Chcete platit nízké daně? Založte si Facebook

Britská pobočka sociální sítě zaplatila podle médií na daních jen 4327 liber, tedy asi 160 tisíc korun. Přitom jen tržby na velkém britském trhu dosahovaly minulý rok 105 milionů liber. Jak je to možné? Jednoduše. Vyplatily se vysoké odměny manažerům, vytvořila se účetní ztráta a najednou chudá firma platila Jejímu Veličenstvu méně než průměrný Brit.

Facebook ale v tomto daňovém kouzelnictví není samozřejmě sám. Jen je posledním v řadě. Není se co divit, že podobné skandály jen přitápí pod kotlem, aby se na evropské úrovni přijalo rázné řešení proti daňovým podvodům. A Evropská komise se o to už urputně snaží.

Podle OECD vlády kvůli různým optimalizacím ročně přijdou o 223 miliard eur na firemních daních. To je asi desetina z globálního výběru korporátní daně. V Bruselu už mají dost kliček, které vymýšlí Facebook, Ikea nebo McDonald's.

Aktuálně se Evropská komise ve spolupráci se skupinou nejvyspělejších ekonomik světa G20 snaží prosadit automatickou výměnu daňových informací mezi unijními státy. V reálu by to znamenalo povinné hlášení o velkých nadnárodních firmách každého půl roku, jakým způsobem daní a zda náhodou nepřelívají své zisky na Kajmanské ostrovy či do dalších daňových rájů.

Vedle úsilí o transparentnost pod hlavičkou G20 se navíc Evropská komise pokouší i o prosazení společného konsolidovaného základu podnikových daní. To už je v EU trvalka, bruselská exekutiva se o prosazení pokoušela několikrát.

Nyní se Brusel poučil a chce státy o prospěšnosti opatření přesvědčit ve dvou krocích. Nejprve by měl vzniknout soubor jednotných pravidel pro zdanění podniků. A teprve v druhém roce postavit státy před hodně spornou věc - sečíst společné základy daně v jednotlivých státech, najednou je zdanit a výdělek pak podle určitého vzorce rozdělit zpět národním kasám.

Takový masivní zásah do daňové autonomie národních států je samozřejmě jako červený hadr a vzbudí jistě odpor. Ale není už těch neuvěřitelných případů extrémně nízkých daní některých velkých ikonických firem trochu moc, aby se pod heslem o národní daňové autonomii zase nic nedělo?

Je více než jisté, že rozdíl mezi nominální korporátní daní a efektivní daňovou sazbou je u některých firem v Evropě obrovský. Tu a tam na nás vypadávaly skandály jednotlivých společností, ale o radikální změnu ovzduší se zasloužily až minulý rok "LuxLeaks", daňové úniky od Mezinárodního sdružení investigativních novinářů.

Podle zjištění novinářů Lucembursko v minulých letech umožnilo přibližně 340 nadnárodním firmám prostřednictvím tajných dohod platit jen velmi nízké daně. A šlo i o symboly západního kapitalismu, jako je Pepsi, Ikea, Amazon či Apple.

Tisíce a tisíce dokumentů byly navíc velmi třaskavým materiálem i proto, že se zveřejnily jen pár týdnů po nástupu letitého lucemburského expremiéra Jeana-Clauda Junckera do křesla předsedy Evropské komise. Juncker tak vyšetřuje sám sebe, což samozřejmě působí trochu směšně.

Některé firmy už pochopily, že takto to dál nejde. Americký internetový obchod Amazon už od května neúčtuje své britské, německé, italské a španělské tržby v Lucembursku. Skončila tak absurdní situace, kdy například v Německu firma za minulý rok utržila 12 miliard eur, ale na daních zaplatila jen 11,9 milionu eur. Tento krok Amazonu samozřejmě zvýšil tlak na ostatní firmy danící v Lucembursku (či Irsku, Kypru a jinde), aby zašly na berňák tam, kde vytváří zisk.

V této chvíli je potřeba najít ten správný mix opatření, aby zůstala zachována daňová svoboda a konkurence jednotlivých zemí EU a zároveň, aby hříšníci platili, co mají. Kauzy nám také ukazují, jak jsou vlastně plané všechny ty debaty o změnách nominální sazby korporátní daně.

V Česku každé volby bojují socialisté za zvýšení firemní daně o nějaké to procento nad současných 19 procent a vymýšlí si nejrůznější podivné sektorové daně. Naopak pravice hájí tuto sazbu nebo přemýšlí ještě o nižší. K čemu je ale tento politický boj, když neznáme přesně efektivní daňovou sazbu a nemáme jistotu, že v Lucembursku některé firmy nedaní za pár eur?

Celounijnímu přístupu se tedy za žádných okolností nevyhneme. Ale pokud firmy po vzoru Amazonu napraví své chování, nemusíme hned přijímat vše, co se v Bruselu vymyslí. Česká pozice by měla být, že jsme pro společná pravidla výměny daňových informací i výpočtu podnikového daňového základu. Ale rozhodně není nutné hned kývnout i na unijní konsolidovaný daňový základ, jehož zdanění se pak přerozděluje zpět do národních států.