Slyšte smutný příběh redaktora komunistických Haló novin. Nebohý muž si zašel na oběd do nově otevřené restaurace sítě Ambiente nazvané Kantýna. A za hovězí s mrkví a limonádu tam zaplatil přes 320 korun. Takže o tom na web svých novin napsal sloupek. "Jen ty dvě malé mrkvičky z toho dělaly 48 korun," zní jeho tklivá modlitba.

V přízemí sídla KSČM, kde je i redakce zmíněného stranického deníku, funguje skutečná kantýna. Prostě taková, "jaké pamatujeme z dob minulého režimu", vysvětluje autor. Ale navzdory tomu − anebo právě proto? − se podniku nedaří a střídají se tam majitelé.

jarvis_58f73296498ebdf0c6db9f43.jpeg

Čímž se dostáváme k pointě sloupku. V blízkém okolí se ještě ke všemu vynořila nekalá konkurence. Ano, je to ona restaurace patřící do hájemství úspěšného podnikatele v gastro­nomii Tomáše Karpíška. Nový podnik, kombinující restauraci s řeznictvím, se jmenuje Kantýna.

Zní to nově a provokativně, skoro jako ještě nedávno slova "bistro", "bufet" či "automat", která se nám pamětníkům zažila a vryla do hlavy za minulého režimu jako označení pro neútulné socialistické "fastfoody". Nevíte? Představte si restauraci McDonald's bez franšízy a hračky v krabičce, zato s uklízečkou s mokrým hadrem, kterým vám při jídle bude šůrovat pod nohama.

Moment, ale byli jste někdy nedávno například na pražské Letné nebo v Karlíně? Pak jste zjistili, že bistra jsou a) sexy, b) buřta s hořčicí tam nekoupíte a c) ať si dáte cokoli, třeba jen chleba s máslem, tak budete potřebovat hodně peněz. Protože chleba i máslo dostanete naservírované i s příběhy jejich výrobců. Budou smutné, veselé, inspirující i zneklidňující, ale rozhodně ne levné. A už ani nemluvě o tom, pokud si objednáte kefír z mléka od šťastných krav nebo polévku z rozverného chřestu. Pak abyste si skoro vzali spotřebitelskou půjčku.

To ovšem redaktor Haló novin nechce. A cítí se pobouřen, ze svého pohledu právem, a za více než třemi stovkami, které zaplatil za svůj nuzný oběd, vidí lichvu. Píše: "Kdyby ten ústav majitelé falešně nenazvali kantýnou, tak bych možná ani o lichvě nepsal. Jenže kdyby ho nazvali restaurací, tak bych do něj asi ani nevstoupil. Takže podvod. Neměl by být stíhatelný? V normálním režimu ano."

Prý chybí zákon o lichvě. Nechme stranou, že ten v občanském zákoníku samozřejmě najdeme. A že po novelizaci definuje lichvu i tak, že jde o akt zneužívající "nezkušenosti, rozumové slabosti, rozrušení či lehkomyslnosti" oběti. Možná by něco z toho na redaktora na výletě za obědem šlo napasovat.

Ale berme to jako nádhernou ironii historie. Jako by nestačilo, že komunisté mají své sídlo v ulici Politických vězňů, v honosném domě v centru Prahy. Svým voličům už přes čtvrt století servírují horáčkovské "buřty, pivo a nenávist", přeneseně, ale i doslova. To v kantýně dole v přízemí. Ale hanba, hamižný podnikatel si otevřel Kantýnu s velkým K, ve stejné ulici o kus dál, s buřty za majlant.

Kdybych v roce 1990 dostal šanci nahlédnout do budoucnosti a kdyby jediné, čeho by se mi dostalo, byl tenhle sloupek z komunistického deníku z roku 2017, myslím, že bych si ulehčeně vydechl. Navzdory všemu, co nás tíží, zneklidňuje a rozčiluje, je tohle dobrá zpráva. Svět jde plus minus dobrým směrem.

Související