Developerské společnosti tvrdí, že výstavba nových bytů v Česku a především v Praze je v posledních letech naprosto nedostatečná. Výsledkem je alarmující zdražování bytů.
Jak se v Česku stavělo v minulosti? Jsou dnešní počty dokončených bytů skutečně tak dramaticky nízké? Týdeník Ekonom srovnal bytovou výstavbu v tuzemsku od poválečného období. Výsledek? Poslední roky skutečně patří mezi nejslabší v české historii.
Znárodnění a první sídliště
V prvních poválečných letech se nedá hovořit o zásadní bytové výstavbě − v roce 1946 bylo na území Česka dokončeno jen zhruba 4,1 tisíce nových bytů. Důvod byl jednoduchý: otázka bydlení se s ohledem na úbytek obyvatel zdála vyřešená a dostupný bytový fond dostatečný: v roce 1940 mělo Česko 11,2 milionu obyvatel, v roce 1947 jich bylo jen 8,8 milionu − jednak vinou války, jednak vysídlením stovek tisíc Němců z pohraničí.
První sídliště začala vznikat v 50. letech. Úplně první byla Solidarita v pražských Strašnicích.
Komunistický převrat v roce 1948 zásadně vstoupil do všech oblastí života včetně bydlení a jeho výstavby. Komunisté především znárodnili bytové činžovní domy a majitelům velkých bytů či rodinných domů do nich nuceně nastěhovali nájemníky. Nebylo tak výjimkou, že původnímu majiteli vily zůstala k užívání jen malá část, zatímco zbytek byl rozdělen na další jednotky. Za součást národního bytového fondu však byla považována i bytová družstva obnovená po válce.
Znárodnění se nevyhnulo ani stovkám stavebních firem sloučených později do velkých národních podniků. Většinu výstavby nového bydlení převzal stát, respektive obce: zajišťovaly jak samotnou realizaci, tak její financování. Dokončené byty pak přecházely do majetku obcí, které je dále spravovaly a přidělovaly prostřednictvím dekretů k užívání.
V 50. letech se také začala stavět první sídliště v dnešním slova smyslu. Úplně prvním bylo sídliště Solidarita v pražských Strašnicích, sestávající však ještě z rodinných domů a nízkých "bytovek". Komunisté nicméně plánovali výstavbu urychlit a zefektivnit a v rámci toho hledali nové technologie: původní cihlové domy začaly nahrazovat paneláky. První z nich byl postaven ve Zlíně a dostal označení G40. Postupně pak vznikaly další druhy typizovaných domů, které postupně rostly ve všech větších městech.
Od konce 50. let začal stát více podporovat stavební bytová družstva, jejichž činnost koordinoval prostřednictvím plánu hospodářského rozvoje kraje, okresu nebo obce. Jejich vznik musely odsouhlasit národní výbory jednotlivých obcí. Šlo o zásadní změnu, která způsobila, že se postupně zvyšoval podíl družstevních bytů na úkor státních a obecních. Nový byl i způsob financování prostřednictvím dlouhodobých úvěrů od Státní banky československé, příspěvků státu a členských podílů členů družstva.
Chcete číst dál?
Ještě na vás čeká 70 % článku.
S předplatným získáte
- Web Ekonom.cz bez reklam
- Možnost sdílet prémiový obsah zdarma (5 článků měsíčně)
- Možnost ukládat si články na později