Stavby pro celý svět

Američan Stephen Bechtel je příkladem pragmatického podnikatele, manažera a stavitele, který si potrpěl na megaprojekty. Proslavil se s nimi jak doma v USA, tak prakticky po celém světě. Byl totiž - i podle konkurence - většinou o krok před ostatními v oboru. A to díky vzácné kombinaci rozvážnosti a smyslu pro zdravé riziko.

Po šedesát let se svojí rodinnou stavební firmou budoval přehrady, námořní lodě, atomové elektrárny, ropovody, mosty, dálnice a letiště nebo i průmyslové závody od Kalifornie a Arizony přes Turecko a celý Blízký východ až po Hongkong. Jeho nástupci teritorium působnosti rozšířili i o Čínu a nejnověji o Balkán.

Společnost Bechtel Corporation, největší stavební firma v USA, je současně symbolem těsného sepětí mezi Bílým domem a soukromým byznysem. Řada Bechtelových blízkých spolupracovníků nastoupila ve Washingtonu na vládní posty, a ne ledajaké. Například George Schultz byl ministrem zahraničí v době, kdy USA ve studené válce v závěru 80. let minulého století porazily Sovětský svaz.

Přehradou proti krizi

Stephen Bechtel se narodil v roce 1900 ve městě Aurora v Indianě. Jeho otec Warren Bechtel byl úspěšným stavitelem, který budoval železnice i silnice v sousední Kalifornii, a jeho rodinná společnost patřila k významným stavebním podnikům v západní části USA.

Mladý Stephen nastoupil na vysokou školu, pak ale 19 měsíců bojoval, příznačně jako ženista, proti Němcům ve Francii za první světové války. Teprve po návratu domů dostudoval techniku na univerzitě v Berkeley a zapojil se do řízení rodinné společnosti.

Okamžitě prokázal čich na nové technologie, ať šlo o samotné pracovní postupy, nebo o podobu zakázek, o něž by firma sídlící v San Francisku měla usilovat. Doba šla rychle kupředu, automobilismus nabíral masový charakter, všichni chtěli benzin, a tedy ropu. Proto otci poradil, aby se zajímal hlavně o petrochemii, o budování potrubí a rafinerii.

Nejprve šlo o zakázky v Kalifornii, po stavbě závodů na výrobu vysokoprofilových trubek a zařízení pro přečerpávací stanice se rostoucí firma ucházela o podobné zakázky na území celých USA.

Zlatá 20. léta ale rychle skončila a k přežití obtížné doby za světové hospodářské krize hledal podnik, postižený propadem poptávky, novou strategii. Zajímal se například o kontrakty v Sovětském svazu, kde naplno běžela Stalinova industrializace. Při oťukávání možností Warren Bechtel záhadně zemřel na obchodní cestě v Moskvě, právě když se chystal na prohlídku sovětských přehrad.

Syn Stephen, který převzal vedení společnosti, se pak raději orientoval na příležitosti, které doma otevíraly prorůstové investice New Dealu, protikrizového programu prezidenta Franklina D. Roosevelta. Konkrétně šlo o po otci "zděděnou" stavbu Hooverovy přehrady na středním Coloradu v Arizoně. V čele velkého konsorcia známého jako "Šestice společností" elektrárnu, ve své době největší veřejný projekt v USA, slavnostně předal v roce 1936.

Šlo o jeho první megaprojekt: betonová přehradní hráz se tyčí do výše 221 metrů, jezero Lake Mead pokrývá 588 čtverečních kilometrů a turbíny s generátory dodnes dodávají do sítě kolem tisíce megawattů. Konsorcium za něj vyinkasovalo skoro 50 milionů dolarů, v dnešních cenách asi miliardu. Hned po dokončení přehrady přesunula firma a vlastně celé konsorcium kapacity na západní pobřeží k vybudování nejslavnějšího mostu světa, tříkilometrového a z mnoha filmů známého Golden Gatu, který spojuje San Francisko s Oaklandem.

Zázrak s loděmi

Další vzestup společnosti přišel s ekonomickým boomem za druhé světové války, který za Atlantikem definitivně ukončil recesi. Americká vláda hned v roce 1941 oslovila Bechtela s lákavou nabídkou na dodávku nákladních lodí. Podnikatel zariskoval a svoji účast na výběrovém řízení podmínil požadavkem, že nechce jen část zakázky, ale kontrakt na všech 60 poptávaných lodí. A to výměnou za rychlost a kvalitu. Šlo o nebezpečnou hru, ta ale vyšla a vláda, tlačená časem i obtížnou vojenskou situací, přikývla.

Ačkoliv Bechtelova společnost neměla s konstrukcí zaoceánských lodí ani ty nejmenší zkušenosti, najala odborníky a vybudovala velké loděnice. "Budeme stavět cokoliv pro kohokoliv, bez ohledu na typ, velikost a místo," prohlašoval byznysmen a odborníci výkon jeho firmy přirovnávali k zázraku. V některých měsících, když například vrcholil boj Spojenců s nacistickými ponorkami o Atlantik, vyráběla i dvacet velkých lodí.

Stephen Bechtel nicméně od počátku dobře věděl, do čeho jde. A byl, obklopen svými spolupracovníky (zejména šlo o spolužáka z vysoké školy Johna McCona) a sítí úzkých vztahů s jinými podnikateli, dobře připraven. Navíc v předchozích letech navázal kontakty s proslulými finančníky z rodin Rockefellerů a Morganů.

"Velká zakázka vždy pracuje v tvůj prospěch, jestli dokážeš myslet ve velkém stylu. Stačí, když ji prozkoumáš a posuneš desetinnou čárku na správné místo," pochvaloval si později podnikatel. Neopakovatelnou příležitost využil dokonale, do roku 1945 dokázal spustit na vodu 560 lodí a naučil se rovněž stavět mohutné tankery.

Ve stejné době firma vykročila do světa a vybudovala ropovod Mene Grande ve Venezuele, která se právě měnila v předního producenta surovin k výrobě pohonných hmot. Potrubí pro přepravu ropy a zemního plynu, celkem 2500 kilometrů, firma ale za války budovala i v USA, často v obtížných podmínkách Skalnatých hor, v Kanadě a nakonec na Aljašce, kde ovšem celý systém ropovodů dokončila až v roce 1977.

Bechtel přitom razil jasnou zásadu: vlastní projekt, vlastní dodavatelské firmy a k tomu jasná dohoda o datu předání a také o ceně.

S megaprojekty do Arábie

Zaslíbenou zemí se ale stala až na ropu a zemní plyn bohatá Saúdská Arábie, kde podnikatel, podobně jako krátce před ním prezident Roosevelt, dokázal navázat osobní vztah s autoritativním králem Fajsalem.

Prvním velkým obchodem se stal Transarabský ropovod, dlouhý skoro dva tisíce kilometrů, který vedl od vrtných věží v poušti přes Jordánsko a Sýrii až k přístavním terminálům v Libanonu.

To byl jen závdavek, protože pak následovala expanze po celém Blízkém východě. Tím hlavním se ale až v 70. letech minulého století stalo položení plynovodů z nitra Saúdské Arábie do někdejší rybářské vesnice Jubail. A tam Bechtelovi inženýři a dělníci (kterých bylo skoro 40 tisíc) za nepředstavitelného horka vyčarovali z písku nakonec čtvrtmilionové průmyslové středisko. S hutěmi a chemickými závody na plastické hmoty a umělá hnojiva. Původně toto centrum mělo stát devět miliard dolarů, částka se však vyšplhala na čtyřnásobek a plány byly ještě podstatně odvážnější. Podle legendy se podnětem pro megaprojekt stal při jedné z návštěv pouštního království pohled Stephena Bechtela na hořící zemní plyn, který unikal kolem zařízení na těžbu ropy.

V USA však společnost hned po druhé světové válce vsadila na dříve zcela neznámé odvětví. Čím v minulosti byla petrochemie, se najednou stalo jaderné strojírenství. Firemním záležitostem navíc hodně pomohlo, že již zmíněný John McCone zamířil do státní správy a stal se předsedou vlivné Komise pro atomovou energii.

Už v roce 1949 Bechtel Corporation sestavila první reaktor, zatím ještě pokusný. V 60. a 70. letech minulého století už vybudovala 40 procent americké nukleární energetiky. Tedy více než 60 atomových elektráren, přičemž největší z nich se stala elektrárna San Onofre v Kalifornii. Jaderný boom ovšem zastavila porucha elektrárny v Three Mile Island.

Produkce firmy už byla dostatečně diverzifikovaná, než aby ji to ohrozilo. Kontrakty týkající se jaderné energie dál uzavírala s americkou armádou a kromě přechodu na environmentální projekty a budování zařízení na alternativní energetické zdroje dál stavěla po celém světě. Obří letiště v Saúdské Arábii, metro ve Washingtonu či dálnice a hydroelektrárny v Turecku a v Kanadě. Podílela se rovněž na zpřístupnění pralesů Amazonie a na klíč dodala velký důl na měď v Chile.

Bechtel stál vlastně i za proražením podmořského tunelu z Francie do Velké Británie. První plány na takový projekt nechal vypracovat už v roce 1959, později mnohé další. Nakonec jich ale využily jiné firmy.

Dobrou reklamou a přitom výnosným byznysem bylo rozhodnutí podílet se na projektování a budování stadionů pro olympijské hry. Především v Los Angeles, které se uskutečnily v roce 1984, ale i řady dalších, jak letních, tak zimních, například v japonském Naganu.

Celosvětovému záběru firmy odpovídal fakt, že polovinu roku Bechtel obvykle strávil tím, že často i s manželkou objížděl stavby svého podniku v desítkách zemí. A všude se tam potkával s panovníky, prezidenty a jejich ministry a lobboval u nich ve prospěch dalších obchodů své firmy.

Mnoho na tom nezměnil ani fakt, že v 60 letech její řízení přenechal synovi a sám se spokojil s pozicí "staršího ředitele" a jakéhosi hlavního poradce. Když v roce 1989 zemřel, zůstaly po něm pomníky ve 140 státech.

Později, už po jeho smrti, přibyly další velké stavby v samotných USA, v Rusku, Kazachstánu a naposled v balkánských zemích. Někde šlo o rafinerie ropy a budování přístavů. Specialitou se stala také nová letiště: v Peru, v Kataru a především v Hongkongu, kde představovalo zakázku za 20 miliard dolarů.

Golf ve Washingtonu

K pronikání na americký trh a pak do světa napomohlo, že Bechtel nebyl jen schopný manažer, ale rovněž obratný diplomat. Se synem pravidelně jezdíval hrát golf do Mekky všech amerických lobbistů, do washingtonského Burning Tree Country Clubu, kde se pravidelně potkával s prezidenty, ministry i kongresmany.

Rovněž své nejbližší spolupracovníky nabádal, aby si u zahraničních představitelů budovali kontakty. "Když jsem pracoval u Bechtela, téměř při každé cestě do Washingtonu jsem navštěvoval rezidenci saúdskoarabského velvyslance," uvedl později jeden z jeho manažerů Caspar Weinberger. Ten to ostatně dotáhl až na ministra obrany za prezidenta Ronalda Reagana.

O sepětí obří stavební firmy s americkými vládními kruhy hovoří i další jména. Například Kenneth Davis zastával funkci náměstka ministra energetiky. Další vrcholový manažer Bechtelu George Schultz se, za vlády republikánů, stal ministrem financí a pak i zahraničí.

Vliv na státní záležitosti měla firma po celé desítky let. Už ředitel ocelářské sekce John McCone, který měl velký podíl na úspěšné stavbě lodí za druhé světové války, stál v 60. letech v čele zpravodajské služby CIA. A vysoce postavení zástupci společnosti měli načas hlavní slovo také v kanadské politice.

O žádné velké překvapení ale nešlo. Už když americký prezident Dwight Eisenhower před svým odchodem z funkce v roce 1961 varoval americkou veřejnost před nebezpečně narůstajícím vlivem domácího vojensko-průmyslového komplexu, měl na mysli také tuto společnost.

Personální propojení známé stavební firmy a americké vlády vyvolávalo zájem novinářů, kteří psali o jejím nepřiměřeném vlivu na domácí i zahraniční politiku, rovněž později.

Tím spíše, že v roce 1991, po skončení první války v Perském zálivu, získala Bechtel Corporation okamžitě výnosné zakázky na rekonstrukci zničené kuvajtské infrastruktury. A po svržení diktátora Saddáma Husajna přišly lukrativní kontrakty už v samotném Iráku.

Závěr je jediný. Velký byznys a vysoká politika k sobě přes veškeré výhrady a idealistické protesty jednoduše nerozlučně patří.

Bechtel Corporation

- Největší americká stavební a konstrukční společnost.
- Firma byla založena v roce 1898, sídlí v San Francisku a dodnes zůstává ve vlastnictví rodiny Bechtelů.
- Zaměstnává 58 tisíc lidí a její tržby v roce 2014 dosáhly výše 37 mi­liard dolarů.
- Soustřeďuje se na budování dopravní infrastruktury, petrochemických a chemických závodů, dolů a hutí i na jaderná zařízení.

140 zemí

Na tolika místech stavěla v minulých desetiletích firma Bechtel Corporation.

"Velká zakázka pracuje vždy v tvůj prospěch." Stephen Bechtel

Prvním megaprojektem Bechtelovy firmy se stala Hooverova přehrada na Coloradu dokončená v rámci New Dealu v roce 1936.

Členové konsorcia kolem Stephena Bechtela postavili i tříkilometrový most Golden Gate v San Francisku.

Foto: Bechtel Corporation, Getty Images, Profimedia.cz, Shutterstock