Krize důchodů není natolik akutní, aby si lidé makroekonomické problémy českých penzí okamžitě spojili se svým aktuálním či budoucím důchodem. Podle zprávy společnosti Natixis se mají čeští penzisté v evropském srovnání slušně, nikoli však kvůli výši a udržitelnosti svých penzí, ale kvůli stále relativně levným a přístupným dalším sociálním systémům. Český rovnostářský důchod ale nemůže vydržet pod náporem demografie, kdy se stane definitivně neufinancovatelným. Proto je potřeba zcela změnit filozofii dosavadního zabezpečení na stáří.
• Je třeba systém výrazně zpřehlednit. Lidé vůbec nechápou, jak se stanovuje a vyvíjí jejich budoucí důchod.
• Je třeba systém diverzifikovat. Závislost českého důchodce takřka výhradně na státem vypláceném důchodu z průběžného pilíře je unikátní a nebezpečná.
• Je potřeba výrazně motivovat lidi v důchodovém věku, aby svůj odchod do penze ještě odložili. A to nikoli dramatickým posouváním věku pro odchod do důchodu, ale ekonomickými motivačními nástroji.
Solidarita versus sobectví
Penzijní systém se skládá z těžko pochopitelného mixu základní dávky a jen v menší míře pohyblivé částky, která je tím skutečným "sociálním pojištěním", tedy důchodovou složkou odpovídající alespoň přibližným způsobem odvedenému pojistnému. Tento propočet je natolik komplikovaný a upravený o redukční hranice, že je prostým výpočtem v hlavě neuchopitelný. Nikdo tak neví, k jakému důchodu směřuje.
Za rozdělení důchodů na pevnou složku a pohyblivou složku v českém prostředí bojuje člen vládní důchodové komise a ekonom Jaroslav Vostatek. Přestože v jednotlivých detailech může být rozpor, celkový koncept je správný.
Ideální by bylo rozdělit současné platby do sociálního systému do dvou noh. Jedna by financovala státem zaručenou minimální penzi, druhá by zcela odrážela výši příspěvku, a byla by tedy opravdu pojištěním − za vysoké odvody vysoká penze, za nízké nízká. Pokud zaměstnavatel platí 25 procent sociálního pojistného a zaměstnanec 6,5, pak by například zaměstnavatelův díl mohl jít do financování průběžného systému, zaměstnancův podíl na osobní účet. Alespoň částečné rozdělení má smysl z důvodu přehlednosti a motivace k úsporám. Většina v současnosti odváděného pojištění by nadále šla na financování průběžného pilíře. Za to by stát lidem garantoval základní rovný důchod ve výši například osm tisíc korun.
Chcete číst dál?
Ještě na vás čeká 60 % článku.
S předplatným získáte
- Web Ekonom.cz bez reklam
- Možnost sdílet prémiový obsah zdarma (5 článků měsíčně)
- Možnost ukládat si články na později