Kdyby se profese počítala jako manželství, loni by Jan Kanzelsberger (66) oslavil zlatou svatbu. Padesát let nepřetržitého svazku s knihami. Přesto tvrdí, že je nečte. "Knihy jsou můj život, ale jsem typická kovářova kobyla," říká muž, který stál u zrodu veletrhu Svět knihy i knižní ceny Magnesia Litera. Je jediným vlastníkem nejhustší české knihkupecké sítě, která nese jeho jméno − Kanzelsberger − a k dnešnímu dni čítá 61 poboček.
Svaz českých knihkupců a nakladatelů odhaduje obrat knižního trhu na 7,8 miliardy korun. Jaký byl váš rok 2017?
Výborný. Lidé se mají dobře, a tak jsou ochotni více utrácet za knížky. Tržby nám rostou. Loni to bylo přes 480 milionů korun. Po letech krize, která se projevovala ještě v roce 2011, je to už celkem stabilně lepší a lepší.
Bude to lepší i letos?
Start roku vypadá skvěle. Loni jsme měli za leden meziroční nárůst obratu osm procent. Letos je to přes deset. Jde jen o leden, takže je to velmi křehké, ale doufám, že růst vydrží − už proto, abych mohl přidat svým zaměstnancům. Já chápu, že lidé chtějí víc peněz. Peníze, které přidám prodavačkám, ale musím nejdříve někde vydělat.
Je problém si je udržet?
Situace na českém pracovním trhu je v posledních dvou letech velká tragédie. Za poslední půlrok jsme dali za inzerci asi tolik jako za předchozích pět let dohromady. Lidé odcházejí ve zkušební době, protože se dozvědí, že by někde mohli mít o tisíc korun víc. Za měsíc se mi takhle v Jeseníku protočí třeba tři pracovníci. Takže trávím hodně času na cestách. Ale jsem optimista. Lidé si to vyzkouší a pak se ustálí.
Vy si své prodavače vybíráte sám?
Z těch šedesáti vedoucích, které máme, je jich asi pětadvacet tak zkušených, že jim svěřím výběr nového zaměstnance. Jinak si dělám sám celou personální agendu. Hlavně proto, že své lidi chci znát osobně. Ale samozřejmě, že to nejde stoprocentně. Máme 250 zaměstnanců, včetně brigádníků 350 lidí. V Praze si osobně vybírám i je. Protože řetěz je tak silný, jak silný je jeho nejslabší článek.
Standardní podíl autora se vždycky pohyboval okolo deseti procent z ceny knihy. Na patnáct dosáhla jenom ta největší jména.
Jaký podíl z ceny knihy má knihkupec?
Obvykle od pětatřiceti do čtyřiceti procent.
A kolik připadne autorovi?
Dnes je to velmi různé. V zahraničí se například pořádají takzvané honorářové aukce. Dílo je prostřednictvím agenta nabídnuto nakladatelům. A ti se přeplácejí − honorář je třeba 25 procent, možná i víc, což pak cenu práv vytáhne až nesmyslně vysoko. To se děje v případech spisovatelů, jako jsou Dan Brown, Stephen King. Někdy se stane, že je to tak moc, že se tu knihu nakonec ani nevyplatí vydat. Zvlášť když vždycky riskujete, že to může být propadák. Jako třeba Rowlingové Prázdné místo. Standardní podíl autora se ale vždycky pohyboval okolo deseti procent. Na patnáct dosáhla jenom ta největší jména.
Takže knihkupec má mnohem více než autor…
Samozřejmě. Taky má mnohem větší náklady. Já chápu, že autor tu knihu taky nenapíše za večer, ale knihkupec nese náklady podstatně vyšší a hlavně fixní. Prodavačku a nájem prostě zaplatit musíte. Takže na tom moc nezbohatnete. Nemám jachtu ve Středozemním moři, nehraju golf, živím sebe, rodinu a tři sta zaměstnanců − a to mi stačí. Vždycky říkám: Knihy nejsou ke zbohatnutí, ale k solidnímu uživení.
Máte doma čtečku?
Máme. Má ji i moje žena. Ale ani ona ji nepoužívá.
Svaz českých knihkupců a nakladatelů odhaduje, že v roce 2016 se u nás prodaly e-knihy za 118 milionů korun. To je jen zlomek celkového obratu trhu, ale ten podíl roste.
E-knihy se sice plíživě rozšiřují, ale fyzické knihy zatím neohrožují. Já mám zkušenost, že je lidé vnímají spíše jako doplněk. Spousta lidí má tutéž knihu v obou podobách. Je to fenomén, který mě minul. E-knihy se nechystáme prodávat. Ony to vlastně ani nejsou knihy, jenom nějaký software. Ale nechci to vidět za deset let. To bude všecko úplně jinak.
Chcete číst dál?
Ještě na vás čeká 80 % článku.
S předplatným získáte
- Web Ekonom.cz bez reklam
- Možnost sdílet prémiový obsah zdarma (5 článků měsíčně)
- Možnost ukládat si články na později