Muž, který ochočil elektrony

David Sarnoff prorazil cestu rozhlasovému i televiznímu vysílání v USA a stál u zrodu obřích vysílacích společností RCA a NBC. "Jeho jedinečnost spočívá v tom, že byl zároveň předvídavým a vytrvalým budovatelem a také tvrdohlavým představitelem nového odvětví," napsal o něm Jerome Wiesner z prestižního Massachusetts Institute of Technology. Současně byl Sarnoff ztělesněním amerického snu o chudém chlapci, který se díky tvrdé práci proslavil a pohádkově zbohatl. Sám podnikatel to vyjádřil lakonicky i poeticky současně. "Měl jsem štěstí, že jsem hned na začátku zapřáhl do svého vozu elektron," prohlásil na vrcholu své kariéry v roce 1967.

Kariéra díky Titaniku

David Sarnoff se narodil v židovské rodině nedaleko běloruského Minsku a v mládí studoval hlavně talmud. Jeho rodiče na počátku 20. století emigrovali z tehdejší carské říše do New Yorku. Otec, malíř pokojů, brzy zemřel na tuberkulózu a David se musel v 15 letech začít starat o rodinu - matku a čtyři sourozence. "Byl jsem vržen do ohromujícího víru velkoměstského slumu: plav, nebo se utop," vzpomínal později na nelehké začátky.

Nejdříve na ulici prodával noviny, později jako poslíček nastoupil do britské telegrafní firmy, která se později přeměnila na RCA, tedy Radio Corporation of America. Tehdy se ještě jmenovala Marconi Wireless Telegraph Company a s Guglielmem Marconim, vynálezcem bezdrátové telegrafie, byla těsně spojena. David - jak připomíná publicista Daniel Gross ve své knize Největší američtí magnáti - se s proslulým anglo-italským objevitelem a podnikatelem často setkával a stal se jeho osobním asistentem. Později ho Marconi poslal za 70 dolarů měsíčně na jednu ze svých rádiových stanic v Nantucketu, kde si mladý nadšenec v rozsáhlé knihovně doplňoval technické vzdělání a korespondenčně studoval matematiku.

Později povýšil a řídil telegrafní pobočku na Manhattanu, kde poslouchal i rádiové volání o pomoc z potápějícího se Titaniku. Přepis těchto signálů nabídl tisku a vše se proměnilo ve velikou senzaci. "Zkáza Titaniku vynesla rádiovému spojení značnou pozornost a mně také," uvedl později.

Ve společnosti postupoval stále výše a v roce 1914 se stal vrchním kontrolorem bezdrátového spojového vysílání v newyorském přístavu, a protože rozuměl technice, začal posuzovat také nové přístroje pro takovou komunikaci.

Sarnoff byl přesvědčen, že rádiové vlny nejsou dobré jen pro vysílání Morseových značek, ale že mohou přinést i poučení a zábavu a vydělávat velké peníze. Vypracoval proto pro vedení společnosti memorandum, v němž předestřel možnosti, jak by se rádio stalo stejnou součástí domácnosti, jako je třeba klavír či fonograf. Na mysli měl zprostředkování hudby na dálku.

Napoprvé se svojí vizí neuspěl, když však jiný americký vynálezce Lee de Forest začal hudbu a přednášky skutečně vysílat z primitivní stanice, tak se vedení firmy k odloženým plánům vrátilo. Bylo to už jiné vedení, protože vláda za první světové války prosadila, aby z vojenského hlediska důležitá komunikační společnost přešla z rukou Britů, byť spojenců, do amerického vlastnictví. A přesvědčila elektrotechnickou firmu General Electric, aby v ní koupila kontrolní balík akcií. Tak v roce 1919 vznikla zmíněná RCA a ambiciózní Sarnoff se v ní stal obchodním ředitelem.

Rádio jako skvělý byznys

Sarnoff znovu přednesl svůj plán rozhlasového hudebního vysílání, v němž se zatím angažovali jen kapitálově slabí nadšenci, a vypracoval zcela konkrétní byznysový plán. Tentokrát uspěl. Nejprve dostal peníze, aby sehnal odborníky. Ti v čele s profesorem Alfredem Goldsmithem zakrátko sestrojili kvalitní rozhlasový přijímač. Současně se postaral o reklamu pro rozjezd vysílání v podobě přímého přenosu boxerského utkání vyhlášených šampionů. Reportáž z jeho průběhu pak v létě 1921 poslouchalo na 400 tisíc sportovních fanoušků a rádio se po USA šířilo jako lavina.

Za rok počet vysílačů, většinou s dosahem v okruhu do 50 kilometrů, narostl ze 30 na 556. Některé z nich už začínaly s vysíláním reklam. Z roku na rok se prodalo půl milionu přijímačů a sama RCA, která si pomáhala i výrobou součástek a licencemi na výrobu rádií, se v té chvíli podílela s obratem 11 milionů dolarů na nově vzniklém trhu jednou šestinou.

Sarnoff byl nejenom dobrý manažer, ale především nadšenec. Věřil, že rádio může změnit celou Ameriku, že jde o vynález, který lze srovnat jedině s objevem ohně.

Chtěl také, aby prorostlo celým životem lidí a stalo se zdrojem všemožných informací včetně politiky. K tomu ale bylo nutné vybudovat celostátní systém, a tak RCA do roku 1926 protkala zemi sítí svých vysílačů, z nichž se šířily centrálně připravované pořady. Jako společný podnik RCA, General Electric a společnosti Westinghouse vznikla společnost National Broadcasting Company, známá pod zkratkou NBC.

Poprvé bylo možné, aby program přichystaný v New Yorku najednou slyšeli posluchači v Texasu či Kalifornii. RCA, v níž Sarnoff převzal řízení v roce 1930 (což vydrželo celých 40 let), se pak soustředila hlavně na výzkum a výrobu technického zařízení. Obrat měla zajištěn, přiblížil se 200 milionům dolarů ročně a za jediné desetiletí se zvětšil stokrát.

Televizním magnátem

Sarnoffův sen, že rozhlasové vysílání přispěje k porozumění mezi národy a ukončí války, se nesplnil. Nelibě nesl i prohlášení světoznámého sci-fi spisovatele Herberta G. Wellse, který rádio označil za velice nedokonalý způsob komunikace. Právě tento veřejný spor pomohl na svět jiné představě, kterou zprvu pracovně označil za "domácí divadlo" a dnes o ní mluvíme jako o televizi.

V laboratořích již fungovaly první přístroje potřebné pro elektronický přenos obrazu na dálku. Když mu v roce 1929 předvedl ruský emigrant Kuzma Zvorykin svoji snímací elektronku pro kamery, takzvaný ikonoskop, Sarnoff ho najal, aby pro RCA postavil první televizi. Což nakonec trvalo mnoho let a vyžádalo si náklady 50 milionů dolarů.

Novinku zbrzdila světová hospodářská krize, která zmrazila dosud bouřlivý technický rozvoj a na léta zastavila i konzumní způsob života. Sama RCA klesla načas do červených čísel, což spolu se sérií protitrustových zákonů vedlo k tomu, že se podílů v ní zbavily jak General Electric, tak Westinghouse a Sarnoff se ve společnosti stal skutečným pánem. Postavení si utvrdil tím, že kanceláře přestěhoval do 53 poschodí v prestižním Rockefellerově mrakodrapu.

Jistým paradoxem bylo, že i když ho fascinovala moderní technika a její možnosti, při řízení firmy postupoval velice konzervativně. Odmítal debaty o nových organizačních schématech a o důležitých věcech rozhodoval sám. Přitom šlo o společnost, která v roce 1938 vlastnila 138 stanic a byla co do počtu posluchačů v USA největší.

Ačkoliv se musel starat o každodenní byznys, vždy si udělal čas k návštěvě svých laboratoří a sledoval všechny novinky týkající se televize. Tím spíš, že o její možnosti se nezajímali jen konkurenti v USA, ale s několikaletým předstihem také BBC ve Velké Británii a především v nacistickém Německu. Tam v takovém vysílání viděli hlavně vynikající nástroj propagandy.

V USA televizní éra začala za světové výstavy v New Yorku v dubnu roku 1939, když Sarnoff poprvé promluvil do televizní kamery. "S pocitem pokory prožívám chvíli, kdy v této zemi dochází k zázraku zrození nového umění," oznámil. Současně začal s prodejem televizorů - za 645 dolarů za kus.

Rozvoj televize zadrhl ještě jednou, tentokrát vinou druhé světové války, kdy se RCA se svými 20 tisíci zaměstnanci zapojila do amerického zbrojního úsilí. Sarnoff se pokládal za amerického vlastence a své služby nabídl státu. Po japonském útoku na Pearl Harbor odeslal prezidentovi F. D. Rooseveltovi následující telegram: "Všechna naše zařízení i personál jsou připraveny k vašim přímým službám. Očekáváme vaše rozkazy." Nezůstalo u slov. Firma otevřela centrum na vývoj komunikačních technologií pro armádu a sám podnikatel se nechal aktivovat a nastoupil do spojařského sboru. Vrcholem jeho vojenské aktivity byl rok 1944, kdy v Londýně otevřel centrálu, z níž se řídilo rozhlasové vysílání, tisk a vnitřní armádní styk při invazi spojeneckých vojsk do Normandie.

Bojovnost prokázal Sarnoff ještě jednou, a to v 50. letech minulého století. Od americké vlády tehdy žádal důsledný boj proti komunismu a nešlo mu jen o jeho zastavení, ale o zničení.

Černobílá, nebo barevná?

Bezprostředně po druhé světové válce začala RCA nabízet levnější televizní přijímače než dřív a Američané, kteří do té doby koncerty, sportovní zápasy či projevy z politických shromáždění jen slyšeli, se na ně začali i dívat.

Tím spíše, že se chtěli bavit, a tak prodej televizorů zvyšoval obrátky. Ještě v roce 1945 bylo v USA asi 10 tisíc televizorů, méně než ve Velké Británii, ale v roce 1950 je už měly ve většině amerických domácností. Prodalo se jich tehdy sedm milionů. Ve velkém začala televizní pořady vysílat i NBC, zprvu šlo o upravené pořady vysílané původně v rádiu. Kabely je posílala do 238 vysílačů, tedy do celých USA.

Sarnoff ale chtěl víc a při oslavě svých 50. narozenin vyzval své vědce, aby předložili nová zlepšení: zkvalitnili obraz, vyvinuli levné nahrávání videosignálu a také nové klimatizační zařízení pro domácnost. Zřejmě aby se věčné vysedávání u televize, k níž americkou veřejnost tlačil, stalo příjemnější.

V té době se už bojovalo o barevný obraz a největším konkurentem byla jiná vysílací společnost CBS. V roce 1954 ale Sarnoff a jeho technici uspěli rovněž na tomto poli, ale na obchodní úspěch se ještě pár let muselo čekat. Barevné televizory zůstávaly několikrát dražší a ani kvalita obrazu nebyla nijak oslnivá.

Zato poptávka po černobílých přístrojích raketově rostla a televizní síť RCA se ukázala být fantastickým úspěchem. Obrat společnosti dosáhl jedné miliardy dolarů a firma se dostala mezi 30 největších amerických podniků. Patřila skutečně Sarnoffovi, což majitel potvrdil i tím, že svého syna Roberta prosadil za ředitele NBC.

Postupně také v USA vítězila barevná televize, což nejlépe signalizoval fakt, že proslulý Walt Disney v roce 1960 přesunul na NBC svůj pořad Kouzelný svět právě proto, aby se k divákům dostal v barvě.

V následujících letech se stárnoucí podnikatel stahoval do pozadí a snil především o budoucnosti, hlavně o rozvoji technologií, s nimiž se za svého života setkával. Předvídal, že do konce 20. století se budou obdělávat oceány, elektronická zařízení začnou v lidském těle pomáhat poškozeným orgánům nebo že se televizní signál bude přenášet satelitem z vesmíru. Ani se příliš nemýlil. Když se v roce 1969 vzdal vedení RCA a odešel na odpočinek, byl pro něj velkým zadostiučiněním televizní přenos prvního kroku amerického astronauta Neila Armstronga na Měsíci.

Zemřel o dva roky později, kdy telekomunikace, které po celý život pomáhal budovat, změnily zásadním způsobem lidský život, a dokonce i představy člověka o světě. V té chvíli už v Americe odzkoušeli, ačkoliv v jiné firmě, předchůdce dnešního e-mailu.

RCA a NBC

- RCA vznikla v roce 1919 zakoupením a přejmenováním britské telegrafní firmy. David Sarnoff stál v jejím čele v letech 1930-1969. V roce 1984 ji koupil jeden z bývalých akcionářů, elektrotechnický gigant General Electric.
- Vysílací společnost NBC vznikla v roce 1926 jako společný podnik RCA, General Electric a Westinghousu. V poválečné době se z rádia přeorientovala na černobílou a od roku 1960 na barevnou televizi. Koncem 20. století expandovala do Evropy a Asie. V roce 2011 prodal její hlavní akcionář General Electric kontrolní balík největšímu americkému provozovateli kabelové televize, společnosti Comcast.
-¬ NBC International v roce 2013 vykázala tržby ve výši skoro 24 miliard dolarů.

1 mld. USD

Takové výše dosáhly tržby společnosti RCA roce 1954.

David Sarnoff začínal u vynálezce Guglielma Marconiho a o 40 let později se stal prvním americkým televizním magnátem.

Šéf RCA Sarnoff se nevyhýbal VEŘEJNÝM AKTIVITÁM. Za druhé světové války se přihlásil do americké armády, později vyzýval vládu k důslednému boji proti komunismu.

Bouřlivý rozvoj televize a automobilismu vtiskl v 50. letech podobu moderní Americe.

Foto: Profimedia.cz, Foter