Jinak živá, temperamentní a energická Terezie Trusinová v jedné chvíli ztiší hlas a s rozpačitým úsměvem tvrdí, že je na cestování líná. Snaží se tak vysvětlit, proč třeba poslala na veletrh módy do Paříže místo sebe kolegu. Jednak to není pro spolumajitelku a generální ředitelku firmy Timo, která vyrábí spodní i noční prádlo a plavky, žádná vzácnost. A pak opravdu dost času tráví mimo výrobní fabriku v Litoměřicích.
Služebně cestuje po Evropě do strojírenských podniků, které vymýšlejí a vyrábějí technologie třeba na tvarování košíčků podprsenek, nebo do textilek v Itálii, Švýcarsku, Německu a Rakousku, kde dělají ty nejlepší tkaniny. Krajky jezdí vybírat zásadně do Francie. A protože ji neustále žene potřeba něco ve firmě zlepšovat, naložila nedávno auto spolupracovníky a vyjeli na exkurzi do automobilek.
"Už dělám v textilní branži 25 let a potřebuji nové poznatky. Automobilový průmysl patří k inovátorům, takže jsme jeli nasát atmosféru nových technologií a organizace řízení, nebo jsme se ve fabrice na šití autopotahů inspirovali, jak mají zorganizovanou střihárnu."
Jednou za tři měsíce vyráží manažerka na soukromé cesty s manželem a dvěma syny. Na to, aby se všem takový výlet líbil, má zajímavý recept. Každý z rodiny navrhne tři místa, kde by se chtěl zastavit. Má-li si vybrat dopravní prostředek, pak upřednostňuje auto a kolo, protože s nimi může kdekoli zastavit. "Pěší cesty, ty také miluji," říká.
Seychely: Den ve znamení honby za potravou

Nikoli luxusní pětihvězdičkový resort, ale ubytování mezi domorodci bylo pro Terezii Trusinovou zážitkem, na který ráda vzpomíná. Tu cestu podnikla s rodinou předloni o Vánocích a kvůli sváteční štědrovečerní atmosféře s sebou vezla i ubrus a prostírání.
"Ráno jsem vše vyzdobila a načančala včetně dovezených dřevěných vánočních ozdob, a když jsem se vrátila z pláže, bylo vše jinak. Naše bodrá bytná Maria prostřela igelitový ubrus a něco v květináči vyzdobila kýčovitými cingrlátky. K jídlu uvařila v kokosovém mléce vepřové maso, k tomu byly banány, co chutnají jako brambor, grilovaný kokosový ořech a pili jsme místní pivo. U stolu nás sedělo 16 a byl to nádherný večer, který končil bohoslužbou," říká Trusinová.
Vůbec život ve vesničce s 80 obyvateli ji nadchl. Z ranního běhu si přinášela náruč rajčat, a když byl místní rybář Jakob úspěšný na moři, zahoukal na mušli a hned na pláži vše prodal. "Žili jsme tak, že ráno jsme vstali a celý den jsme hledali jídlo. Byla to taková honba za potravou. Nebo stačilo postát u silnice, vždy mě někdo svezl na korbě náklaďáku za kopec do hlavního města Victorie, kde byl obrovský trh s čerstvým ovocem, zeleninou a rybami."
Chcete číst dál?
Ještě na vás čeká 50 % článku.
S předplatným získáte
- Web Ekonom.cz bez reklam
- Možnost sdílet prémiový obsah zdarma (5 článků měsíčně)
- Možnost ukládat si články na později
Zaujal vás článek? Pošlete odkaz svým přátelům!
Tento článek je zamčený. Na tomto místě můžete odemykat zamčené články přátelům, když si pořídíte předplatné.
Aktuální číslo časopisu Ekonom
Připravujeme platbu, vyčkejte prosím.



