstavbou až tolik nezabývá.
Není to chyba?
Tím si nejsem úplně jistý. Na jedné straně jde o ekonomický růst, na druhé o udržitelný rozvoj. Pokud to převedu na ministerstva, tak ministerstvo pro místní rozvoj chce, aby se důraz kladl právě na rozvoj včetně bydlení. Resort životního prostředí by zase byl nejraději, aby se nestavělo nikde.
Přesto existují nářky nad pomalou výstavbou, byrokracií, zdlouhavými povolovacími řízeními i nad nedostatkem pozemků.
Z hlediska developerů to problém je. Na druhou stranu tak město přirozeně zůstává rezistentní a brání se, aby na jeho území nerostly různé hlouposti. Například něco jako vládní čtvrť v Letňanech. Nebo rozmanité megalomanské infrastrukturní projekty. Z toho důvodu je docela dobře, že to jde pomalu. Stačí se podívat do minulosti: když přišel nějaký náhlý stavební boom, tím myslím sídliště, Jižní a Jihozápadní Město, tak pokaždé vznikla jakási územní skvrna, kterou pak organismus města po léta jen obtížně vstřebával. Není to zrovna ekonomický pohled, ale čím je stavební vývoj pozvolnější, tím je to pro město jako celek lepší.
Chcete číst dál?
Ještě na vás čeká 70 % článku.
S předplatným získáte
- Web Ekonom.cz bez reklam
- Možnost sdílet prémiový obsah zdarma (5 článků měsíčně)
- Možnost ukládat si články na později
Připravujeme platbu, vyčkejte prosím.
Platbu nelze provést. Opakujte prosím akci později.
Newsletter týdeníku Ekonom.
Odhlásit se můžete kdykoliv.
Přihlášením k newsletteru beru na vědomí, že dochází ke sbírání a zpracování osobních údajů. Více informací o zásadách ochrany osobních údajů naleznete ZDE.
