Aktuální číslo časopisu Ekonom
Karbonové karoserie vozů a motorek, které se prohánějí po závodních drahách celého světa, vznikají v nenápadné hale v průmyslovém areálu v Šenově u Ostravy. Firmu Brebeck Composite, která spolupracuje s automobilkami BMW, Audi, Mercedes a Porsche i s výrobci letadel a závodních motocyklů, založil před sedmi lety Thomas Brebeck spolu s bratrancem své ženy Marcelem Bendou. Z rodného Bavorska si s sebou přivezl znalost technologií a kontakty na zákazníky. Milion eur, který si půjčil na rozjezd firmy, splatil do roka. V současnosti má jeho společnost sto zaměstnanců, obrat kolem 250 milionů korun a nedávno expandovala do původní vlasti svého šéfa.
Pocházíte z bavorského města Hengersberg, ležícího nedaleko českých hranic. Znal jste Česko ještě předtím, než jste přišel do Ostravy?
Ano, celkem dobře. Když jste mladý a žijete v dolním Bavorsku, z Česka znáte hlavně vietnamské tržnice, bordely a kasina. Já jsem hrál fotbal a v týmu jsme měli několik Čechů, s nimiž jsem byl párkrát na výletě v Ostravě, jedenáct hodin vlakem. Když se spoluhráč ženil, pozval mě na svatbu a tam jsem se seznámil se svou ženou. Proto jsem tady.
K uhlíkovým kompozitům jste se dostal jako student, když se u vás v garáži objevil vůz formule 1. Jak se to přihodilo?
Chodil jsem na gymnázium, ale nebavilo mě to. Chtěl jsem být leteckým stevardem, abych jako venkovský kluk poznal svět. V té době se v Hengersbergu stěhovala firma, která pracovala pro jednu stáj F1. Můj otec měl dvě velké garáže a ta firma si jednu na pár měsíců pronajala. Když jsem jednoho dne přijel domů na kole, v garáži byl podvozek formule, myslím, že to byl BMW Brabham. Ta firma vyráběla pro tyto monoposty nějaké díly a podvozek měli u sebe, aby na něm díly mohli zkoušet.
To vás tak zaujalo, že jste začal v tomto oboru pracovat?
Otec mi řekl, abych jim zkusil poslat životopis, že dělají zajímavé věci. Ve skutečnosti ale nevěděl, co přesně dělají. Vyráběli kompozitní uhlíkové díly třeba na Ferrari Testarossa, to bylo pro mě jako pro kluka v roce 1988 něco úžasného. Byla to malá firma o pětadvaceti lidech a tam jsem se začal učit, úplně od počátku.
Hrál jsem fotbal a v týmu jsme měli Čechy, kteří mě vzali na výlet do Ostravy. Proto jsem dnes vlastně tady.
Dělali to stejně jako dnes vy?
V podstatě ano, ale technologie se od té doby velmi rozvinula. Dnes pracujeme s autoklávy a technologií pre-preg, tedy s polotovary vláknových kompozitů. Máme high-tech technologie, které se tehdy používaly jen pro kosmické lodě a raketoplány, protože byly velmi drahé. V současnosti se už ale uplatňují i u běžných aut.
V čem tato technologie spočívá?
Na začátku je vstupní materiál, který vypadá jako vlna. Z něj se vystříhají díly, materiál se navlhčí, naskládá se do vrstev a vyskládá do forem. Ty se vloží do obalů, z nichž se vysaje vzduch, a ty se pak vloží do autoklávů a upečou. Dnes už se materiál impregnuje předem, takže nemusíte nic míchat, a stříhá se strojově. Do forem jej ale stále vkládáme ručně a stejně tak se ručně skládá do vrstev.
Jak se vlastně nazývá obor, kterému jste se vyučil?
Kunstoffformgeber im Fachbereich Verstärkung (modelář umělé hmoty v oboru zpevňování, pozn. red.). Dnes můžete studovat přímo kompozity a výrobu odlehčených hmot. Udělal jsem si tovaryšské zkoušky, mistrovské ne, protože bych byl pro firmu moc drahý. Pracoval jsem tam deset let a stal jsem se vedoucím výroby, ale moc dobře neplatili, takže když jsem se dozvěděl, že Mercedes-AMG ve Stuttgartu hledá někoho s mojí profesí, přešel jsem k nim.
Odtud jste se pak přestěhoval do Ostravy?
V té době jsem už chodil se svou budoucí ženou, která studovala, a jezdil jsem za ní ze Stuttgartu do Ostravy, tisíc kilometrů každý pátek. Z Bavorska to je jen 600 kilometrů, tak jsem se po dvou letech vrátil do té původní firmy a strávil jsem tam dalších deset let.
Proč jste nakonec rozjel vlastní podnik?
Firma patřila dvěma bratrům a oni ji prodali Rakušanům, kteří zcela změnili výrobní program. Předtím jsme vyráběli hlavně díly pro závodní auta a různé prototypy. Pak se ale začala zaměřovat na velkoobjemové série, vyráběli jsme třeba díly na BMW i-8, které má hodně karbonových součástí. Sériová produkce mě moc nebavila, já radši dělám každý den něco jiného. Má žena se do Česka chtěla vrátit kvůli rodičům, tak jsem si řekl, že založím v Česku vlastní firmu. Dal jsem výpověď a všechno jsem vsadil na jednu kartu.
V Ostravě jste ale už pár lidí znal...
Ano, mimo jiné i bratrance mé ženy, který podniká, má několik společností a patří mu také areál, kde se právě nacházíme. On do mě už nějakou dobu hučel, abych se pustil do podnikání. Když jsme se o tom poprvé bavili, bylo těsně před ekonomickou krizí, takže jsem byl rád, že jsem se do toho pustil až o dva roky později. Tehdy jsem si řekl, že mi je 40 a jestli to neudělám teď, tak už nikdy.
Jak se vám začínalo v cizí zemi?
Asi čekáte, že vám řeknu, jaký jsem měl byznysplán a přesnou představu, jak začnu, ale nic takového jsem neměl.
Chcete číst dál?
Ještě na vás čeká 70 % článku.
S předplatným získáte
- Web Ekonom.cz bez reklam
- Možnost sdílet prémiový obsah zdarma (5 článků měsíčně)
- Možnost ukládat si články na později
Připravujeme platbu, vyčkejte prosím.
Platbu nelze provést. Opakujte prosím akci později.
Newsletter týdeníku Ekonom.
Odhlásit se můžete kdykoliv.
Přihlášením k newsletteru beru na vědomí, že dochází ke sbírání a zpracování osobních údajů. Více informací o zásadách ochrany osobních údajů naleznete ZDE.
