Aktuální číslo časopisu Ekonom
David KlimešKousek za Hradcem Králové se Předměřická mouka mele už od roku 1890. Voženílkovy mlýny se nezastavily ani za protektorátu, ani za komunismu, rodinu však obě totality tvrdě postihly. Když se jí v restituci mlýny vrátily, Jaroslav Horák neváhal, změnil řemeslo a navázal na dílo svého pradědečka Voženílka. Přestože by mohl mouky různě vylepšovat, Horák to odmítá: "Vystačíme si s čistým přírodním produktem."
Horák byl roky významným členem hradecké ODS, nyní však pro politiku nemá příliš dobrých slov a raději se věnuje dokončení svého snu, větrného mlýnu v Černilově, v němž by mělo brzy vzniknout muzeum připomínající krutosti 50. let minulého století.
Když jsem se připravoval na tento rozhovor, na vašem webu na mě vyskočilo, že hledáte mlynáře. I nevyučené, které zaškolíte. Vyluxovaný trh práce tedy pociťuje silně i mlynářství?
Je to jistě významné, ale mlynářský obor tuto krizi už předběhl o několik let, možná dekádu. Tehdy skončily mlynářské učební obory, na pokraji zájmu je mlynářství i na blízké pardubické potravinářské průmyslovce.
A jak to řešíte? Každá firma si zaškoluje své mlynáře?
V minulosti se zavíralo hodně mlýnů, takže jsme schopni z těchto provozů nalákat ještě nějaké mlynářské osobnosti a šikovné lidi. Ale do budoucna je samozřejmě nutné přímo ve firmě zaučovat, pokud tedy vůbec někoho k bílému řemeslu přesvědčíme.
Ale pokud chceme opravdu člověka naučit něco odborného, specializovaného, brzy nebude jiná cesta než ho poslat třeba do Švýcar.
Takže v důsledku nefunkčního tuzemského vzdělávání ve vašem oboru je nutné se vracet k tovaryšským cestám do ciziny?
Vlastně ano. Dnes takový člověk potřebuje samozřejmě angličtinu a firma do něj musí pořádně zainvestovat. Ale není jiná cesta. Vzpomínám si, že za socialismu třeba firma zadotovala studium a dotyčný k ní musel na nějaký čas nastoupit. To dnes myslím už není a pro firmu je to samozřejmě risk. Ale pro náš obor není jiný způsob, jak mít dál špičkové, kvalifikované lidi, které potřebujeme.
Všechny skupiny myslím už vědí, že pokud tady budu já, firma se prodávat nebude.
Pojďme přímo k vaší firmě. Obrat 321 milionů za minulý rok, zisk 10 milionů. S takovými čísly jste spokojený, nebo plánujete další růst?
Člověk v podnikání nemůže být nikdy spokojený. Může být uspokojen jen v danou chvíli, musí se ohlížet po posledním vagonu vlaku, který v oboru jede dál. To znamená investovat, vylepšovat a znovu investovat a k tomu vše ostatní. V mlynářském řemesle tvoří 90 procent protočených peněz nakupování surovin. V zemědělství obecně a u nás speciálně je důležité, jak se urodí, jaká je výtěžnost mouky, zda je zrno lepší či horší. Navíc Česko není uzavřený trh, musíme bedlivě hledět na to, co se děje v Evropě. Třeba zda Němci vyvážejí více či méně obilí, zda v naší východočeské lokalitě více či méně vykupují Poláci. To vše zase určuje cenovou hladinu v Česku.
Takže abych odpověděl: v našem oboru je velmi těžké plánovat růst, spíše je nutné dobře odhadnout cenotvorbu. My cenový náběh děláme měsíce a často ho nedobojujeme tam, kde bychom ho potřebovali mít.
A tím si mám vysvětlit i to, že vám z roku na rok skáče zisk? Jeden rok je to deset milionů, druhý 23 milionů.
K tomu je dlužno dodat, že v jiném roce jsme se ne vlastní vinou blížili k červeným číslům. Jsme v kleštích dodavatelů a odběratelů, ale už jsme se s tím naučili žít. A nejen my. Třeba banky se na nás ze začátku dívaly rozpačitě, když jsme měli meziroční výkyvy. Pak si to ale srovnali bankéři v hlavě a pochopili, že jsme pod vlivem faktorů, které jdou mimo nás.
To je tedy žonglování se spoustou proměnných najednou. Udělal jste někdy opravdu špatné rozhodnutí?
Jistě. Když jsem v roce 1993 přicházel jako neználek do restituované firmy, například jsem prosadil, že nakoupíme zásoby na půl roku dopředu. Na podzim jsme tedy udělali smlouvu až do žní. Cena se ale zvrtla a už byl průšvih. Dnes nakupujeme mnohem chytřeji, podle určitého harmonogramu.
Ve vaší výroční zprávě jsem si na začátku přečetl hrdou větu "společnost i nadále bude společností rodinného typu", jak se na rodinný mlýn od roku 1890 sluší. Ale to mě samozřejmě dovádí i k další otázce: je těžké se dnes s rodinným mlýnem ubránit lídrům trhu?
Určitě ano. V jednu chvíli to bylo i dost nahnuté, ale ubránili jsme se.
Chcete číst dál?
Ještě na vás čeká 80 % článku.
S předplatným získáte
- Web Ekonom.cz bez reklam
- Možnost sdílet prémiový obsah zdarma (5 článků měsíčně)
- Možnost ukládat si články na později
Připravujeme platbu, vyčkejte prosím.
Platbu nelze provést. Opakujte prosím akci později.
Newsletter týdeníku Ekonom.
Odhlásit se můžete kdykoliv.
Přihlášením k newsletteru beru na vědomí, že dochází ke sbírání a zpracování osobních údajů. Více informací o zásadách ochrany osobních údajů naleznete ZDE.
