Jistou firmu při přijímacích pohovorech uchazečů o práci zajímalo: "Dejme tomu, že máte k dispozici stroj času. Popište, jak byste ho využili pro naši společnost."

Jednalo se o firmu prodávající softwarová řešení velkým korporacím. Stroj času je báječná věc a možností využití se nabízí spoustu. Například podívat se do blízké budoucnosti na kurzy akcií a vydělat nákupem těch, jejichž cena půjde nahoru.

"Skvělý nápad," řekl člověk, který pohovory vedl. "Ale naše firma se spekulováním s akciemi nezabývá."

"To jistě ne," odpověděli dotyční uchazeči. "Ale získané peníze by bylo možné investovat do výzkumu nebo vývoje. Takže by to přímo pomohlo i naší firmě!"

Jenže je to taky neetické, možná i nelegální, namítli personalisté. Ukázalo se, že pokud si dáme toto omezení, najít využití pro stroj času je poměrně obtížné. Přemýšlel jsem, jak bych tu mašinku zúročil v naší vydavatelské firmě, ale taky jsem na nic nepřišel. Jistě, můžeme třeba udělat výlet do budoucnosti, abychom zjistili, jestli za deset nebo dvacet let budou ještě vycházet papírové noviny. Ale chceme to opravdu vědět?

jarvis_58a4581e498ec90901401227.jpeg

A nevím ani, co chtěli personalisté slyšet. Jaká byla správná odpověď, která uchazeči zajistila okamžitou nabídku zaměstnání. Ono se zázraky je to obecně dost problematické. A zejména s jejich etickým využitím v byznysu. Ostatně mi to připomenulo známou otázku, kterou někdy koučové a psychoterapeuti trápí své svěřence.

Kdybyste si mohli vybrat jednu nadpřirozenou schopnost z následujících dvou, která by to byla? Umět létat, anebo být neviditelný? Zkuste odpovědět!

Položil jsem tu otázku v pondělí na Twitteru. Za čtyřiadvacet hodin hlasovalo asi tisíc lidí, s pro mě překvapivým výsledkem. Tak 55 ku 45 zvítězili fanoušci neviditelnosti.

Nejsem žádný Mirek Dušín a touha udělat občas něco nemravného nebo neetického mi je jako každému správnému maloměšťákovi vlastní, ale neviditelnost považuju ze všech nadpřirozených schopností za nejproblematičtější. Co mi může přinést? Jasně, jako pro novináře by pro mě mohlo být fascinující účastnit se nepozorován například porady Miloše Zemana s Ovčáčkem nebo být u toho, když mediální poradci učí Andreje Babiše správně česky nadávat na Kalouska.

Ale upřímně, dokážu se bez toho obejít. Co dál? Vyslechnout si, jak se o mně mluví za zavřenými dveřmi na firemní poradě? Prosmýknout se na zvrhlé večírky celebrit? Chodit bez placení na vyprodaná divadelní představení? Ano, všechno je to fajn, ale… Prostě ale.

Naproti tomu létání je přece jedna z nejstarších, největších a nejnádhernějších lidských tužeb. Nic nemůže být lepší než zamávat rukama jako křídly a vznést se nad zem. Užívat si ten ohromný prostor nad našimi hlavami, který byl nám savcům upřen. Tedy kromě netopýrů, Batmana, Supermana a pár dalších komiksových postav.

Souhlasím s těmi, kteří tvrdí, že z hlediska byznysu je to poměrně k ničemu. Pokud nepracujete pro doručovací službu nebo nechcete konkurovat dronům v Amazonu, asi pro létání nenajdete příliš praktického využití. Což ho vlastně činí ještě přitažlivějším. Ty nejlepší věci v životě jsou docela obyčejně nádherné.

A potěšilo mě, že když jsem si dilema "umět létat versus být neviditelný" googloval, našel jsem na webu časopisu Forbes článek o výzkumu, v němž tuto otázku kladli asi 1800 manažerům velkých firem. Tři čtvrtiny by volily létání!

Jeden z lidí na Twitteru napsal, že neviditelnost je po všech stránkách lepší, protože jako neviditelný se člověk dostane i do kabiny první třídy v dopravních letadlech.

Sorry, ale to může napsat jen někdo, kdo nikdy neměl žádný opravdu velký sen.

Související