Aktuální číslo časopisu Ekonom
Jan Němec1. Nekonečné stavební řízení
Téměř 10 měsíců pro povolení výrobní haly, přes pět let čekání a vyřizování pro bytový dům. Délka stavebního řízení v Česku patří mezi nejdelší v Evropě. Odráží se to jak na menším objemu investic, tak na dražším bydlení. "Kvůli špatné legislativě vzroste cena nemovitosti o 10 procent," tvrdí šéf Ekospolu Evžen Korec. Prvním problémem je obrovský počet subjektů, které do řízení mohou mluvit. "V současné době se k projektu pro stavební povolení vyjadřuje 46 dotčených orgánů. Jestliže má každý na vyjádření 30 dní, nedivme se, že lhůta pro povolování staveb je u nás jedna z nejdelších na světě," kritizuje šéf Svazu podnikatelů ve stavebnictví Miloslav Mašek.
Podle Hospodářské komory by ke zrychlení bylo třeba zavést jednotné povolovací řízení, které by sloučilo všechna potřebná řízení (územní, stavební, o ochraně přírody a další), výsledkem by bylo jedno povolení k realizaci stavby. Komora navrhuje také přesně stanovené lhůty pro úřady − dosud jsou prý příliš benevolentní.
2. Kontrolní hlášení k DPH
Ministerstvo financí slibovalo hladký start kontrolních hlášení, ten se ale podle mnoha podnikatelů nekonal − problémy jich zaznamenala až jedna pětina. Především pro malé firmy a živnostníky znamenala nová povinnost nárůst administrativy až o desítky hodin. Malé podnikatele stálo zavedení hlášení řádově desítky tisíc, velké firmy pak stovky tisíc korun.
Na hodnocení kontrolního hlášení je brzy. Je ale jasné, co by pomohlo zlomit odpor podnikatelů. "Firmy nemají kromě sankcí žádnou pozitivní motivaci kontrolní hlášení dělat. Kdyby věděly, že díky poctivému odevzdávání dat budou v budoucnu chráněny před několikaletými kontrolami, a správce daně bude schopen rychle kontrolu ukončit, situaci by to mohlo změnit," tvrdí ředitelka daňového oddělení poradenské společnosti Deloitte Radka Mašková. Jinak řečeno, podnikatelé by chtěli záruku, že časově náročná povinnost zaručí, že po nich kontroloři nebudou žádat data, která už dostali v kontrolním hlášení, a ubyde kontrol.
3. Ověřování spolehlivosti plátců DPH
Neplatí obchodní partner daň z přidané hodnoty? Firmu nejspíš čeká složité vysvětlování kontrolorům finanční správy, proč se s ním do byznysu pustila. Podniky totiž mají povinnost ověřovat si, zda je jejich obchodní partner takzvaně spolehlivým plátcem. Stát touto povinností přenesl na firmy de facto svou kontrolní funkci, pro niž má lepší nástroje, aniž by za to firmy něco získaly kromě potenciálních problémů, když nekalého podnikavce neodhalí. Problém spočívá v tom, že není jasně stanoveno, jak přesně by vlastně měla firma odhalit, že některý z jejích dodavatelů neplatí DPH.
Co radí poradci? "Firmě v zásadě nezbývá než pracovat s veřejně dostupnými informacemi. Rozhodně by měla kontrolovat, jestli potenciální obchodní partner není v seznamu nespolehlivých plátců a zda je řádně registrován k DPH," konstatuje advokátka Jiřina Procházková z advokátní kanceláře Ambruz & Dark Deloitte Legal. Vedle toho by měl podnikatel nahlédnout do insolvenčního a obchodního rejstříku. "Nestačí to ale udělat jednou, dostupné informace by firmy měly prověřovat průběžně," dodává Procházková. Zároveň připouští, že ani to nemusí stačit − je třeba otázkou, zda lze poznat nějakou podezřelou okolnost ze základních údajů z účetní závěrky firmy v obchodním rejstříku. Pokud ta vůbec závěrku zveřejní, což více než polovina firem nedělá a stát to po nich nevymáhá.
4. Odvádění DPH z nezaplacených faktur
Český právní systém selhává ve vymahatelnosti pohledávek. Podnikatelé na to doplácí hned dvakrát. Nejenže jim zůstávají neproplacené faktury, navíc ještě musí za nepoctivého odběratele zaplatit DPH. Toto opatření podnikatelské svazy a firmy kritizují dlouhodobě.
"Já zaplatím svému dodavateli včetně DPH, on DPH neodvede a stát ji chce po mně podruhé," diví se šéf Asociace podnikatelů a manažerů a majitel několika firem Radomil Bábek. Jde podle něj o další důkaz toho, jak stát přenáší neschopnost vymáhat právo na podnikatele.
Lépe ale zřejmě jen tak nebude. Ministři financí v minulosti i současnosti zrušení odmítají: prý by to narušilo cash flow státního rozpočtu.
5. Ručení za nespolehlivého plátce DPH
Firmám vadí i takzvané ručení za DPH. Tato situace může nastat zejména při platbě dodavateli na jiný účet než zveřejněný v registru plátců DPH a při platbě dodavateli, který je zapsán na seznamu nespolehlivých plátců. V praxi to znamená, že firma jako odběratel ručí za odvedení DPH, a pokud daň neuhradí dodavatel, spadne tato povinnost na ni.
Jak se takové situaci vyhnout? Podnikatel musí prověřovat své obchodní partnery − tedy průběžně kontrolovat seznam nespolehlivých plátců a takové z případných obchodních vztahů vyloučit.
6. Zadržování vratky DPH
Nejhorší je, když po státu chcete vrátit nějaké peníze, nejčastěji vratku DPH, shodují se podnikatelé a firmy v anketě. Jde o jeden z důsledků boje ministra financí Andreje Babiše proti karuselovým podvodům, tedy podvodům s nadměrnými odpočty DPH. Než se firma dočká peněz, které jí má stát vrátit, předchází tomu dlouhé prověřování, zda nedošlo právě ke karuselovým podvodům. "Jsou případy, kdy to trvá i roky, a firmy se o peníze musí soudit," vysvětluje Radomil Bábek.
Ministerstvo ovšem z této praxe právě kvůli snaze zamezit podvodům ustoupit nechce.
7. Datová schránka s kolkem
Možnost komunikovat elektronicky přes datovou schránku, bez nutnosti osobně navštívit úřad či tisknout dopis na papír. Takové výhody měla přinést elektronizace veřejné správy, takzvaný eGovernment. Zatím to často nefunguje. V případě, že je potřeba kvůli podání dokumentu na úřad zaplatit správní poplatek, velká část úřadů stále neumožňuje zaplatit jej elektronicky. Dochází tak k bizarní situaci, kdy podnikatel nejprve pošle dokument elektronicky a poté musí hotově koupit kolkovou známku a tu doručit ve fyzické podobě úřadu. Týká se to například žádosti o prodloužení lhůty pro podání daňového přiznání, žádosti o zápis do obchodního rejstříku a dalších.
Změny se nicméně podnikatelé jen tak nedočkají. Podle vyjádření ministerstva financí se s úplným nahrazením kolků počítá až při přechodu Česka na euro − což je v nynější době více než neurčitý termín. Do té doby bude záležet na "pokrokovosti" jednotlivých úřadů, zda na bezhotovostní platby přistoupí.
8. Zdražení technických norem
Od začátku loňského roku byl firmám zdražen přístup k technickým normám. Úřad pro technickou normalizaci, metrologii a státní zkušebnictví zkrátil dobu přístupu − za 3,5 tisíce korun je nyní přístup místo celého roku jen na jeho polovinu. Zdražil také tisk stránek. Paradoxem je, že k tvorbě norem přispívají vlastními připomínkami i samotné firmy či jejich asociace, kterým se "za odměnu" přístup k normám, bez nichž se podniky zejména v technických oborech neobejdou, zdražil fakticky o více než 100 procent.
Jak to úřad vysvětluje? Tvrdí, že důvodem pro změnu cenové vyhlášky byl požadavek na zvýšení příjmů státního rozpočtu z prodeje technických norem − při přípravě rozpočtu na loňský rok jej vzneslo ministerstvo financí.
9. Pro firemní auto nestačí řidičák
Zatímco pro řízení soukromého automobilu stačí člověku řidičský průkaz, pokud jej firma vyšle na služební cestu podnikovým vozem, situace se mění. Každý zaměstnanec − nejde o řidiče z povolání − využívající firemní automobil musí absolvovat povinné školení řidičů. Zákon přitom výslovně neurčuje, co by mělo být předmětem školení.
Výsledná situace je absurdní. Ať má opatření ochránit zaměstnavatele před zničením auta, nebo zaměstnance před úrazem, problém je, že se na silnicích prohání tisíce "soukromých" řidičů, kteří dostanou řidičský průkaz, a pokud nic neprovedou, mohou řídit až do smrti bez dalších prověrek − a kvalitně vyškoleného řidiče vinou vlastní chyby při nehodě zabít.
Paradoxem navíc je, že školení řidičů probíhá jen v teoretické rovině bez praktických jízd, takže školitel nemá šanci zjistit, jestli dotyční vůbec umějí řídit.
Výsledek? Často ryze formální "školení" obnášející podepsání prezenční listiny či absolvování "testu" s předem známými odpověďmi.
10. Nekoordinované kontroly
Finanční úřad, Česká správa sociálního zabezpečení, Státní úřad inspekce práce, zdravotní pojišťovny. Taková je základní čtveřice institucí, které kontrolují firmy v Česku. Ve specializovaných oborech se ale přidává mnoho dalších kontrolorů, namátkou Česká obchodní inspekce, Státní veterinární správa, hygienické stanice, Česká inspekce životního prostředí, stavební úřad, Státní ústav pro kontrolu léčiv a další. Výsledkem je stav, kdy si mnoho firem stěžuje na to, že si u nich kontroloři podávají dveře. "Podnikatele trápí, že u nich neustále probíhají kontroly − je to logické. V systému je ale zaměstnána spousta lidí, kteří musí vykazovat nějakou činnost. Podnikatele to obtěžuje," konstatuje šéf sekce pro eliminaci byrokracie Hospodářské komory Tomáš Sýkora.
Co s tím? Například Asociace podnikatelů a manažerů chystá návrh, podle nějž by kontroly měly být hlášeny předem včetně konkrétního výčtu věcí, které chtějí úředníci prověřovat. Pro podniky s méně než 10 zaměstnanci přichází dokonce s převratným nápadem na jediný kontrolní úřad, který by je navštěvoval. "Reakce úředníků na návrh jednotného úřadu byla: Ale my přece nemůžeme rozumět všemu. Já na to reagoval: A živnostníci musí?" říká šéf asociace Bábek.
Chcete číst dál?
Ještě na vás čeká 60 % článku.
S předplatným získáte
- Web Ekonom.cz bez reklam
- Možnost sdílet prémiový obsah zdarma (5 článků měsíčně)
- Možnost ukládat si články na později
Připravujeme platbu, vyčkejte prosím.
Platbu nelze provést. Opakujte prosím akci později.
Newsletter týdeníku Ekonom.
Odhlásit se můžete kdykoliv.
Přihlášením k newsletteru beru na vědomí, že dochází ke sbírání a zpracování osobních údajů. Více informací o zásadách ochrany osobních údajů naleznete ZDE.
