Aktuální číslo časopisu Ekonom
Milan Chvalina je životní optimista, i ve špatném hledá a nachází to dobré. Přiznává, že je to někdy až zničující, ale v jeho případě vedl tento přístup k prosperující firmě s ročním obratem 240 milionů korun a stovkou zaměstnanců. Společnost Chvalis se specializuje na hydrauliku a už při pohledu na její sídlo je zřejmé, že rostla postupně − pěkně od nuly. Stejně jako vybočuje z řady majitel, ani firma nestojí v průmyslové zóně nebo v rekonstruované fabrice z dob socialismu, jak je v Česku časté.
Většímu veřejně přístupnému prostranství na okraji Hoštky, která leží na prahu Českého středohoří, vévodí modré baráky s nápisem Chvalis. Podél místní vozovky vytvořily samostatný blok s jakýmsi náměstíčkem uprostřed.
Tak jak firma rostla, její zakladatel Chvalina postupně kupoval vybydlené domy nebo volná prostranství a stavěl či rekonstruoval na nich objekty pro svoji firmu. Takže do Chvalisu se nevjíždí přes nějakou podnikovou bránu, ale stačí se na náměstí zastavit a zvolit ten správný barák. Na výběr je jich pět.
"Když mi v Hoštce starostka nabídla rozpadající se dům ještě z první republiky, já ho opravil a do dvora přistavěl dílnu, tak jsem si v roce 1996 myslel, že mi to bude stačit do důchodu," vzpomíná byznysmen. V současné době už v prvním vnitřním traktu stojí další patro, na místě bývalé skládky pro údržbu silnic vyrostly v roce 2001 výrobní hala, prodejna, sklad a kanceláře.
A před deseti roky hned v sousedství další dva patrové objekty, v nichž je mimo jiné školicí středisko včetně prostor na ubytování pro ty, kteří přijíždějí na školení z celého Česka. "Jsem takový budovatel, rád stavím baráky. To je moje nemoc."
Zbylou smetanu se rozhodl slíznout sám
Přitom podnikat začal Milan Chvalina vlastně v pět kilometrů vzdáleném Štětí. Pracoval tam v Severočeských papírnách a hned v roce 1990 si vyběhal živnostenský list. "Ještě na to nebyl žádný formulář, tak mi na národním výboru dali jen takové potvrzení, že mohu soukromničit. A já byl zaměstnaný a zároveň jsem zkoušel, zda bych se uživil sám." To ale trvalo jen krátce, Chvalina totiž dobře znal papírenské provozy, takže v rámci outsourcingu se staral o hydrauliku ve výrobních linkách nejenom ve Štětí, ale i jiných papírenských podnicích v tuzemsku. Údržba a dodávky náhradních dílů počátkem 90. let uživily pod jeho vedením 15 lidí.
A proč se vlastně rozhodl podnikat? "Za komunistů jsem podal několik zlepšovacích návrhů. A abych za ně dostal zaplaceno, musel jsem je uskutečnit, vypočítat jejich přínos, úspory a podobně. Tak mi docvaklo, že bych takhle mohl pokračovat, vždyť jsem měl vyzkoušené, že dokážu své nápady realizovat od začátku do konce."
K rozhodnutí osamostatnit se přispělo pochopitelně víc podnětů. Chvalinův otec před rokem 1948 podnikal, měl stavební firmu o sto lidech a Milan doma slýchal, jaké to bývaly časy… Zaujalo ho, že by mohl zodpovídat sám za sebe, nemusel by nikoho poslouchat a s nikým se o svých nápadech dohadovat. "Přiznám se, měl jsem obavy. Ale zalíbilo se mi, že pokud zbude nějaká smetana, tak si ji slíznu sám."
Ještě na vás čeká 80 % článku. Pokračovat ve čtení můžete jako náš předplatitel.
Víte, že…
Předplatitelé mají i řadu dalších výhod
- nezobrazují se jim reklamy
- mohou odemknout obsah kamarádům
- mohou prohlížet online archiv
Připravujeme platbu, vyčkejte prosím.
Platbu nelze provést. Opakujte prosím akci později.
Newsletter týdeníku Ekonom.
Odhlásit se můžete kdykoliv.
Přihlášením k newsletteru beru na vědomí, že dochází ke sbírání a zpracování osobních údajů. Více informací o zásadách ochrany osobních údajů naleznete ZDE.
